někdy kolem dvacátého roku života, když jsem se hodně zajímal o hvězdy a měl nad postelí pověšenu krásnou mapu oblohy, jsem nesmírně toužil spatřit nedostupné hvězdy jižní oblohy, Canopus a Achernar, jasné to hvězdy jižní oblohy, Canopus je dokonce druhá nejjasnější hvězda hned za nedalekým Siriem a pochopitelně též jsem toužil po Jižním kříži a Magellanových mračnech. Když byl P.K. v JAR, ohrnul nad Achernarem nos a vyzdvihoval Toliman, tedy alfa-Centauri, Jižní kříž a Argó, tedy falešný jižní kříž, že to je skuteční krása. Musím říci, že po letech jeho postoj chápu, ačkoliv osamělý Achernar má také něco do sebe a Sirius s Canopem také. Ano, můj nejmilejší deníčku, nemožné se stalo skutkem a já, ano já, viděl Jižní kříž! A spoustu dalších jižních souhvězdí jako je Síť, Páv, Tukan, Fénix, Malíř, Jeřáb, Indián nebo Mečoun. Co jsem ale překvapivě nebyl schopen najít, byla ona mračna. Viděl jsem jen jakési hvězdokupy dalekohledem, v místech, kde měla být. A také se jižní obloha vytáhla trojicí jasných planet v jedné řadě, shora Jupiter – Saturn – Venuše. Prostě nádhera. Ale popořádku, začněme od začátku. Už před časem Petr vyhlásil, že chce vidět kokosové palmy a tudíž že nezbytně nutně potřebuje vycestovat do pořádné exotiky. Polomrtvý hrůzou jsem navrhl Mauricius, kde byl můj ctěný bratr a tudíž jsem věděl, že jde o exotiku celkem snesitelnou, málem civilizovanou. A když Mauricius, tak se nabízí navštívit i nedaleký Réunion. Petr o této možnosti pár let uvažoval a uprostřed koronavirové krize začal touhu po exotice uskutečňovat. V červnu, když začal výpravu vážně připravovat, se vše zdálo jasné a průzračné, poznenáhlu se ale vše zakalovalo a tmavlo, že do posledního okamžiku nebylo jasné, zda odletíme nebo ne.
Závazný plán cesty byl takovýto:
15.11. pondělí – 15:30 odjezd autem z Plzně na letiště
19:10 odlet do Istanbulu (časový posun: + 2h oproti ČR)
23:45 přílet do Istanbulu
16.11. úterý 02:20 odlet na Mauritius
13:10 přílet na Mauritius (časový posun: -1h oproti TR)
Odjezd do hotelu Talamba Blue, odpočinek v Blue Bay
(procházka na pláž Pointe d´Esny)
17.11. středa snídaně, ranní koupání
09:45 odjezd z hotelu na letiště
12:00 odlet na Réunion
12:50 přílet, vyzvednutí auta, odjezd na ubytování do La Plaine Palmistes, procházka po městě a okolí
18.11. čtvrtek procházka pralesem Piton de Bébour, Caverne des hirondelles 9 km
19.11. pátek procházka kolem kráteru Piton de la Fournaise 9 km
20.11. sobota procházka po národním parku Plaine des Lianes, k vyhlídce Vue sur let rou de fer 14 km
21.11. neděle ukončení ubytování v La Plaine Palmistes, přesun do Sentier botanique de Mare-Longue (kvetoucí vanilka); vodopád Cascade Grande de Grand Chalet, příjezd do Cilaos, ubytování
22.11. pondělí procházka po Foret du Grand Matarum 10 km, wellness v hotelu
23.11. úterý ukončení ubytování v Cilaos, odjezd na pláž de l´Hermitage nebo Boucan Canot, odjezd do Saint-Denis, ubytování
Procházka po Saint-Denis
24.11. středa kolem 7:30 odjezd na letiště, vrácení auta
10:30 odlet na Mauritius
11:15 přílet na Mauritius, odjezd taxi do hotelu (12:00-13:00)
Ubytování v Les 2 canons, odpočinek u moře
