pokud bych se nenadále odmlčel věz, že mne přejel automobil. Nebylo by to žádné velké překvapení. Petr vyslovil přání, že bychom zase jednou mohli navštívit Antické lázně. Uplatnil jsem nějaké zpropadené benefitbody, jinak nevím, zda by se mi chtělo vysolit 2000 KČ za 2 hodiny. Ale mají to tam pěkné, pára byla horká, sauna až přehřátá, bazén rozkošný a prostěradlo za 30 KČ. Mělo totiž být hnusně, ale plavání v retro bazénu Lochotín za slunečního jasu bylo příjemné. Snažil jsem se uplavat jako obvykle kilometr, ale bylo to těžké, stále jsem se pletl. Mladý plavčík v kukani přímo proti mé dráze laškoval se svojí přítelkyní a rozhodně mu co chvíli stál. Měl sice červené kraťasy, ale stejně to bylo docela vidět, či alespoň tušit. V sobotu jsme navštívili první dva Loosovo byty. Člověk si tak říká, jestli neměl Áda s těmi Židy pravdu. Takový nehorázný luxus, mahagonové táflování, švýcarský mramor v nadměrných blocích, trezor ukrytý v záchodové míse a jiné zvrhlosti. Na dva byty má průvodce plnou hodinu a půl, takže prohlídka trvala dvě hodiny a Petr ji nazval přednáškou. Vzhledem k tomu,, že jsem už kdysi navštívil Müllerovu vilu v Praze, mnoho překvapivého jsem se nedozvěděl. Některé jeho nápady byly zajímavé, ale třeba raplplán je mrtvá věc a jeho záliba v různých křeslech a židlích, aby si člověk mohl vybrat, je trapná. Ať si jsou křesla třebas navlas stejná, jen když jsou pohodlná. Sedačka sloužící jako rafinovaný mučící nástroj není podle mého gusta. Také mne oslovil spíše byt s věrnými napodobeninami nábytku než s moderními náhražkami, ale nešť. Ovšem proutěné kuchyňské židle byly podle všeho mimořádně pohodlné. Měl jsem si alespoň jednu strčit pod kabát a odnést ji. Nakonec nejzajímavější byla rozverná příhoda s vyzvědačkou, nebo chceš-li můj milý deníčku, pracovnicí výzvědné služby, pocházející ze Sovětského svazu, jež si zařídila podnájem v bytě Krausových a když ji v roce 2000 (sic) konečně vykopli, zmizela i s nábytkem. Tak třeba ho někdo odkudsi z Německa vytřepe. Proběhlo další setkání origamistů, tentokrát v sídle Česko-japonské společnosti. Prostory jsou stísněné, ale jinak vyhovující. Dorazili titíž hosté jako loni plus mozaikář Šolc. Mladý Fin Juho předvedl vylepšeného skřítka, Bodo přivezl skvělého vlka v rouše beránčím a mozaikář mne málem zničil jistou, jinak hezkou modulární hvězdnou koulí ze třiceti jednotek. V neděli bylo lidí méně, takže mohl dorazit bratr s dětmi; ty ovšem dělali ostudu, místo skládání origami hráli šibenici. Většinu lidí jsem neznal, žel jsem znal Buřilovou. Ta dorazila, ač měla mít zlomenou nohu. No, po roce jsem si zase trošku zaskládal. Po setkání jsme byli s Petrem v Podolí. Voda v bazénu byla studená, tvrzení, že měla 26 stupňů moc nevěřím, ale ve sprchách bylo teplo a na záchodě jsem potkal nezbytného honiče. V sauně bylo příjemně, Petr si ale stěžoval na bazén, že je tam hloubka. A v práci se nic nedaří.
Martin na bílém koni se lehce opozdil, ale letos nakonec dorazil, alespoň na severní Moravu. 17. byl svátek, 18. jsem si mohl vzít dovolenou, takže jsem hned 17. ráno jel s Petrem do Libhoště. Měl jsem ssebou jen lehčí boty a ponožky a byla mi popravdě trochu zima. Byli jsme s Petrem v sauně v Novém Jičíně a s dětmi v bazénu. V sauně bylo v pátek odpoledne málem více lidí, než v sobotu v bazénu. Tentokráte uspěl Petr, když ležel na lehátku v odpočívárně v sauně, pánovi na vedlejším lehátku se začal stavět. Všechno šlo celkem dobře, děti si užili koulovačku, cesta ve svátek po dálnici proběhla hladce, ani návrat v neděli odpoledne a v podvečer nebyl nijak strašný, nakonec nejdéle jsme stáli u Kocourovce. Během pobytu v Libhošti se vyjasnilo, že děti mají vši, ano můj milý deníčku, už se drbu, a dále že došel šampon proti vším. Jenže, koupit takový šampon na vesnici není dost dobře možné a jet kvůli tomu do města se nikomu nechtělo. V neděli večer už je všude zavřeno, takže povinná koupel vlasů v neděli večer se nekonala. To chtělo koupit šampon hned ve středu po škole. Jenže, to by si na to člověk musel vzpomenout. Jenže jak, když má hlavu plnou věcí, jež je třeba převézt do Libhoště a pak zase zpět. Však se také zapomněla dětská pyžama v Libhošti. Nic neobvyklého, bratr s dětmi ve Fr. L. vždy něco zapomněl, naši několikrát posílali balíky či dokonce ty věci převáželi do Prahy.