tak se letos po roční přestávce konala vánoční chata, tentokráte spíše podniková, kdyby na to přišlo, vešel by se do ní celý regiment vojáků. Rozlehlost se projevila hlavně při závěrečném úklidu. Paní majitelka připravila za 500 KČ vánoční výzdobu včetně vkusně nazdobeného umělého stromku, což bylo popravdě docela příjemné; jak prohlásila Ivana z práce, jeden den zdobit stromek a druhý den ho vyhazovat je celkem na hovno. Vzhledem ke skutečnosti, že do výběru nemluvila L.T., bydleli jsme v zapadlé vesnici Skuhrov mezi Železným Brodem a Jabloncem nad Nisou ve velmi příjemné dojezdové vzdálenosti od Zahradního města a poblíž slušné silnice, žádné několikakilometrové blátivé peklo. I parkování bylo velmi slušné, auta jsme nemuseli vyprošťovat z bahenní lázně. Prostředí bylo hezké, za jasného počasí byly z nedaleké vyhlídky vidět Trosky, Kozákov, Ralsko, Vyskeř, Suché skály nebo Turnovské panelové domy; na druhou stranu byly vidět Krkonoše nebo rozhledna Černá studnice. Ovšem vesnice se projevila spáleným vzduchem z topenišť na pevná paliva. Svátky probíhaly celkem v klidu, neboť Mariana dělala, že mne nevidí. Jídla byla kopa a ačkoliv ze štědrovečerní večeře zbylo dost lososových řezů, musely se na druhý den usmažit kuřecí řízky, množstvím odpovídající velikosti chaty a co se nestalo. Děvčata je místo do lednice dala do trouby, odkud je další den, to jest 26.12., kdy se odjíždělo zpět, zapomněla vyndat, takže je majitelka chaty dala kočkám. První den měli ještě trochu sněhu, já přijel až 23.12. navečer, když už nebylo po sněhu ani památky a hustě pršelo. Jel jsem vlakem do Železného Brodu. Cesta byla úmorná, ač jsem jel rychlíkem, docela se vlekla a Arriva drncal a škobrtala až běda. Tahle trať zřejmě opravena zatím není. V chatě byl kulečník a terč na šipky. A právě šipky způsobily škandál. Stará bába, co chatu pronajímala, umístila nad terč poličku a na ni pak památeční bucláčky, což je holý nerozum. Stalo se pochopitelně nevyhnutelné a děti jeden bucláček nakřáply. Paní z toho dělala aféru, ale její chyba; kde je vystrčeno, tam je dovoleno. A také jí Petr zpronevěřil ozdobnou stužku na dárky; ještě si toho nevšimla. Já jsem si tam našel v knihovně jednu kuriozitu a sice detektivní román z edice Světa sovětů SČSP a teď se podrž, můj milý deníčku, od běloruského autora. Ohó, to se nevidí každý den. A dnes už vůbec ne! Jistě že jsem knihu nestihl dočíst, asi to byla kočičina, ale zato značně neobvyklá. Petrova dceruška ode mne, tedy správně od ježíška, dostala knihu kreslených vtipů pro děti. Mám trochu obavy, že jim děti moc rozumět nebudou, ale i tak měla kniha úspěch. Nina zakázala Kubovi si v ní číst, dokud si ji nepřečte sama a když jsem se chlapce ptal, nachytal jsem ho totiž při čtení, zda to má dovoleno, hned se potrefená ozvala a byl z toho malý výstup. Cesta zpět byla už méně náročná, jeli jsme je s Petrem autem a jak jsem již psal, do Prahy je to coby dup. Plavat jsem byl v pondělí 26.12. v Axe, plavalo se velice slušně, v sauně bylo zjevně dosti lidí, ale na tu jsem neměl čas. I tak jsem si užil pěkná těla i údy. V úterý jsem byl po delší době v sauně na Slovanech, byl tam jeden krásný mladík se slušným, dále jeden pěkný šlachovitý chlapík a spousta dalších pohledných mužů. Také ovšem nějaké ženské, byl totiž společný den, a dále pár oblud, ale těm se člověk zkrátka nevyhne. A také byl skutečně studený bazének. Zprvu jsem myslel, že jsem nějaký vyměklý, ale pak mne ubezpečili ostatní, že je opravdu studený. Také v něm nikdo moc dlouho nepobýval.
Jedu nenáviděnou Berounkou do Prahy, odkud pokračuji do Libhoště slavit Silvestra a jako vždy jsou s Berounkou potíže. Objednal jsem si místenku do jediného vozu se stolečky a hle, když jsem přišel, zjistil jsem, že mám místenku úplně jinam. Je pravda, že jsem neprovedl kontrolu před zaplacením, ale stejně mne ten zkurvený elektronický obchod ČD sere, zvláště pak nový vzhled přizpůsobený mobilním telefonům. Navíc nějaký čurák nevymrdaný si na vedlejším sedadle pouští nahlas hudbu, ze sluchátek jsou navíc slyšet jen strojové basy. Následující Ostravar nebude o nic lepší, navíc bude úplně narvaný.