25.11. čtvrtek šnorchlování u moře, ochutnávka z pouličního občerstvení Flic en Flac
26.11 pátek 8:00 odjezd taxi na prohlídku čajové plantáže Bois Cheri, rumové destilérky St. Aubin; vodopád Rochester Falls, procházka ke Cascade Leon, kolem 14:00 návrat do hotelu
27.11. sobota u moře
28.11. neděle 9:00 odjezd taxi na prohlídku Chamarel Waterfall, Chamarel Seven ColouredEarth; zastávka na pláži La Praire Beach a na Le Morne Public Beach, kolem 14:00 návrat do hotelu
29.11. pondělí 9:00 odjezd autobusem do botanické zahrady Sir Seewoosagur Ramgolam Botanical Garden, prohlídka, kolem 14:00 návrat do hotelu
30.11. úterý ukončení ubytování, kolem 10:00 odjezd busem do Port Louis, návštěva muzeí a tržnice, oběd na místní tržnici (ochutnávka kreolské kuchyně)
17:00-17:30 příjezd do hotelu, vyzvednutí zavazadel, odjezd taxíkem na letiště, příjezd kolem 18:30
21:10 odlet do Istanbulu, přílet v 06:05
1.12. středa 08:10 odlet do Prahy, plánovaný přílet do Prahy v 08:50 (místní čas v ČR, časový posun: -2h)
No, vše neprobíhalo podle plánu, ale nešť. Když se začal čas odletu pomalu přibližovat, byl jsem nucen ledacos zařizovat, byť to byl jen zlomek toho, co zařizoval chudák Petr. Předně jsem si pořídil pas, bez něj bych se zřejmě na Mauricius nedostal, jak jistě uznáš můj milý deníčku. Dále jsem si zařídil kurz šnorchlování za 1500 KČ a začal nehorázně utrácet, až cucky létaly. Šnorchlovací brýle s dioprickými skly kolem pěti tisíc, pláštěnka 1300, na Réunionu mohlo docela klidně pršet, začínalo totiž období dešťů, šnorchl asi jeden tisíc, stejně jako tričko do vody proti spálení sluncem nebo šnorchlovací kraťásky z neoprenu. Dále bylo třeba dokoupit roztrhanou expediční košili od Bushmana, novou přenosnou taštičku na hygienické potřeby za 700 KČ, ta se ovšem docela osvědčila, nové kompresní punčochy 700 KČ, ty se ale ještě budou hodit. Také jsem se začal chodit opalovat do solária, 550 KČ, ploutve na poslední chvíli za 1500 KČ a nakonec nevyužitá bójka za další tisícovku. Na kurzu šnorchlování se vyjasnilo, že s brýlemi vidím znamenitě, ale že do nich zatéká kvůli vousům a že by to mohl být svízel. Což se později potvrdilo. Též jsem zašel do očkovacího centra, kde mi daly plán: chřipka, za deset dní žloutenka A a za dalších deset dní třetí dávka koronaviru, což přesně vyšlo, abych byl při vstupu na Réunion týden po třetí dávce, jak bylo požadováno, druhou dávku jsem totiž obdržel už více než před osmi měsíci. Žloutenka dalších 1500 KČ. Třetí dávku proti koronaviru jsem nakonec málem nedostal, ale naštěstí se nade mnou slitovaly a jako stálému zákazníkovi dali jednu mimo pořadí. Druhou dávku koronáče jsem snášel velmi špatně, den po třetí byla Petrova promoce, na niž jsem byl pozván, měl jsem vážné obavy, jak dopadnu, ale vše proběhlo v klidu; byl jsem trochu unaven a rameno bolelo jako čert. To Martin v práci po třetí dávce odpadl, tak jak mu po druhé nic nebylo. Nedělní PCR test byl naštěstí pro očkované zdarma, mladík odebíral tak, abychom vyšli negativní. V pondělí 15.11. jsem byl ještě dopoledne v práci a ve 12 hodin jsem vyrazil dobalit věci a čekat na odvoz. Na letiště jsme se dostali celkem v pohodě, zaparkovali jsme na