příhody na exotické dovolené mne natolik vyčerpaly, že jsem tě poněkud zanedbával. Ta píča ve vlaku nemá roušku, ale to přeci nevadí, všechna opatření se přeci zrušila a nutit lidi nosit roušku ve vlaku je protiústavní. No nic, tuhle jsem jel s Petrem a jeho dětmi na Moravu za jeho rodiči a při cestě zpět byl docela velký vítr, úplně zřetelně jsem cítil, jak nás chce smést ze silnice a v jednom okamžiku, když jsme jeli po dálnici v levém pruhu, tak v pravém sebou docela vážně cukal autobus. Být vítr ještě o trochu větší, mohla být řada nehod. Jak tak jedeme po nově opravené D1, najednou nás navigace vede mimo dálnici. Tentokrát jsme uposlechli, neboť jsme z rozhlasu zvěděli, že je D1 ve směru na Prahu uzavřena a tvoří se kolony. Na dálnici totiž hořel autobus. Měli jsme ale neobyčejné štěstí, než jsme dojeli na místo neštěstí, dálnici opět otevřeli, zřejmě jen chvilku před naším příjezdem, takže zpoždění bylo jen 15 minut, což je na uzavřenou dálnici krásné a ještě jsme si prohlédli ohořelý autobus. Ale velmi snadno jsme mohli uvíznout v nepříjemné zácpě. Když jsme pak večer, či spíše v noci spali u Petra, z vedlejšího bytu se ozýval střídavě řev dítěte a hádka manželů, ozývaly se věty jako tady spát nebudeš nebo tak volej policii, dělej. Bylo to dost hrozné a moc jsem se nevyspal.
Tuhle se mi zdál sen. Vystupoval v něm jakýsi muž, jež byl u moře, patrně se svojí přítelkyní, ta plavala v laguně na pobřeží, muž z terasy pozoroval moře. Najednou uviděl, že se blíží obří vlna, chtěl volat na ženu, ale už bylo pozdě, vlna se rychle blížila, takže utíkal kamsi za sebe nahoru na útes a dál po louce, jenže najednou se přiřítila vlna z levé strany a zaplavila ho, naštěstí jen asi po kolena. Vzápětí se přiřítila vlna zezadu, zřejmě ta, co ji viděl přibližovat se. Bylo to dost děsivé.
Na iboys jsem našel dost legrační překlep v inzerci: submasivní masochista hledá . . . možná masivního masochistu, ne?
Už zase pokašlávám a cítím tlak na průduškách. Je docela dobře představitelné, že mám konečně koronavirus, jedna naše lékařka tři dny nemohla pořádně mluvit. Pochopitelně se netestovala, proč také, když nemusela. A všichni chodí do jídelny vedle naší pracovny. Ajajaj. Jiný lékař od nás měl letět na Mauricius, dělal si PCR test a co myslíš, můj milý deníčku? Jasně, vyšel pozitivní! V téhle době je cestování hodně nejisté. Martin má za týden letět do Španělska, tam se ale mám dojem testovat nemusí. Navíc by mohl koronavirus stihnout prodělat. Já už chci jaro, květen nebo červen a žádný blbý koronavirus.
