zdál se mi nepříjemný sen, jak jsem jel autem a zatáčel jsem z vedlejší silnice doprava a trochu jsem si přichvátl, takže auta jedoucí rovně po hlavní mne musela předjíždět, aby nemusela brzdit. Později jsem řidiče dodávky potkal ve frontě, kde jsme na něco čekali, on mne poznal, já se mu sice omlouval, že to nebylo správné, ale stejně se do mne stále navážel. Pak jsem se probudil. Tuhle jsem byl v Praze a viděl nějakou slečnu, nesla se jak pětka do záložny, s taškou s nápisem Primark. I řekl jsem si, že se do nově otevřeného obchodu podívám, když je to takový zázrak. To jsem si ale naběhl, aby člověka do obchodu pustili, musel by vystát pěkně dlouhou frontu, což jsem netušil, takže mne portýr potupně vyháněl ode dveří. Primark je v nově postavené budově na Václavském náměstí vedle komunistického hotelu Jalta a jak jsem se tak na tu budovu díval, zazdálo se mi, že vedle poctivé komunistické architektury vypadá dost lacině, asi jako umělá hmota vedle bělostného mramoru. Ale Jiřičná by jistě řekla, Jaltu by měli strhnout a místo ní postavit něco rozkošně moderního. Taktéž nově opravované berounské nádraží mi připadá hnusné. Místo vkusné zelenavé mozaiky křiklavě oranžové římsy, navíc vyvedené do obdélníku po pěti oknech, vhodné tak leda pro hnízda holubů. Ale je to moderní a ani trochu komunistické, ti si na lacinou okázalost nepotrpěli. Včera mi bylo dost špatně od žaludku, ještě k tomu se M. chlubil, že dcera má nějakou střevní chřipku a pořád zvrací. Petr je s dětmi a dědečkem na Elbě, tam je prý hlava na hlavě, a já mu slíbil, že zaliji květiny a obhlédnu byt v Chyňavě. Vzhledem k tomu, že na Slovanech je sauna jen v Po a Pá a tudíž přecpaná, řekl jsem si, že zkusím Babču. Když jsme tam tuhle byli s Petrem, nebyla tam málem ani noha. Vzhledem k žaludeční nevolnosti jsem chvíli uvažoval, že pojedu rovnou na Chyňavu, ale na poslední chvíli jsem se zatvrdil a jel do Prahy. Žaludek se poněkud zklidnil a já šel do sauny, byla sice nahatá párty, ale říkal jsem si, že to přežiju. Jenže ouha, tolik lidí jsem tam snad ještě neviděl. Přehlídka šulinů ve sprchách, některé kousky opravdu pořádné, v kině si nebylo kam sednout, sehnat prázdnou kabinu by mohl být problém, vrcholem pak byla sauna. Nejdříve si ho tam honil nějaký arabák a dokonce dvě bílé obstarožní obludy se udělali nad mladým míšencem s odbarvenými vlasy. Přímo v sauně, můj milý deníčku. Ani nechci vědět, kam to padalo. Nakonec jsem ale vysledoval, že po sauně je nejlepší jít na bar, tam člověka nikdo neobtěžuje a je tam nejchladněji. Navíc tam popíjel vínko pohledný vousatý Slovák. Nejprve měl klín zakrytý ručníčkem, pak se ale uvolil hladovému lidu ukázat svojí slušnou výbavu, dokonce jsem ho potkal v šatně, nahatý koukal do MT, a mohl si ho důkladně prohlédnout; něco jsem totiž hledal na spodu skříňky. A ještě něco, nabídka kosmetiky je fuč! Když už mi bylo špatně, můj milý deníčku, dospěl jsem k závěru, že zmrzlina to těžko zhorší a šel vyzkoušet prý vyhlášenou řemeslnou zmrzlinu na Národní třídě. Obsluhoval mne nějaký mládenec, byl roztomilý, ale roztěkaný, nedal si vysvětlit, že pistáciové má dát málo a ještě k tomu se chystal mi dát příchuť buchtičky se šodó, s vypětím sil jsem ho zarazil, že jsem chtěl vanilkovou. Zmrzlina byla dobrá, jemná, vanilková mi přeci jen chutnala více. Jel jsem do Berouna z Nových Butovic expresním autobusem, u Černého koně jsem měl půl hodiny na přestup, což mi krásně vyšlo na večeři, jogurt s rohlíkem. Vzal jsem si totiž prozíravě cestovní lžíci.