Když se ocas postaví, mozek se mi zastaví
Můj milý deníčku,
tak viróza se mne drží jako klíště, rýma mi slezla na průdušky, ale popravdě nemocný je kdekdo. Už když jsem měl rýmu, byl jsem na nahatém plavání v úterý na Vinohradech. Bylo to pěkné, několik zajímavých mužů, zvláště pak dvojice mladíků byla pěkná, také někteří staří známí, třeba starý pán s brýlemi. Ač jsem se necítil nejlépe a byla studená voda i vzduch, uplaval jsem nakonec asi 900 m. Podle toho, jak vypadá Petr mi bazén sice neublížil, ale jistě ani nepomohl. Dnes to zkusím znovu na Slovany, tak uvidíme. Možná se vymluvím na přílišnou obsazenost. Saunu zatím vynechávám a minulý týden jsem vynechal i posilovnu. Ale mohl bych na chvíli vlézt do páry. V sobotu už sice nepršelo, ale foukal ledový vítr a jednu chvíli tak silně, že jsem málem nebyl schopen překonat jeho odpor. Takže jsme převážně odpočívali v Plzni a jen lehce vyzkoušeli Petrův nový hledač kovů. Musím říci, že bez dohledávačky je takové zařízení k nepotřebě, přičemž dohledávačka tvoří asi čtvrtinu ceny. Takže jsme našli korunkový uzávěr, tubu od pikaa, hliníkovou plechovku, jakousi záhadnou, červeně zbarvenou krabici u bývalé železniční trati, nějaké kovové fólie a jeden plíšek s dírkou, snad jmenovku. Chce to brát jen signály nad dvacet. V mezičase mi Petr pustil devadesátkový dokument Andělé nejsou Andělé o homoprostituci mladistvých kluků. Mimochodem, dokument natočil stejný člověk, co natočil film Mandragora. A natočil ještě film o filmu s názvem Tělo bez duše. To by zřejmě také bylo zajímavé vidět. Včera jsem byl v Lobezském parku a všude Ukrajinci. Prý už pracují jako lékaři, učitelé, úředníci ve státní správě s definitivou a tak. Ještě že to nejsou Arabáci. A partnerským městem Chebu už není Nižnij Tagil. Nebesa, té zavilé nenávisti! Začínám stále více věřit na tu Putinovu denacifikaci a demilitarizaci. Vždyť ten člověk má nakonec pravdu. Konečně už staří Řekové a Římané věděli, že při vnějším ohrožení je třeba ustanovit tyrana, krutovládce, aby stmelil rozdrobený národ. Jenže, jak se pak takového tyrana zbavit, že můj milý deníčku. Všechno je teď žlutomodré, třeba osvětlení nové budovy na Václaváku, jenže se jim to nějak nepovedlo, mají v osvětlení chybu a modrá proniká do žluté. Že by modrá představovala Rusko a až se karta obrátí, tak naopak žlutá pronikne do modré? No, asi ne můj milý deníčku.