tak jsem strávil odpočinkový víkend v Chyňavě. V sobotu jsme byly plavat v berounském bazénu a musím připustit, že tam byla řada pohledných mužů s pořádnou výbavou. A plavalo se docela dobře. V neděli jsme se rozhodli jet na nudapláž na Džbán, ale jak se mi pravidelně stává, jen jsme tam dorazili, sluníčko zalezlo a nevykouklo na déle než minutu. Petr si dal autentický šašlik od Arména a ač se začali pomalu trousit lidé, dorazili jsme nějak před polednem a chvíli tam byli sami, rozhodli jsme se vzdát a odešli jsme, čímž jsme ovšem rozesmutnili skalní nudisty. Dojeli jsme do Chyňavy a slunce pražilo jako uprostřed léta. Tak jsme zašli alespoň do křivoklátských lesů. Já ty mraky na nudaplážích prostě přitahuji. Ve vlaku do Plzně je jako obvykle zařazen jiný vůz, než do jakého jsem si kupoval místenku a zase nejde internet.
Bratříček se tentokráte opravdu vytáhl. Našel si na internetu dobře hodnocenou skupinu ukrajinských stavebních dělníků a pozval si je domů na vnitřní úpravy. Aniž by se poradil se statikem, nechal se ubezpečit od Ukrajinců, že zeď tlustá jen 10 cm určitě není nosná a pustil se do bourání sto let staré zdi, načež se začal propadat strop. Ukrajince vyhnal a zavolal statikovi. Ten mu oznámil, že zřejmě skutečně zboural nosnou zeď a že bude potřebovat traverzu na podepření a že jestli chce, napíše mu za babku, to jest za 6000 KČ posudeček. Co bude dál zatím nevím, ale snad nedojde na demolici. Obyčejný člověk, například já můj milý deníčku, by si nechal od stavitele udělat projekt a pak by začal něco bourat. Jenže projekt stojí peníze, není-liž pravda.