opatření stále trvají, takže Chebské muzeum ještě druhého května nemohlo uspořádat plánovanou návštěvu Těšovských pastvin za kukačkami, rostlinou to roku 2021. Místní botanik vymyslel, že vyhlásí akci den s botanikem Chebského muzea, dva se totiž už setkávat mohli a že prvním zákazníkem budu já. Takže když jsem byl 1. května doma, strávil jsem značnou část dne na Těšovských pastvinách. Pak mi byla nabídnuta návštěva nově potvrzené lokality kukaček u Paliče. Nejprve jsem se tvářil kysele, ale když se vyjasnilo, že má jít o třetí nejbohatší místo u nás, což vešlo ve známost teprve loni, změnil jsem názor. Pokud chceme místo navštívit z Paliče, nejsnažší je překonat kravskou pastvinu na Paličském vrchu. Takže jsme vstoupili do ohrady, zvědavé krávy si nás hned přišly prohlédnout, při té příležitosti jsem vyslechl šťastně zakončenou hrůzostrašnou příhodu s býky, jedna kravka se dokonce dovádivě předváděla hravými poskoky, i telátko se nakonec rozběhlo za maminkou a my mohli projít. Přejdeme pastvinu a prý že jsme zahnuli moc doprava nebo doleva, jak jsme obcházeli kravky. Než se podařilo vytáhnout z telefonu mapové podklady, všiml jsem si na nesprávné louce vstavačů. Ukázalo se totiž, že louka správná je, jenže ona matoucí novina osetá luskovinoobilnou směskou zde skutečně ještě nedávno nebyla a zasahuje dokonce i do porostů vstavačů. Takže jsem měl vzácnou příležitost vidět podzemní orgány, u kukačky dosti drobné a přesadil jsem si tři vstavače na zahrádku. Stejně by zašli, že můj milý deníčku. Věc je jasná. Ochranáři vešli v jednání s majitelkami, nějakými pobožnými, rozuměj můj milý deníčku jeptiškami, a s jejich šafářem, jenž jim na pozemcích hospodaří. Navíc loni na lokalitu na soukromém pozemku chodila celá procesí zájemců, a neboť se nejednalo o náboženské blouznivce, byla krajně nevhod. Letos podobná procesí hrozila zase a zkostnatělí zemědělci o podobné atrakce nestojí. Zbylé vstavače zatím zachránilo, že rostou na prudkém svahu, kde by se traktor zřejmě převrátil. Ale až hospodáři zjistí, že pastvinu stačí pohnojit dusíkem, budeme mít po hehe.
Po letech se mi vrátila námaha věnovaná hledání ostřice tlapkaté, správně oddenkaté u Všenor, přesněji u Černolic. Málokdy jsem se tak nadřel a byl za to odměněn úspěchem. Pochopitelně, na chráněných Černolických skalách neroste naprosto nic zajímavého, ale zato skála Slepucha je úplný zázrak. Takže jsem vlivem zájmu botanické obce měl tu čest zúčastnit se pokusu o znovuobjevení druhu na lokalitě. Po určité námaze objevil nejmladší člen výpravy zbytky ostřice oddenkaté na jiném místě, na původním místě, kde jsem ji nalezl před osmi lety, patrně již vyhynula. Viděli jsme i spousty jiných zajímavých druhů, až se tomu nechce věřit. Musel jsem si ovšem vzít dovolenou. Po botanické exkurzi jsem jel s Petrem a jeho dětmi do Libhoště za jeho rodiči. Navigace hlásila značné potíže na D1, i v Radiožurnálu doporučovali se této ďábelské pasti na řidiče vyhnout, takže nám za Mirošovicemi povolily nervy a sjeli jsme na Chocerady, přes Růženín a Samechov jsme cestou necestou dojeli do Sázavy, přes Uhlířské Janovice pokračovali na Kutnou Horu a Čáslav a dále přes Heřmanův Městec a Chrudim na Vysoké Mýto. Tam hlásila navigace hodinové zdržení, ale nabídla slušnou objížďku a pak už jsme v pohodě pokračovali přes Litomyšl a Moravskou Třebovou na Mohelnici. To bylo v pátek a potíže