tak jsem byl v práci přinucen odcestovat na pracovní dny do Znojma. Spojení je tam skutečně bídné. Vyrážel jsem z Plzně v 16 hodin a měl jsem jet Flixbusem v 18.05 z hlavního nádraží, stojí u parkoviště nad novou budovou. Čekám a čekám, prohlížím si vyčištěnou fasádu staré secesní budovy a pořád se nic neděje. Nakonec mne napadlo podívat se na MT a skutečně, přišla mi sprostá SMS, v angličtině, z níž jsem nijak nevykoumal, co se děje. Volal jsem příteli na telefonu a ten na internetu zjistil, že autobus má zpoždění a přijede v 18.30, ale to už tam přijížděl. Ve Znojmě jsem byl ve 21.30, přičemž recepce hotelu, kde jsem měl mít zajištěno ubytování měla otevřeno do 22 hodin. Další zpoždění jsme nabrali na třech semaforech před Znojmem; nijak překvapivě jsme stáli na všech. Sice jen pár minut, ale třikrát pár minut je hnedle čtvrthodina. Před spaním jsem se ještě rychle prošel nočním Znojmem, hotel totiž byl kousek od nádraží i od starého města. Zato do hotelu Premium, kde byla konference, jsem to měl 2,5 km. Což o to, když jsem šel bez batohu, byla to celkem příjemná procházka parkem podél hradeb, už s kvetoucí pavlovnií a vilovou čtvrtí s metrovým keříkem rozmarýny ve výtečném stavu. Jinak hotel Marion je celkem bídný, do postele s měkkou matrací jsem se propadl jak do proleželé pohovky a spal jsem špatně. Také výhled na ošklivou zeď a roury od klimatizace nebyl nic moc a hluk z chodby byl takový, že jsem měl dojem, že spím s otevřenými dveřmi. Jelikož v hotelu není koberec, tak slyšíte i špendlík spadlý na podlahu v pokoji nad vámi. Jinak nábytek byl nový, neošoupaný, což mi ovšem nevadí a bylo tam víceméně čisto. Snídaně probíhala výběrem z nabídky jídel typu tři umíchaná vejce, dva párečky a podobně. Dal jsem si jogurt s nutelou a nutelu hodil pod stůl. Jogurt jsem bez nehody snědl. Zato oběd ve čtyřhvězdičkovém hotelu Premium byl vyloženě průšvih, rýže jako ze školní jídelny, darmo se jí neříkalo čínské broky a vůbec. V žaludku jsem neměl jako v pokojíčku. Navíc jsem v celém Znojmě nenalezl jedinou vietnamskou večerku, takže jsem značně utrmácen zapadl do nějaké hospody s vlastními těstovinami. Což o to, špagety byly v pohodě, ale smetanová omáčka byla hnusná a celou noc mne spolu s rýží tlačila v žaludku. Další den jsem si na internetu našel nedaleký Kaufland a v pohodě se příjemně najedl. A večeře mne nestála 300 KČ. Také jsem navštívil tamní saunu, abych viděl nějaké pěkné šuliny a plavecký bazén v už brzy bývalých Městských lázních. Budovu zřejmě stavěli komunisté, ale to nehraje roli, městské lázně v Plzni jsou vzácná secesní památka a čeká se, až sami spadnou, aby se mohl pozemek smysluplněji využít. V přízemí měli tedy ve Znojmě bazén a saunu, v patře byly kabinky se sprchami a vanami. Sauna se podobala té v Ústí nad Labem tím, že měla dva bazény, s teplou a studenou vodou, dále zde byla finská sauna, bio sauna a pára. Nechyběla ani odpočívárna. Pěkná sauna, ale nepřežila kapitalismus. Už se staví nová, zážitková v novém akvaparku s vířivkami a skluzavkami. Je pravda, to se musí uznat, že prostý bazén lidi už moc nebere. V bazénu měli tři dráhy, označené delfínem, želvou a bez označení. Myslím, že toto nepotřebuje bližší vysvětlení. Budovu jsem si alespoň vyfotografoval. V pátek po skončení konference jsem vynechal předplacené jídlo, neboť druhý mňamózní oběd bych asi nepřežil. Koupil jsem si nějaký sýr u Hrušky a vyrazil rovnou do Únanova, v jehož okolí se nachází dvě přírodní památky, významné především bohatým výskytem koniklece velkokvětého. Zvolil jsem Losolosy, neboť se jevily jako schůdnější. Měl jsem totiž docela těžký batoh s fotoaparátem a počítačem. Z pátku na sobotu jsem měl zajištěn nocleh v jiném hotelu přímo ve starém městě; byl jsem totiž líný se zeptat v hotelu Marion, zda by tam přeci jen neměli volno a booking.com mi tento hotel už nenabízel. Takže jsem všechny věci musel táhnout na zádech a batoh se na těch pěti kilometrech pěkně pronesl. Bylo krásně, sluníčko, však jsem se spálil, našel jsem jeden poslední koniklecový květ, vstavač kukačka i prstnatec bezový, byť pouze žlutý, růži bedrníkolistou, u pomníčku bitvy u Znojma jsem našel nějaké záhadné houby, asi smrže a vůbec byl výlet pěkný. Jenže při podvečerní prohlídce města jsem zjistil, že jsem propásl prohlídku rotundy, přičemž další den mělo pršet, a také že pršelo, a to se prohlídky nekonají. Nedaleko hotelu se pořádal studentský majáles a když se pod