tak tohle jsem už dávno nezažil, jedu na kurz šnorchlování do Čestlic, začínáme ve 14 hodin. Rozumným vlakem se jevil mnichovský expres v 11 hodin z Plzně, to bych měl do akvapaláce stihnout dojet nějak po jedné hodině. Ale chyba lávky, turisté se vrací do Prahy a vlak je naprosto narvaný, české dráhy pochopitelně bystře další vagon nepřidali, ono to není tak jednoduché, takže z Plzně jsou nejen obsazeny všechny sedačky, ale dokonce nemálo lidí stojí, dokonce ani v první třídě není volno, i ta je dost nacpaná. Nemám mnichovské vlaky rád, vždy hrozí průšvihem a opět se potvrdilo, že jde o vlaky hrůzy. Já sedím u stolečku, díky místence, ale opravdu mám strach z koronaviru. Vydýchaný nedýchatelný vzduch poněkud zlepšuje respirátor, naštěstí mám nový, ne ten z února, ten jsem zapomněl v práci, třídy FFP3. Jít na záchod? Zřejmě bez šance. Tak si říkám, že jsem měl přespat u Petra v Chyňavě. A věř tomu nebo ne, můj milý deníčku, ale opět je výluka na nejstarším úseku metra C. To je prostě nehorázné, to za těch padesát let ještě opravdu nestihli vyměnit všechny ty výhybky a pražce? Naštěstí autobusy jedou od hlavního nádraží, takže přestup je jen jeden. Alespoň něco. Na vedlejší čtyřce sedí nějaké blbé dítě a pěkně kašle. Hu, to mi ten kurz přijde pěkně draho.
A teď něco k vyspělé pravicové politice. Také tě můj milý deníčku děsí obchod s chudobou? A divíš se, proč pravicový senát blokuje jakoukoli změnu? Je tomu tak proto, že pravičáci nežijí v bytových domech a mají v obchodu s chudobou své těžce a v potu tváře vydělané penízky. Funguje to takhle: založí se fond, do něhož bohatí pravičáci vkládají peníze, tento fond kupuje byty v bytových domech a ty pronajímá nepřizpůsobivým, prostě cikánům a je celkem jedno, zda jde o cikány bílé nebo černé, ti pobírají dávky od státu a příspěvek na bydlení a platí s klidem nehorázný nájem a fondu se penízky jen sypou. Tomu říkám zhodnocení! A slušní lidé v ostatních bytech? Ti ať si vyserou oko, když nejsou schopni podloudně vydělat na dům v dobré čtvrti. Tak takhle se to dělá, můj milý deníčku. A zkus hádat, kdo tedy rozkrádá tento stát. Nápověda: Babiš to věru není. Mám to od Dana ze Sokolova a ten to musí, díky svým příbuzným, přeci vědět.
Karlštejn je v mlze.
Takže maska pochopitelně prosakuje, ale zato je skrz ni opravdu skvěle vidět. Voda v nose se dá chvíli vydržet, navíc mne naučili, jak ji celkem snadno vyfouknout. Zkoušel jsem i potápění, ale to mi moc nejde. Hned mi nabízeli další soukromý kurz, ale asi už nezbývá čas. Též se mi potvrdilo, že sehnat neoprenový oblek, a jistě by se hodil, je téměř vyloučené. Buď bych v něm byl příliš natěsnaný a byl by značně nepohodlný a nebo by na mě plandal a moc by nehřál. To mne také uklidňuje ohledně neoprenových kalhot, co mi příliš nesedí, že jsem si je nevyměnil. Kdybych si vzal ty nejmenší, dost by mne svíraly v rozkroku. No uvidíme, při šnorchlování v listopadu mi bude hrozit asi hlavně zima. To bylo v sobotu. Další den, v neděli, jsme byli s Petrem a jeho dětmi v akvapaláci. Vstupné je nehorázně drahé, na celý den i se saunami činí pro jednoho dospělého 1000 KČ. Navíc na každém kroku je nějaký tahač peněz, například zapůjčení prostěradla stojí 50 KČ. A těch zaměstnanců co tam všude musí být. U odstředivky jeden plavčík, u vln další atd. Saunový svět je příjemný, ale návštěvníků byla všude fůra. Všechno se zdálo být růžové, ráno jsem ještě utíkal na zastávku U Jonášů na autobus v 8.05. Jenže ouha, autobus dorazil zhruba s dvacetiminutovým zpožděním. Ale nedosti na tom, čurácký řidič měl kecy, protože jsem platil jízdně 22 KČ dvoustovkou. Následovala trapná hádka, jež mne stála cenné vteřiny, zřejmě rozhodující. Protože je na Beroun objížďka, jelo se přes Lhotu a Vráž. Nejprve nás zdržel traktor, poté složité vyhýbání v zatáčkách ve Vráži, provoz na této boční silničce totiž kvůli objížďce značně zhoustl. Když jsme míjeli protijedoucí autobus, chlubil se náš řidič druhému, že stál 20 minut na závorách a nic nejelo. Úporná berounská zácpa začínala už někde u pumpy, pak se zase čurácký řidič hádal s nějakou paní, ta však na rozdíl ode mne zachovala klid a nevybuchla. I tak jsme ztratili další vteřiny. Následovalo několik berounských semaforů. Když jsem dobíhal po schodech nahoru na nástupiště, vlak se právě rozjížděl. Takže jedu osobákem a ten má deset minut zpoždění. I tak by měl dojet na hlavní nádraží o deset minut dříve, než rychlík v 8.54 z Berouna. Jsem hladový a žíznivý a vůbec. Zpoždění se táhlo dále, nesl jsem balík na poštu a co se nestalo, předemnou chlap řeší ztracenou zásilku. Nic nevyřešil, ale fronta byla až za roh. V samoobsluze jsem zase měl na tvarohu špatný kód, nešel mi u automatické pokladny načíst a pracovnice na pomoc zmateným nakupujícím měla práci jinde. A to jí to tam blikalo jak vánoční stromeček. A pak mi drze radila, ať si jde tvaroh vyměnit. Brrr.