parkovišti Comfort a začaly potíže. Nejprve se vyjasnilo, že Petr ve spěchu zapomněl vytisknou můj příjezdový formulář na Mauricius. Naštěstí stačil jenom jeden, druhý mohl být nahrazen písemnou formou, neboť jsme cestovali spolu. Nastalo odbavení. Takže PCR test, očkovací certifikát, pas, zavazadla. Celní a pasová kontrola opět PCR test, certifikát i pas, bezpečnostní kontrola se snad obešla bez PCR testu, ale jist si tím nejsem. Do letadla jsme ovšem pronikli. Vzhledem ke skutečnosti, že jsme měli na přestup jen 2,5 hodiny hrozilo, že nestihneme přestup a hlavně že přestup nestihnou zavazadla. Takže v příručním batohu musely být sbaleny věci na týden, měl jsem v něm plavky, tričko na šnorchlování, šnorchl a brýle, pláštěnku, malý ručník a na sobě teplé oblečení. To ale bylo stejně nutné vzhledem k počasí v Praze. Letů z Prahy je zatím stále celkem málo, takže jsme doufali, že odletíme včas. Málem se tak nestalo, byly nějaké potíže s člověkem, co si sedl na nesprávné sedadlo. Dohadovali se s ním celkem dlouho, nakonec asi pět lidí, jedna osoba dokonce s tužkou a složkou papírů, ta pak na poslední chvíli vystoupila z letadla. Nakonec jsme ale odletěli včas, zlobivý člověk se přesunul na správné místo. V Istanbulu jsme byli, coby dup a ještě jsme se dobře najedli s Turkiš erlajn. Zde jsme bez bezpečnostní prověrky vyplnili nešťastný příjezdový formulář a nasedli do dálkového letu. Trval asi devět hodin a byl skutečně únavný. Jídlo bylo sice dobré, ale moc jsem toho nenaspal, ač letadlo nebylo úplně plné, jen jsem chvílemi klímal a nad ránem na chvíli usnul v krkolomné pozici. Nicméně vydržel jsem bdělý až do večera, zjevně to člověku stačí. Před přistáním jsme ještě vyplnili perem tři obsáhlé formuláře, jež jsme dostali od palubního personálu. Na Mauriciu celní a pasová kontrola, prověřování příjezdových formulářů, PCR testu, certifikátů a kovid pojištění, jež jsem měl od Kooperativy bez mála za 2000 KČ, neboť sviňská Generali schramstla Českou pojišťovnu ho vůbec nenabízí. Vyfasování bílé kartičky, PCR test šťourací, hrozný, vyfasování modré kartičky, odevzdání bílé kartičky, vyzvednutí zavazadel, odevzdání modré kartičky a hurá do hotelu! Prostě hračka, když jsme celý proces prodělávali podruhé, už nás ničím nezaskočil a v cuku-letu jsme byli venku. Apartmánový hotel Talampa Blue je v Blue Bay, tedy kousek od letiště, čekal na nás objednaný taxík, platili jsme hotově v eurech. Apartmán byl pohodlný, velký, na zahradě hotelu byl bazén s vířivkou, kokosové palmy a hejna zpěvných ptáků, vesměs zavlečených, určil jsem majnu, bulbula a snovatce madagaskarského. Následovalo šnorchlování v zátoce, první pokus v kalné vodě přinesl zjištění, že kolem balvanů je život, a video korálových rybek, šnorchlování kousek dál v průzračné, ale chladné vodě bylo pěkné, viděl jsem jednoho živého větevníka, spoustu mrtvých korálů a živých ryb, ovšem dala se do mne zima. Takže jsme se vrátili do apartmánu a dali sušit můj koupací úbor. Neboť se již začínalo stmívat, vydali jsme se do vesnice, v kreolském krámku jsme koupili místní kokosové sušenky, instantní nudlovou polévku k večeři a papáju, jež nám opravdu