tak jsem si v pátek řekl, že přeci jen zkusím zase odjezd z Plzně v 18.05. Tentokráte ale skutečnost překonala všechna očekávání. Už v Křimicích jsem si všiml pomalé jízdy, jeli jsme asi tak 30 km v hodině, a poněkud jsem zneklidněl. Říkal jsem si sice, že je třeba pomalá kvůli čištění tratě, ale když se rychlost nezvyšovala, začínal jsem propadat úzkosti. A oprávněně. Zanedlouho si to přihasila průvodčí s vtipným prohlášením, že jedeme pomalu z důvodu povětrnostních podmínek, to jest že hrozí bouřky. Prý co kdybychom narazili do stromu? Málem jsem omdlel, nikde se nehnul ani lísteček, na radaru byly bouřky kdesi daleko v Německu a my jedeme třicítkou? Nebesa proč? Už jsem to zažil po bouřkách, v opačném směru ranním pendolínem a i tenkrát šlo o pochybný závěr, vždyť bylo-li by něco na trati, neřknu-li strom, zřejmě by byla poškozena trolej a zastavili bychom jaksi sami od sebe, nemluvě o tom, že by to musel někdo vědět a měl by shánět opraváře a autobusy náhradní dopravy. Ale jet pomalu před bouřkou, to už mi přijde příliš. Takže jsme se pomalu plazili ku Chebu, aby nás bouřka chytila v Plané. Z té jsme vyrazili svižným tempem, to nám sice dlouho nevydrželo, ale stejně. Už dlouho po pravidelném příjezdu do Chebu jsme bez obtíží přečkali bouřku v Chodové Plané, zde živly příliš neřádily a nastalo dlouhé čekání. Naštěstí jsme byli pod proudem, takže šlo topení i internet. Ovšem, výhled byl mimořádný. Z jedné strany byla temná obloha, z druhé zase zapadající slunce, vrhající dlouhé, strašidelné stíny. Na pozadí bouřkových mraků, navíc co chvíli protkávaných blesky, se klenula duha, chvíli dokonce dvojitá. Celý dojem zkazila vlaková četa zvláště vtipným hlášením, že vlak už dnes nepojede a že si máme zajistit vlastní odvoz. Že sice pro pendolino, jež mělo odjíždět z Plzně ve 20.05 sice mají autobusy, ale do těch se možná všichni nevejdeme. Vyjasnilo se, že v Chebu nejde proud, že snad něco vyhořelo na napájecí stanici a vlak jet nemůže. Zřejmě bylo dokonce poškozeno trolejové vedení padlými stromy, ještě v pondělí ráno se ozvalo ze staničního rozhlasu chybné hlášení, že autobusy náhradní dopravy zastaví na označeném místě. Zavolal jsem tedy otci, zda je schopen přijet. Už byl v pyžamu. Po dalším dlouhém čekání nás průvodčí vyštvala z vlaku, že za chvíli přijedou autobusy. Nádraží vypadalo naprosto opuštěně, nikde žádná lavička, naštěstí nedlouho poté, co autobusy konečně odjeli, dorazil otec s autem, takže domů jsem dorazil dříve, než kdybych jel autobusy do Chebu. Domů jsme dorazili ve 23.15. Matka už byla z divadla dávno zpět, ve Fr.L. také nešel proud, takže se představení muselo zrušit. Prý při odchodu diváků proběhlo několik nechutných výstupů na téma vrácení vstupného. Myslím, že naše zákony v tomto případě silně nahrávají zhýčkaným spotřebitelům. Já bych jim řekl, že porucha není na naší straně, když to půjde, náhradní představení se odehraje na podzim a komu se kvůli němu nebude chtít jet do Fr.L., má prostě smůlu. Když to nepůjde, mají smůlu všichni. Vyřešeno. Pravidelný příjezd do Chebu byl v 19.26, přinejmenším do M.L. bychom byli dojeli bez potíží a dost možná až do Chebu, to jsem si zapomněl ověřit, než se údaje na stránkách ČHMÚ přesunuli do archivu. Trapné na celé záležitosti je to, že jsme do bouřky klidně vjeli a zastavili jsme se v Chodové Plané zřejmě jen proto, že směrem na Cheb byla porucha trakčního vedení a jet dál se prostě nemohlo. Naše štěstí bylo v tom, že větrná smršť se Plané vyhnula, ještě by na nás byl spadl nějaký strom. Je ale pravda, že jak jsem se tak koukal z okna, viděl jsem nanejvýš podezřelý jev, a sice chuchvalce mraků se ve spodní části černého mraku pokoušely utvořit trychtýř. Ke vzniku tornáda ovšem nakonec nedošlo, vír se rozpustil. Když jsme se s otcem vraceli, škody začínaly někde před Chebem. Nechci ani domyslet, co by se dělo, kdybychom do toho byli vjeli. Ve Fr.L. byla, mimo škod na stromech, u pošty na jednom domě stržena nová plechová střecha, vypadlo to dost hrozně, ty utrhané trámky a pomačkané plechy. Ještě že moc nepršelo. Na výletě do Kynšperka jsme viděli popadané stromy, zjevně čerstvě, ještě listnáčům ani nezačalo vadnout listí. Ale největší škodu jsme utrpěli my, zase nám vítr odfoukl pařník, ten přeletěl plot, museli jsme rovnat trubky a dokonce jsem musel zašívat šev na jedné straně. A to je prosím plachta letos nová. A taková byla pěkná. Na zahradě jsem toho moc neudělal, rodiče byli v sobotu na otevírání lázeňské sezóny, na závěrečné vystoupení Čechomoru jsem musel také. Ztropil jsem tam výstup, jakože omylem jsem strčil do mladé paní pijící pivo, když jsem zhnusen odcházel od skupinky nahlas se bavících lidí, k nimž ona nešťastnice patřila. Tato skupinka nás s mým starým a nemocným otcem rušila v poslechu, na zdvořilé žádosti o umravnění neodpovídala a vyhnala otce od zídky, o niž se opíral, neboť lavičky už byly obsazeny. Pochopitelně že odešli dávno před koncem vystoupení, vůbec je totiž nezajímalo. Na závěr byl ohňostroj, nejlépe ho ovšem viděl otec z autobusové zastávky, kam se s předstihem přesunul. Měl totiž náležitý odstup. Díky vlhčí zimě letos františkolázeňské pěnišníky a azalky překonaly všechna očekávání; už jsem zapomněl, jak mohou být přenádherné. V Akvafóru už napustili venkovní bazén, měl 17.5 stupně, tak jsem ho zkusil, bylo to příjemné, zato poté se do mne dala zima. V Eurovizi vyhrála nějaká směšná ukrajinská skupina. A jak to tak vypadá, pouze podvodem. Máme tohle zapotřebí? Asi máme.
Byl jsem na němém filmu v Ponrepu. A co myslíš, můj milý deníčku, byla to kočičina? No jasně že byla.
No, v Praze jsem se po kině zdržel, do Plzně dojedu po půlnoci, do Lobez budu ťapat pěšky a spát půjdu někdy v jednu. No, moje chyba. A co myslíš, můj milý deníčku, dal jsem si zmrzlinu? Jasně že dal, kaštanovou, dost přeslazenou a vynikající marakuchovou.