Jsem na spadnutí
Můj milý deníčku,
tak jsem byl doma, trhat rybíz a vařit rybízovou marmeládu a ačkoliv převažoval bílý rybíz, výsledek je dost do červena. Jen nám letos rybízová marmeláda neztuhla. Co budeme dělat? Alespoň že se v práci vyjasnilo, že v tom nejsme sami, občas se to stává. Před několika lety jsem koupil v obi velkokvětou lilii. Nikdy moc dobře nekvetla, značně namrzá při pozdních mrazech, takže jsem se obával, že je po ní veta. A vida, letos pozdní mrazy nebyly, takže lilie ukázala alespoň jeden květ, No je pořádný. Petr se nechal umluvit na návštěvu Babči, pára byla sice v provozu, ale byla v ní zima a zapáchala zatuchlinou. Ale byli tam zajímavé typy, jednomu mladíkovi docela stál. Asi byl dost nadržený. Předtím jsme byli v kině na nějakých němých filmech z roku 1920. Nejvíce mne pobavily fotbalové dresy. Trenýrky byly celkem vzato běžné, zato polokošile s kravatkou jsem ještě neviděl. A šlo o zápas žen proti mužům, takže ženské úbory byly též nevídané, včetně rozkošných čelenek. Petr byl na víkend u mne v Plzni, jeli jsme za rostlinami, neúspěšně, ale navštívil jsem konečně Manětín, po němž jsem tak dlouho toužil a překvapil mne určitou ošklivostí a stísněností. Snad tam ještě zavítám, na jeřáb manětínský. Dále jsme navštívili Úterý, to mělo u Petra úspěch a pokračovali jsme do Slavkovského lesa. Tam mne udivil hojný výskyt hvozdíku lesního, nalezli jsme ovšem i hvozdík pyšný. Zlatým hřebem měla být Grünská kyselka, ale byla spíše ukázkou lidské hamižnosti. Několik lidí zajelo autem až k ní a hodinu dvě čekalo, až si ti před nimi naplní dvě tři přepravky lahví s minerálkou. Vždyť to ani není zdravé, takhle se krmit minerálkou. Také jsem byl včera po čase v sauně na Slovanech. Bylo tam natřískáno, výhodou ovšem bylo, že bylo na co koukat.