okny pokoje trousila mládež domů, tak močila kde se dalo, u dveří garáže, slečny si přidřeply pěkně mezi zaparkovaná auta, no bylo to dost nechutné. Podle booking.com jsem měl mít nějakou slevu, ta se ale zřejmě nekonala, platil jsem zhruba o stovku více, ale už jsem neměl sílu se hádat. Postel byla tentokráte v pohodě a spal jsem celkem dobře. Snídaně byla průměrná, měli ale velmi pěkné hrníčky se sítky na přípravu sypaných čajů a ty měli dokonce na výběr, takže jsem měl na snídani slušný cejlonský sypaný čaj. Sobotní návrat byl ovšem dost hrozný. Jel jsem v 10.08 do Brna s tím, že zkusím chytit nějaký vlak do Prahy, neboť idos mi nenabízel žádný přímý autobus do Prahy. Už ze Znojma jsem sotva urval místo k sezení, z Poběžovic už lidé div neseděli řidiči na klíně. Ale dojel jsem. Ve Vaňkovce jsem si chtěl dát oběd v KFC, ale odmítl jsem stát frontu, proto jsem si koupil koláčky v Karlově pekárně, z nichž mne poté bolel žaludek. Fuj. Jel jsem vlakem railjet z Vídně, měl jsem sice místenku, ale zkusil jsem urvat místo jinde, což se mi podařilo v poloprázdném voze. Ten ovšem nebyl poloprázdný pro nic za nic. Uprostřed totiž pořádala rakouská mládež mejdan. Popíjeli, halekali, pouštěli nahlas hudbu, vybírali mýtné od courajících se spolucestujících, prostě pohoda. Jenže vypuzení cestující a vlakvedoucí celou záležitost viděli jinak. Už v Králově poli mne napadla nepříjemná myšlenka, že by bylo dosti vtipné, kdyby je vyklopili v Havlíčkově Brodu. A skutečně, když jsme tam zastavili a viděl jsem na nástupišti hovořit vlakovou četu s policisty, bylo mi to jasné. Vystrnadit rozjívenou mládež z vlaku trvalo zhruba půl hodiny, nakonec zabral pes s psovodkou. Takže si mohu jako očitý svědek odškrtnout zpoždění z důvodu zásahu policie ČR. Chudáčci, co asi tak v té díře dělali? Jeden silnější pán u vedlejšího stolku se poté zajímal, kdy přijedeme do Prahy, že chce chytit vlak na Zahradní město, tak jsem se připojil. Zpoždění postupně narůstalo, takže obtloustlý pán nakonec přestup vzdal, tři minuty se mu zdály málo, celkem oprávněně, ale kdo nevystoupil z vlaku na Zahradním městě? Ano, můj milý deníčku, mladík s chrticí, jenž seděl přímo naproti. Hned tři jsme jeli z Brna do stejné zastávky. Zvláštní náhoda. Jedu teď do Prahy, mám na Smíchově objednanou dentální hygienu a co myslíš, můj milý deníčku, staví expres na Smíchově? Jasně že nestaví, je objížďka. Jinak je vlak úplně narvaný, ale alespoň vedle mne sedí hezký mladý muž. Dělá ze sebe drsňáka, vlasy má na ježka, asi aby byla dobře vidět vytetovaná snovačka zvaná černá vdova. Dentální hygiena byla hnusná jako vždy, ale alespoň jsem se zbavil benefitbodů. Pak jsem si zkusil složit origami králíčka od Maekawy, no chtělo by to zkusit ještě několikrát, aby výsledek za něco stál. Ale jinak je hezký. Jenže jsem pomáhal jednomu mladíkovi a ten měl asi nějakou virózu a už se mi zdá, že jsem ji chytil. Skládání probíhalo na smíchovském nábřeží v otevřené dílně Dok 16; to jsem tedy koukal. Pak jsem jel s Petrem plavat do strahovského bazénu. Je to poněkud zvláštní místo, pod rozpadajícím se betonem spartakiádního stadionu se ukrývá docela obyčejný 25m bazén. Prý jsou poblíž vysokoškolské koleje, takže tam určitě budou hezcí mladíci. Tak místo nich v jedné krajní dráze cvičilo asi třicet obstarožních ženských (a jeden muž) akvaaerobik. Ale postupně dorazili i nějací mladíci. V noci se mi pak zdálo, že ze zoo utekla zvířata a musel jsem s dalšími lidmi projít úsekem, kde se volně potulovali lvi, tygři či levharti a ještě navíc se chtěli mazlit, asi šlo o kočky zvyklé na lidi. A letos se zase jednou šeříky trefily a v Praze kvetly právě 9. května. Ostatně, spolupracovník Martin někde četl, že tři roky po sobě převládl jev la niňa, ale letos dochází ke změně a vládu přebírá el niňo, takže v Evropě lze čekat horké a suché léto. Obávám se, že po třech chladných létech už prostě musí globální oteplení dorazit i do střední Evropy. Brrr.
Tuhle v práci přišel na přetřes vliv disruptorů na plodnost dnešních mužů, a jejich vliv je nepopiratelný. Když jsem byl totiž mladší, špatně jsem snášel všelijaké pachy jako jsou ředidla, čistidla, voňavky, exhalace, inhalace, halové relace a podobně, pořád jsem větral, chodil do přírody a tak dále. Dnes, po padesátce, už jsem otrlejší, už mne to tak nebere. Je to jasné, že; kdepak dneska nějaká plodnost, ha ha ha. Už příroda pochopila, že tady k nějakému množení zkrátka nedojde.