tak se Petr dočkal a i letos si užil běžkování. Uspořádal setkání pěti přátel v Krušných horách. Bydleli jsme v Abertamech v nově otevřeném pensionu u Mikeše, docela pěkném a vzhledem ke skutečnosti, že většina tras v okolí je nad 800 m n.m., byl i nějaký sníh. Běžkovali jsme v sobotu i v neděli, první den bylo dost zima, hlavně foukal nepříjemný vítr, moje nová vlněná čepice zcela selhala, snadno profoukla, zachránila mne až čelenka od Vietnamců z hustě utkaných umělých vláken. Vůbec šlo o dobré spojení. Umělá hmota zadržela průvan na uši a vlna pěkně hřála hlavu. Také jsme navštívili Blatenský vrch 1043 m n.m., což byl pochopitelně náš výškový rekord. Toužil jsem po něm od minulého běžkařského dýchánku. Oba dva dny jsme ujeli něco kolem 14 km, byl jsem dost zničený. Ale snad díky návštěvám posilovny jsem se za několik dní vzpamatoval. V neděli bylo téměř krásně, hlavně nefoukalo a ještě jsme se stihli včas vrátit do Prahy. Většinu tras už jsme projeli minule, ovšem v opačném směru. Také počasí bylo přívětivější, žádné vánice a v neděli dokonce docela slušná viditelnost. Minulou středu jsem byl v Praze na kožním, paní doktorka tentokráte jedno znaménko zaznamenala do počítače, aby se mohla ověřit případná změna. A hned mne objednala na září. Poté jsem vyrazil do BZ Na Slupech, všechno už tam kvetlo: sněženky, talovíny, zimnokvět, vilíny, kalina vonná, zimolez vonný, jasmín nahokvětý, první prvosenky, dokonce začínal rozkvétat dřín. Jenže teď to všechno asi docela pomrzlo. Také jsem si všiml, že u skleníku zkouší palmy ve volné půdě, ovšem kmeny mají obalené topným drátem, což se jim dnes, kdy je na Zahradním městě mínus osm stupňů, bude docela hodit. Ve skleníku měli nádhernou katleju s jemně vonným a fialovým květem, ve vitríně měli spousty miniatur, zaujal mne jeden zajímavý kříženec se Sophronitis coccinea. Déle jsem viděl sukulenty, kamélii a mluvicího papouška. Říkal ahoj a vůbec neotvíral přitom zobák, což působilo docela strašidelným dojmem. Já chci také mluvicího papouška.
Tuhle jsem byl s O. a matkou ve františkolázeňské kavárně, už dost vyhlášené a dal jsem si překapávanou kávu. A zažil jsem docela otřes. Překapávanou kávu už jsem si párkrát dal a vždy to byl velký průšvih, naposledy v jedné dost sebevědomé kavárně v Sušici. Káva byla kyselá jako šťovík, jinak víceméně bez chuti, zkrátka na hnědo obarvená kyselina citrónová. Tentokrát ale ne. Mělo se jednat o kávu silně kyselou, ale byla jen mírně nakyslá, navíc s bohatou chutí i vůní, zřetelná byla růže a myslím ještě čokoláda. Rozhodně příjemné překvapení, až mne napadlo, že na občasných tvrzení, že nejlepší káva je překapávaná, by něco mohlo být. Chutnala-li by takto, proč ne?
V pátek už jsem cítil, že na mne něco leze, přesto jsem s Petrem zašel do Babči, jak bylo domluveno. Bylo tam nebývale hodně lidí, tolik jsem jich ještě nezažil, asi zabralo zavření Labyrinthu. V šatně se placatil jeden pěkný mladík, mimo jiné také snědl malou svačinku a kouřil. To jsou ty závislosti. Ale jinak je to jasné. Takový člověk přijde brzy za zlevněné vstupné a placatí se v sauně až do zavíračky, aby vložené peníze náležitě využil. O takové zákazníky jistě sauna stojí nejvíce. Ale byl mladý a pohledný, tím se to kryje. To my jsme vypadli ani ne po dvou hodinách. I tak jsme toho stihli dost; na Petra se chvíli lepila nějaká obluda, já měl větší štěstí, líbil jsem se docela pěknému postaršímu chlapíkovi. Petr byl spokojen, zdálo se mu, že viděl docela dost pěkných těl. Už když jsme odcházeli, necítil jsem se nejlépe, ale než jsme došli do Q café, jež je nedaleko, měl jsem pocit, že melu z posledního. Batoh mne tížil jako balvan, hučelo mi v hlavě a vůbec. Jak jsme tam tak seděli, dala se do mne zima a nakonec zimnice. Bylo jasné, že je zle. Když jsem vycházel z Q café, měl jsem pocit, že bude brzy po mě, ale k Petrovi jsem se dostal celkem živý. Následovala noc s horečkou a sobotní dopoledne, kdy mi bylo špatně od žaludku, měl jsem horečku a všechno mne bolelo. Prostě hrůza. Petr k obědu uvařil slepičí polévku a ta mne, stejně jako Meresjeva, postavila na nohy. Pak se mi poněkud ulevilo, ale teprve dnes, v úterý se cítím lépe. Petra už také škrábe v krku. Dalo se to čekat.