První návštěva Brna nedopadla úplně podle mých představ, ale člověk je naštěstí tvor zvídavý, no, spíš zvědavý, a tak jsem se vydal do "velkoměsta" i podruhé. Už jsem nečekal žádné námořníky, jen větší prostor a víc neokoukaných tváří. Ale aby mi nebylo smutno, vzal jsem s sebou kamaráda. Jedna rada - neberte dříví do lesa, obzvlášť, pokud vypadá lépe než vy :-).
O kamaráda se mohli porvat a mě oslovovali takový ti "věční lovci", stejní zoufalci jako já, ale takového chlapa jsem si nepředstavoval. I když nebylo to vždycky úplně zlé. Asi při třetí návštěvě jsem potkal, jednoho sympaťáka a shodou okolností také z Pardubic. Nabídl mi nocleh u kamaráda a společnou cestu domů druhý den (možná už ten samý, ale aspoň po vyspání), a tím, po zaplacení pokuty za jízdu na černo (v Brně chodí revizoři i v neděli), začal sled náhod k mému přestěhování do Brna.
Nového kamaráda jsem vyměnil za kamaráda rovnou z Brna a mezi návštěvami, výlety, procházkami a tak nějak společně tráveným volným časem mi nabídl i práci. Bohužel, nebo spíš pro mě bohudík, byl zadaný, a tak k nové práci mi pomohl najít i bydlení v Brně, ale aby nebylo tak finančně náročné, rovnou i s dalším kamarádem-spolubydlícím v něm. No, a tak jsem se ocitl v Brně, s novou prací, konečně v oboru, který jsem vystudoval, ale stále bez chlapa.
Na to, že v Pardubicích jsem strávil přes 2 roky a nebyl schopný si najít nikoho stálého, v Brně to bylo trochu rychlejší. Zkrácená verze - poslední víkend v březnu jsem se přestěhoval, od dubna jsem nastoupil do nové práce a na čarodějnice jsem měl chlapa. To by ale nemohl být gay život, kdyby to bylo tak jednoduché.
Nenápadný, nesmělý spolubydlící se do mě zakoukal (ale pro jistotu mi to neřekl). Ve společné domácnosti jsme se skoro nepotkali, a když jsme spolu chtěli zajít na pivo, tak jsme si psali SMS, abychom zjistili, že jsme každý ve svém pokoji a můžeme vyrazit rovnou. Tak pro lepší sblížení vymyslel společnou oslavu čarodějnic u dalšího kamaráda, a aby to nebylo tolik nápadné, přizval ještě jednoho. Asi předpokládal, že 2+2 vyjdou podle jeho představ.
Samozřejmě nevyšly. Už nevím, jak se to stalo, po pár lahvích vína, shlédnutých Světácích, odmítnutí další akce, které jsem se měl účastnit, jsme se nějak ocitli všichni čtyři na zemi, pravděpodobně uložení ke spánku. Pro spolubydlícího zatím ve správném uspořádání. Jenže pak musel odejít ještě na záchod a mě se uvolnila cesta k daleko atraktivnějšímu přizvanému kamarádovi, jen úplně navíc, a spolubydlící ještě během noci odešel a já měl vedle sebe na matraci svůj desetiletý vztah.
To jsem samozřejmě ještě v té chvíli nevěděl a dalo to nějakou práci a čas, aby to tak skutečně dopadlo. A kdybych tenkrát odešel na tu další akci, na kterou jsem byl zvaný, možná bych těch deset let strávil s někým jiným a byl s ním pořád, ale happy endy se v životě asi úplně nekonají. Probíhalo to, jak mělo a udrželo mě to v Brně.
Začátky nového vztahu byly komplikovanější, jak už to bývá, ale zase jsme si užívali romantiku. První pusa, kterou jsme si pamatovali za střízliva, první procházky, první držení za ruku, první přespání, první sex při denním světle, první snídaně, oběd, večeře, prostě klasický začátek v růžových barvách. Jenže k tomu přibylo i moje bydlení s naštvaným spolubydlícím, kterému to nevyšlo a jeho odchod z bytu. Spolubydlení mého nastávajícího s jeho bývalým, čemuž se jen špatně věřilo, když spolu ještě pořád bydleli a on musel pořád odbíhat domů.
Vášnivé začátky, strach, že je ještě někdo další (než jsem ho poznal a začali jsme si rozumět, což se ještě mnohem víc prohloubilo i po mém rozchodu), trochu nejistota, jestli to má cenu, rozmlouvání od společného kamaráda, že to nemá cenu. No, odolal jsem, vydržel jsem, za půl roku přišlo oficiální oznámení, že spolu teda chodíme a za další dva už společné bydlení. Pak už jen samá pozitiva, dovolená tu a tamhle, přestěhování, seznamování s kamarády (tedy pouze z jeho strany, protože moji zůstali v Pardubicích) prostě společný život, se vším všudy, bez hádek, podvádění, prostě spokojené soužití. Než jsem potkal plešatého, zakoukal se a zahodil to.
Určitě i na další psaní, pokud někdo bude chtít :-).