působila nákladní auta. Upřímně řečeno, v pátek po dvanácté bych pro ně vyhlásil zákaz jízdy. Přinejmenším, než se opraví D1. Ještě v pátek večer jsme si všimli, že jsou vidět Jeseníky a že jsou pěkně bílé, zasněžené. V sobotu 8.5. jsme si tuto skutečnost potvrdili, sníh byl též ve vyšších polohách Beskyd, dole však bylo jaro. Po mnoha a mnoha letech jsem viděl čolky, jež se pokoušejí množit v koupacím jezírku na zahrádce Petrových rodičů. Dokonce se mi podařilo jednoho samečka chytit do síťky, sameček ve svatebním šatu je opravdu hezký a mohli jsme si ho s dětmi prohlédnout z blízka. Na internetu jsem se dočetl, že po období rozmnožování se čolci přesouvají na zem, zalezou do úkrytů a vylézají jen v noci na lov. Také mají v jezírku dvě žáby, jednu zelenou a druhou hnědou. Zřejmě skokani. Dědeček žertoval, že ten, kdo si žábu chytí, bude mít na svačinu žabí stehýnka, ale útlocitný Kubík skokana pustil zpět do jezírka. A prý se ještě za komunistů kuchaři učili žabí stehýnka připravovat. Letos jsem se lépe připravil, proto se mi podařilo najít u Libhoště kozlík celolistý, dokonce v květu. Takže mám letos alespoň jednu novinku, že můj milý deníčku. Také jsem si pořádně nafotil vstavače bledé na Libhoťské hůrce; to bylo už v pondělí, díky distanční výuce dětí a homeoffisu Petra jsme se vraceli o den později. Návrat byl ještě větší hrůza než cesta na Moravu, opět zaúřadovaly náklaďáky, neboť všechny, co stály v sobotu a neděli, vyjely v pondělí. Peklo tentokráte vypuklo v Brně. Porouchaný nákladní vůz v místě oprav způsobil úplné zastavení dálnice, my jsme dlouho rozvažovali, zda sjet či nikoli, neboť telefonu docházela šťáva, až jsme vhodný okamžik propásli. Porouchané vozidlo už sice bylo odstraněno, ale pověstná nekázeň řidičů nákladních vozů způsobila další potíže, takže nejel ani levý pruh pro osobní automobily. Zdržení dobře hodina, naštěstí děti snášeli cestu klidně, umí se zabavit, například jsme hráli slovní kopanou, jen na začátku naříkali, že jim je horko. Oprávněně, bylo opravdu vedro, viz odtávání sněhu na horách. Naštěstí v Potštátu jsme nechali auto vychladnout ve stínu a hned to bylo lepší. My s Petrem jsme poslouchali Radiožurnál, kde jsme se například dozvěděli, co lidé nakupovali, když byla po dlouhé době konečně otevřena většina obchodů. Například jedna paní se chlubila: koupila jsem všechno, měla jsem už jen holý zadek a na ten mi táhlo; je sice pravda, že se oteplilo, ale má se zase ochladit. I ve třináctce lidí docela přibylo a že jich tam ani před tím málo nebylo.
Děti šli spát pozdě a co myslíš, můj milý deníčku, kdy se Kubík vzbudil? Ano ano, v půl šesté ráno.
Dnes je 13. května, vracím se od Petra, ten chytil od syna rýmu, takže teď jsem na řadě já. Ale to není zajímavé. Od roku 2014 poprvé pořádně prší, ne jen tu či onde mohutná bouřka, ale vytrvalý hustý déšť. A důsledek? Ne ne, můj milý deníčku, v Boleveckém rybníku nepřibylo vody, ale nově postavená berounská nástupiště, ta komunistická byla totiž špatná, jsou tak kvalitně zhotovena, že už do nich zatéká. A to pořádně. A měl bys vidět, můj milý deníčku, ten výtrysk vody z kanálu. Hotové zřídlo.
Také mne rozbolel prst, je v něm zánět z pipetování. Vůbec nevím, co budu dělat. Palec mne minule bolel skoro dva roky.
Příloha:
mizení sněhu v Jeseníkách a Beskydech podle ČHMÚ:
8.-11.5. 2021
Šerák: 32, 30, 21, 7 cm
Lysá hora: 31, 22, 0, 0 cm