Celý můj dosavadní život jsem ,,fungoval" jako heterosexuál, který si podvědomý zájem o stejné pohlaví sice uvědomoval, ale nepřikládal tomu patřičnou váhu. Žil jsem ve svazku, který mě sice nenaplňoval na 100% ,ale tak nějak jsem věděl, že soužití se ženou je o sdílení životní dráhy s jedincem, který je naprogramován k věčné nespokojenosti . Tak to asi bohužel vnímám já. Čím víc je muž konfrontován s egocentrickou podstatou ženské mentality, společensky hojně podporovanou naší společností (zejména posledních několik desítek let) , tím víc ho (mě určitě) to nutí unikat do reality skutečného ryzího vztahu s mužem. Chlap prostě ví, co chce on sám, co se líbí jeho (mužskému) protějšku.
Musím se přiznat , že určitou formu tělesného kontaktu s mužem již mám za sebou a musím říct, že ten pocit byl nepopsatelný .Vy víte o čem píšu, já donedávna netušil. Nemám problém s okamžitou vzrušivostí ať se to týká smyslné ženy, nebo zajímavého muže. Jen v poslední době vím, že osobnost , která je u mě na prvním místě je ta , která nosí stejnou výbavu v kalhotách jako já