tak jsem zůstal na volné dni tentokráte v Plzni sám, převážně jsem odpočíval, dokonce jsem ošidil úklid a vytíral robůtek. V sobotu jsem byl v posilovně s tím, že v neděli zajdu na Slovany do bazénu. Většinou se dívám předem, zda je otevřeno a jednou se nekouknu a jako na potvoru jsou závody a otevřeno nebylo. Takže jsem dorazil na Slovany, zjistil, že je v provozu jen sauna a že pojedu na Lochotín. Tramvaj dvojka mi ujela u nosu, tak že půjdu na jedničku, ta je stejně výhodnější. Když jsem přicházel k zastávce a viděl přijíždět nedoběhnutelnou tramvaj, už jsem koulel očima. V bazénu bylo dost pěkných mužů, zvláště jeden v sauně, i se synem na prahu dospívání, byl moc pěkný a navíc se ani moc neschovával. Plavalo se obtížněji, ale tak hrozné jako v Axe to zdaleka nebylo. Nakoupil jsem večeři v samoobsluze a šel na třicítku. Bál jsem se, že mi zase ujede, v neděli jezdí po 20 minutách a když jsem ji viděl z dálky přijíždět, málem jsem omdlel. Ale měl jsem tentokráte štěstí, řidič z nějakého důvodu vyčkal na zastávce, takže třicítku jsem konečně chytil.
Protože kašel se nelepšil, přetrvávaly noční záchvaty dusivého kašle, k nimž se přidal pocit ztíženého dýchání, rozhodl jsem se zavolat náhradní obvodní lékařku. Ta mi nabídla návštěvu v ordinaci na 7.20 ráno, to jsem ovšem musel odmítnout. Nebesa, jak bych se tam dostal? Ovšem dostalo se mi rady, abych zašel na pohotovost v Plzni. Našel jsem, že je všeobecná pohotovost na Denisově nábřeží a že otevírá v 18 hodin. Dorazil jsem v 17.50 a byl jsem třetí v pořadí. Proti nachlazené Ukrajince jsem nasadil respirátor a čekal. Celkem brzy jsem přišel na řadu, vysvětlil, že lékaře mám v Chebu, ale pracuji v Plzni, takže mne bez obtíží vyšetřily, ale musel jsem zaplatit 90 KČ, s čímž jsem neměl nejmenší problém, vždyť cestovné jen tam by mne stálo 150 KČ. Mladá paní doktorka vyšetřovala o dost důkladněji, než obvodní lékařka z Chebu, jež mi plíce poslouchala asi tak 5 vteřin, avšak se stejným výsledkem. Natočily mi EKG, změřily nasycení kyslíkem. Lékařka vyslovila podezření na kovidový syndrom a odeslala mne do FN na plicní. Bylo 19 hodin, takže jsem nejprve zašel do mekdonaldu na nějaký wrap, ne moc chutný a vyrazil trolejbusem na Bory. Vystoupil jsem na zastávce Borská nemocnice, v největším dešti doběhl na plicní a tam se vnutil na vyšetření. Musel jsem nějakou dobu čekat, ale dočkal jsem se ještě podrobnějšího vyšetření než na pohotovosti, byla mi nabrána biochemie, krevní obraz, D-dimery, sérologie na neobvyklé původce (jako jsou mykoplasmy), byl jsem poslán na roentgen a daly mi inhalaci. Zhruba po třech minutách inhalace jsem pocítil změnu, pocit obtížného dýchání ustoupil, ale dráždění ke kašli přetrvávalo i po skončení procedury. Opět mi změřily nasycení kyslíkem a natočily EKG. V odběrech se našly zvýšené eosinofily, sérologie se neprovádí statimově, ale do tří dnů. Na středu 22.3. jsem objednán na spirometrii. Přesně o půlnoci mne vyhodily ven, že mi v 0.22 jede první noční autobus s přestupem u Mrakodrapu. Do postele jsem se dostal po jedné hodině, ale zápal plic jsem neprodělal.
Tak schválně, kdo se udělá první.