dál už si tu prupovídku nepamatuji. Avšak Rusko porazilo koronavirus. Ve večerních zprávách se prvních dvacet minut nehovořilo o ničem jiném, než o údajné účasti ruských rozvědek na výbuších ve Vrběticích. No, alespoň máme dobrý důvod vyloučit Rosatom ze soutěže na dostavbu Jaslovských Bohunic. Tak vida, koronavirus lze porazit i bez Sputniku.
Tuhle jsem si v podvečer všiml automobilu policie ČR překážejícího před naším panelákem a skutečně, posléze z něho vystoupil strážník a zamířil k našemu vchodu. Za chvíli už zvonil u mých dveří. Byl jsem jen v trenýrkách, však jsem právě cvičil, a že prý jestli jsem si nevšiml, kdo čmáral na zeď, že bylo učiněno oznámení a on ho dostal za úkol prošetřit. Vypadal málem dojemně, v té své uniformě, ale musel jsem ho zklamat, o čmárání na zeď vůbec nic nevím. No, zapomněl jsem si nasadit respirátor, tak snad je už též očkovaný, když je ta bezpečnostní složka.
Můj milý deníčku, už jsem si všiml, že přestárlí vylezli z děr, však jsou očkovaní a musím poctivě prohlásit, že jich pomřelo ještě málo. Tuhle jsem nakupoval ráno na cestě do práce svačinu v potravinách na Homolce a přede mnou celé hejno přestárlých. Nejenže jsou pomalí, ještě pomalejší než jsem já a to už je co říct, ale navíc neměli zváženu zeleninu, takže prodavačka u pokladny každou chvíli odbíhala vážit, přeci nebude honit staré lidi. Také by se jejich návratu nemusela dočkat. Co ti mám líčit, můj milý deníčku, viděl jsem od pokladny naprosto jasně, jak mi odjíždí trolejbus. Další jel za 12 minut. Prkotina? Ano, ale ne když člověk ráno spěchá do práce. Jako vrchol drzosti vidím smuteční oznámení, že ten a ten v tichosti zesnul jako další oběť koronavirové pandemie v jarém věku 88 let. Pravda, dříve by se napsalo, že zemřel sešlostí věkem, ale dnes je jiná doba.
Opava po útoku Sovětů, takový nadpis zvolila ČT pro připomínku výročí osvobození Opavy od Nacistů. Můj milý deníčku, odtud je již jen maličký krůček k tvrzení, že Rudá armáda nás dobyla z lůna rozmilých Velkoněmeckých ochránců. Darmo není ČT hlásnou troubou pražské kavárny.
Jedu vlakem do Berouna, je pátek po otevření okresů, vlak je úplně narvaný, místo pohodlného vozu s internetem je náhradní vůz úplně o hovně, takže jsem si potupně doplatil alespoň první třídu se stolečkem, ovšem také bez internetu. Tohle mne nepřestává štvát. A máme zpoždění půl hodiny. Dále se pokračuje autem do Libhoště, na mapě už kolem poledního byla velká zácpa na pražském okruhu, u Mirošovic, v Brně a v Prostějově. Kdyby byl Petr očkovaný, asi bych trval na cestě vlakem. Ano, teď jsme ve Zdicích na na nástupišti stojí skupina deseti výletníků. Je vůbec něco takového už povoleno?
Čisté svědomí dělá člověka velmi šťastným a spokojeným, ale plný žaludek to zařídí právě tak dobře a dá se toho levněji a snáze dosáhnout.
Není nad německé komické písně, není-liž pravda, můj milý deníčku.