Později: Tak Ostravar v nejmenším nezklamal. Sedí v mém okolí sice několik pohledných mladíků, jenže nejde topení a ve voze je opravdu celkem zima, sedím v bundě a nejsem nikterak uhřátý. Dále musím s nelibostí připustit, že stále vypadává napájení ze sítě a také internet, jež spíše nejde, než že by šel. Pouštím si tudíž Allu Pugačevovou do sluchátek pomocí kuželu, jehož miniikonka má vánoční čepičku. To jsou mi věci. Takže, když se vlak začal vylidňovat kolem Ústí nad Orlicí, tam vystoupil i ten krásný mladík, s tím svým roztomilým přísným výrazem, když se na něco soustředil, začala být teplota nesnesitelná, však když byl vůz plný, dařilo se nám ho jakž takž zadýchat, proto jsem se nakonec přesunul do sousedního vozu. Urval jsem prázdné kupé se stolečkem, neboť vlak už se nezaplnil. Měl jsem to zkusit hned za Českou Třebovou a ne až před Olomoucí, nebyl bych tak vymrzl. Měli jsme 10 minut zpoždění, ovšem nebyl jsem sám, kdo chtěl přesedat v Suchdole směr Nový Jičín, takže paní průvodčí zařídila, že vlak na nás počkal. Bylo nás celkem asi osm. Silvestr v Libhošti byl náročný, žaludek mne bolí ještě teď a to jsem se snažil jíst velmi opatrně. Na druhého jsem si vzal dovolenou, takže jsem mohl v neděli 1.1. jet s Petrem na výlet do Velkých Karlovic. Nejprve děti bobovali na sjezdovce s umělým sněhem, jinde by to pochopitelně nešlo, i umělý sníh byl úplně mokrý; však v Libhošti bylo 12 stupňů, v Rožnově dokonce 17 stupňů, ale ve Velkých Karlovicích bylo přeci jen chladněji, pouhých osm stupňů. Na sjezdovce se sice bobovat nesmí, ale lidí bylo málo, tak nám to dovolili. Děti byli nadšené z nových bobů s volantem a kovovou brzdou. Poté jsme zamířili do tamního akvaparku, jinde totiž bylo zavřeno. Když jsme přijížděli, Kuba si vzpomněl, že už tam byl a že tam mají medvěda. A skutečně, ve vstupní hale je pěkně velká vycpaná medvědice původem z Aljašky. Plavat se tam moc nedalo, ale přeci jen jsem něco méně než půl hodiny plaval, byť v teplé vodě, pak jsem se vydal do saunového světa. Saunový svět je umístěn ve svahu v několika sudech. Najdeme tam bio saunu, parní saunu plnou páry, finskou saunu, infrasaunu, ochlazovací bazének, teď v zimě skutečně studený, sprchy, vyhřívanou odpočívárnu i lehátka venku. Byl tam jeden celkově pěkný trochu rusky vypadající mužský s cizím přízvukem a opravdu se mi tam líbilo. Vstupné je tam ale vyšší. Dohromady jsme platili více než 1300 KČ. Děti se vyblbli na ostrůvcích, mne donutili dvakrát sjet tobogán, naštěstí ten úplně nejsnazší. Zprvu člověk jel ve tmě, před koncem byl odměněn hezkými barevnými obručemi. Vraceli jsme se až za tmy, ale bylo to hezké. Návrat v úterý 2.1. proběhl bez zádrhelů, jen před Rohlenkou byl hustší provoz. Snad to bylo tím, že jsme se vraceli po tmě. Dnes je středa a vracím se do Plzně, jel jsem v sedm hodin, mnichovským expresem, jež opět nezklamal. Jednak je mimořádné řazení, takže jsem se musel nacpat do jiného vozu bez místenky, ten je navíc úplně plný, neboť všichni ti hloupí cizinci nalezli do tohoto velkoprostorového vozu, zato ten náhradní s kupátky je poloprázdný. Kolem mne sedí skupinka mladých Němců, vypadají poněkud nemocně a pořád žvaní, ale sedím pohodlně u stolečku. Večer jsem pak shlédl jeden roztomilý kanadský film, něco mezi katastrofickým, dobrodružným a válečným filmem. Na čsfd si vysloužil celých 19 %, ale nebyl nijak hloupější než armabeton a ten má 95 %. Opět se potvrdilo, že uživatelé na čsfd nemají soudnost.
Bylo to to s tou zapálenou atmosférou. Docela bžunda.