tak jsem vytáhl Petra na Vlčí horu a na Volfštejn. Celkem se mu místo líbilo, zvláště ho nadchl Černošín, byl z něho úplně paf. Já jsem byl pověřen, abych u dvou nalezených hořečků změřil výšku a spočítal květy. Jinak místo jde do kytek, místo hořečků hustá tráva, místo tolijí kopřivy. Jen záhadné sloupy trvají, nicméně drátěné výplně původně zřejmě chránili lampy. Toto podnětné zjištění ovšem nikterak neobjasňuje jejich původní účel. Na zpáteční cestě jsem řídil. Vše probíhalo zprvu hladce, ale záhy se před nás nacpalo staré auto, a myslím tím můj milý deníčku staré, nikoli prosím pěkně veterán, ale s běžnou dopravní značkou. Až do Plzně se před námi ploužila červená aerovka (čti ajrovka), s proutěným košem místo kufru vzadu, smělým letopočtem 1932 a volantem vpravo ve předu. Bojím se předjíždění, takže jsem se musel smířit s rychlostí 50 km/h, padni kam padni. Jak to měla s emisními povolenkami nebo pásy opravdu netuším, ale zdá se, že naše STK schválí opravdu cokoli. Také jsem si loni v prosinci koupil za benefitbody dárkové poukazy do Antických lázní, při prodeji mne paní do telefonu ubezpečovala, že budou platit do konce roku 2021. Zvláště jsem se na to ptal, kvůli koronavirovým omezením. Paní ovšem lhala, poukazy platily pouze do 30. září, což jsem zjistil těsně před vypršením platnosti. Prodloužit platnost byl docela výkon, naprosto nepatřičně mi tvrdili, že jsem měl na jejich uplatnění dost času. Když pomineme, že lhali už na začátku, tak další sprostou lží je tvrzení, že na uplatnění poukazu bylo dost času. Tak to tedy nebylo, můj milý deníčku, to tedy nebylo. Lázně byly pořádně otevřeny od června, neboť v květnu byl zavřený bazén a bez bazénu se to za ty ceny opravdu nevyplatí, poukaz je za běžných okolností s půlroční platností, což činí rovných šest měsíců. Ať to počítám, jak to počítám, vychází mi prodloužená platnost do konce roku 2021. I pro ně samotné by bylo prodloužení poukazů výhodné, nebyl by takový nával lidí zadarmo, protože peníze za poukazy už jsou pochopitelně dávno v trapu. To je vidět, jaký je soukromník dobrý hospodář a jak se úslužně a vstřícně chová k zákazníkům. To městu patřící bazén na Slovanech, to je málem jako by byl státní, bez řečí prodlužoval propadlé permanentky stále znovu a znovu a s pořádnou rezervou. Také jsem zjistil, že jsem si poškodil skla v brýlích, když mi tuhle spadly na zem. A to ještě mohu být rád, že se sklo vůbec nerozbilo. Též jsme se nachomýtly na slavnostech vína, u dvou exotických mladíků jsme si koupili zeleninový karbanátek a zářivě zelenou palačinku z kokosového mléka obarvenou pandánem, chutné to pokrmy malajské kuchyně. Byly to dobroty, ale ubozí mladíci moc velké kšefty neměli, Češi moc na novinky nejsou, co naplat. Taková škoda, kokosové mléko není levné a co jestli přišli palačinky na zmar? Také jsem konečně navštívil skanzen v Doubravě a též nově opravený chebský statek v Milíkově, jež působil přeci jenom přesvědčivěji. Náš holding se opět vytáhl, pořádal sice setkání zaměstnanců ve wellnes hotelu na Lipně, ale jídlo prý nestálo za nic a someliér mohl předvádět pouze vína do 60 KČ za lahev. Nakonec donesl vlastní láhve na svůj úkor a ještě za to dostal vynadáno od chlapce s kalkulačkou. A do toho volby. Fuj.
Jinak mám nějakou virózu, dalo se to čekat, viry všude řádí jako černá ruka.