chutnala. Papája je ovoce vpravdě exotické a zralá chutná jako něco mezi mangem a avokádem. Také jsme vyzkoušeli hotelový bazén a v tu chvíli se mi přihodila nemilá věc, do bazénu jsem skočil i s hodinkami, navíc mi nějakou chvíli trvalo, než jsem si toho všiml. Žel nejsou ani prachotěsné, natož vodotěsné. Zatím jsou v opravě, uvidíme, zda je dají dohromady. Petr mi pořídil hvězdnou aplikaci, takže po setmění jsem vyrazil k moři na první výzkum, ten přinesl k mé velké radosti Achernar a Canopus a strašidelné hřmění příboje narážejícího na vzdálený útes. A také hluk místních zábav. Druhý den následoval menší boj se společností e-letenka, jenž na nás úplně kašlala, takže jsme odjížděli na letiště s nejistotou, zda vůbec na Réunion odletíme, ale letadlo bylo poloprázdné, takže jsme se v klidu nalodili na palubu, vzdor poplašným zprávám od společnosti e-letenka. Ta nás chtěla odbavovat na let v 18.30, my ale odletěli pohodlně ve 12.30. Ani ne za hodinku jsme byli na Réunionu a zde jsme prodělali pro změnu plivací test. Jak jsem byl nervosní, měl jsem vyschlo v ústech a nebyl jsme schopen naplivat ani mililitr slin. No nějak to dopadlo, výsledek testu mi nepřišel. Následovalo půjčení automobilu, tuhý boj s navigací, jež nás posílala do paďous, ale vzdor jejím snahám jsme úspěšně dorazili do Plaines des Palmistes s jednou zastávkou u příkopu s bujným rostlinstvem. Zde jsme měli ještě nějaký čas, tak jsme se šli projít k vodopádu Biberon. Šlo se nefalšovaným horským pralesem s epifytními kapradinami a orchidejemi a jiným bujným rostlinstvem. Vodopád je skutečně vysoký, takový jsem ještě neviděl, spadá takměř z kolmé stěny, podle mapy nějakých 300 m vysoké, zakončený je vkusným jezírkem obklopeném rozkvetlými bílými kalami. Ty jsou ovšem zavlečené. Následovalo zjištění, že běžné zboží v U-supermarketu je docela drahé, ale s tím se nedalo lautr nic dělat. Petr domluvil schůzku v chatce, kde jsme se měli ubytovat a vyjeli jsme. Zprvu šlo vše hladce, ale závěr cesty byl dost hrozný. No, když jsme po třech dnech odjížděli, už nám to tak strašné nepřišlo, ale první otřes byl pořádný. Paní byla Francouzka, ale měla k ruce nějakou mladou kakaovou pomocnici, jenž ovládala angličtinu, takže s její pomocí a s pomocí rukou a nohou jsme se jakž takž domluvili a ubytovali se. Lehce jsme vybalili, Petr uvařil s pomocí poloprázdné plynové bomby špagety s omáčkou panzani a strouhaným sýrem za 5 euro a vrhli jsme se na francouzskou televizi a zaposlouchali se do neobvyklých a neslýchaných zvuků ze zahrady. Zavolali jsme domů, neboť z Réunionu to šlo snadno, je zde režim ala evropská únie. Po setmění přišlo další zpřesnění, Venuše, Saturn, Jupiter, Fénix, Jeřáb a oko Páva. A také nádherný Orion a skutečně byl vzhůru nohama. Jen jsem bojoval s mráčky a měsícem v úplňku. Na zahradě rajčenka, mladé stromovité kapradiny a pravý jasmín a už byl čas jít na kutě do mořského akvária.
Můj milý deníčku, v Mariánských lázních je sníh, kam jsem se to dostal? Kde je spalující slunce, zpěv ptáků, bujné rostlinstvo, tropické květy, exotické ovoce, korálové rybky, tuňák na kari, mušle, bílý písek, vůně moře? Tady sníh, tma a zima. A koronavirus.