O několik dní později: Tak planý poplach, šlo o projev astmatu, v Plzni už totiž kvetou lísky. Ono se to někdy špatně poznává. Petr mne vytáhnul na běžky do Jizerských hor. Spali jsme v našem oblíbeném pokoji s palmou v hotelu Grand. Pokoj byl dražší než naposled, ale zato byl slušně vytopený; ne vodou, ale teplem. Také jsme měli snídaně, ty začínaly v osm hodin. Ačkoliv měly snídani jen dva pokoje, byl k dispozici oblíbený bufet, navíc všeho bylo docela hodně, takže buď spoustu jídla vyhazují, nebo tytéž plátky šunky či míchaná vejce nabízejí i 14 dní. Vyrazili jsme někdy před devátou do Jakuszyc/Szklarske Poreby s dětinskou představou, že zaparkujeme. Možná by se nám to i podařilo, ale neměli jsme nervy se o to pokoušet, takže jsme jen nabrali benzín u polské pumpy, asi o pět korun na litr levnější než u nás a vrátili se do Čech. Zde jsme se pokusili zaparkovat ještě v Příchovicích, tam jsou také pěkné běžecké trasy, jenže zrovna v těchto dnech probíhala Jizerská padesátka; důsledkem bylo, že lyžaři vyhnaní z Bedřichova byli nakvartýrovaní všude jinde. Vyrazili jsme proto do Tanvaldu na parkoviště u nádraží, kde jsme přesedli do vlaku směr Jakuszyce, kam jsme v pořádku a pohodlně za 145 KČ dojeli. Petr nutně potřeboval dojet na chatu Górzystów. Což o to, cesta kolem Liščí rokle, kde jsme dosáhly nejvyšší nadmořské výšky 999 m n.m. byla pěkná a rašeliniště kolem chaty byla opravdu krásná, počasí bylo naprosto bez chyby, slunce a lehce pod nulou, jen slabý větřík na otevřených místech, jenže jsme museli ujet 19 km, což už je na mne hodně. A co hůř, na chatě je vyhlášené horské bistro, takže jsme už dva dny nejedli, jenže jsme nebyli zdaleka sami. Krátce řečeno, na jídlo jsme čekali ve frontě přes hodinu. Ale opravdu bylo dobré, čočková polévka, vepřové v zelí a omeleta s tvarohovou pěnou. Odcházel jsem nakonec dost nacpaný. Návrat byl ovšem už dost krušný, před Jakuszycemi jsem mlel z posledního. Vlak zpět jsme stihli právě včas, nemuseli jsme čekat, z tohoto pohledu se nakonec výlet báječně vydařil, do Tanvaldu jsme dojeli už skoro za tmy. Sešli jsme do hotelové restaurace na večeři. Na jídlo jsme čekali docela dlouho, chodí tam snad celý Tanvald, Petr si na bramboráku plněném ďábelskou masovou směsí pochutnal, já na špagetách s rajčaty a sýrem už méně. Další den jsme si zajeli do malého běžeckého areálu Krojčenk u Lučan nad Nisou, kde jsme si ještě trochu zaběhali, celkem asi 4 km a vyrazili do sauny v Jablonci nad Nisou. Tamní sauna je pěkná, jen bychom potřebovali přezuvky, mramorová podlaha dost studila; byl tam jeden starší chlapík, vyprávěl jak to chodí na Jizerské padesátce. Všimli jsme si totiž, že dnes se nejezdí klasika nohama, ale rameny. Je to docela dřina, ale člověk jede opravdu rychleji a pak ho nebolí vnitřní strana stehen. Myslím že tomu říkal mazat do skluzu. Tento sportovec vypadal pořád dobře a byl slušně vybavený. Postupně se trousili lidé, hlavně mužského pohlaví, včetně malých kluků. Vypadali jako zkušení saunaři, jeden z nich s chutí skákal do ledového bazénku, další měl rozkošnou saunovací čepici s vikingskými rohy. Pokud by někdo chtěl, mohl se jít vyválet do sněhu na letní zahrádce, ale to jsem objevil až na odchodu. Po sauně jsme v autě posvačili a vyrazili k domovu. Když už jsme u těch saun, tuhle jsme byli v obnoveném Davidovi. Mno, vstupné 400 KĆ, lidí asi tak sedm, pravda, byl tam jeden docela hezký mladík, jenže se většinou muchloval s dalším, už ne tak pěkným mladíkem. Tak trochu dělali, jako by byli v sauně sami. Při předělávce se něco povedlo a něco méně. Značně se zvětšil bar, hlavně na úkor šaten, což mi nepřipadá jako výhra. Také přesunutí sauny nahoru mne nenadchlo, více se mi líbila sice menší, ale soukromá sauna v dřívějším umístění. Odpočívárna dole sice poskytuje cosi jako soukromí, ale když chci soukromí, mohu přeci jít do kabiny, ne? Sauna moc využívaná nebyla, spíše pára. Tam se mi líbilo přidělané okénko a také umístění vířivky do otevřeného prostoru je dobrý nápad, jen se mi zdálo, že má moc prudké trysky; perlička by snad stačila, co myslíš můj milý deníčku.
A v Plzni prý proběhl palácový převrat. Hahaha, milý Baxa měl sedět na zadku a né se tahat po ministerstvech.