Ksukolznovu    (53/190/65)

– Plzeň-město
Tohle mne opravdu sere. Můj milý deníčku,
tohle mne opravdu sere. Přijdu na zastávku třicítky, čekám a čekám, nikde nikdo, asi mi autobus ujel před nosem. Myslíš, můj milý deníčku? Tak to se tedy pleteš! Hodnou chvíli mi trvalo, než jsem si všiml, že se žádní lidé neobjevují, což mi bylo podezřelé. A opravdu, čísla autobusů jsou přeškrtnuta, neboť je bez náhrady zrušili, kvůli uzavírce jedou autobusy oklikou. Takže jsem jako trubka musel běžet až na Vřesovou, neboť tramvaj mi ujela. A co myslíš, můj milý deníčku, hlásili v dotčených spojích týden předem, že budou jezdit jinudy? Leda hovno. A hlásí, že je objížďka v přípojných spojích, například trolejbusech? Opět hovno. Jistě, než se autobusu blíží objížďka, tak odříkají stručné upozornění, to je ovšem také na hovno, protože stejně člověk honem neví, kudy pojede. Chyběl už jen revizor. Fuj. Z neděle na pondělí jsem toho moc nenaspal, bolelo mne břicho, ani přes den nedošlo ke zlepšení, všude teď řádí střevní chřipky, tak snad to není nic vážného. Ale večer jsem přesto šel do sauny. To jsem tedy zíral, můj milý deníčku. Fronta byla nejméně na čtvrt hodiny, byla jen jedna pokladní a probíhalo to asi takhle: jé mi nemáme test, co máme dělat? tak si u mne koupíte soupravu na antigenní test a když projdete, koupíte si lístek (prošli zhruba za dvě minuty i s rozbalováním testu), nebo, chtěl bych na hodinu a půl, ale permanentku můžete mít na jednu, dvě nebo tři hodiny, jak to chcete? ale já bych chtěl na hodinu a půl, a tak pořád do kola. V sauně zato bylo dost pohledných mužů i pěkných šulinů. Hmmm, docela jsem si odpočinul, i žaludek mne přestal bolet. Také proběhlo další setkání origamistů. Bylo nás snad ještě méně než loni, ale přijeli zajímaví hosté, zvláště Fin Juho byl roztomilý. Při té příležitosti jsem navštívil lázně AXA s bazénem a saunou. Sauna je tam docela velká, s parádním ochlazovacím bazénkem, před mým odchodem začalo přibývat lidí, jeden chlápek ho měl docela velkého a hlavně tlustého a ať se propadnu, jestli si ho vedle mne ve sprše trochu nehonil. Pak se se mnou dal do řeči, žel musel jsem už vypadnout. Škoda. Také tam mají mimo provoz páru. Prý z mravnostních důvodů.
Nedávno jsem zachytil na seznamu článek, že víno společnosti Znovín vyhrálo hlavní cenu na soutěži burgundských vín, tedy pinotů, kdesi ve Švýcarech. Šarži jsem si z článku nezapamatoval, jen vinici Weinperky. I napadlo mne zkusit víno objednat elektronicky na stránkách Znovínu, než vypukne šílení a víno bude předražené. V elektronickém obchodu Znovínu jsem našel dvě bílé Burgundy, ročník 2018 dokonce zlevněný na 150 KČ, koupil jsem obě. Když jsem se zhruba za týden koukal na jejich stránky, zjistil jsem, že vyvěsili velkou reklamu na vítězné víno, ale to že je beznadějně vyprodané a lze ho koupit již jen v sadě vybraných vín za 1000 KČ. Dost mne tento úspěch potěšil, jen jsem zjistil, že se mi doma hromadí lahve vína. Musím je začít upíjet, než se zkazí.
A špatně je mi pořád.
Ještě něco, jsem takhle na zahradě a najednou slyším podezřelé houkání a odfukování. Pojal jsem podezření, zda nepojede parní vlak a skutečně, zanedlouho přisupěl. Parní lokomotiva byla vypulírovaná jak náleží a lidí ve třech vozech bylo také docela dost. Příjemná náhoda.