jedu v expresním vlaku do Prahy, z Plzně vyjel v 7 hodin. Jedu jakože na kožní, protože jsem podlehl panice kvůli kontrolám na hranicích okresů. Jsou velikonoce a tak se možná kontroly zpřísní. Díky tomu jsem si musel vzít volno v práci a přijdu o objednaný bochánek od paní Šroubkové. Jak možná už tušíš, můj milý deníčku, rozhodl jsem se velikonoce strávit u Petra s jeho dětmi. Policejní zjišťování ve vlaku nebylo žádné, ale možná bych byl raději, kdyby bylo. Jeden mladý pár, mladík je slušně opálený, mimochodem, je natolik v pohodě, že nemá ani roušku, natož respirátor. V otevřeném vagónu, prosím pěkně. Ještě že jsem očkovaný. Na kožní sice zkusím zajít, ale moc tomu nedávám. Abych měl jistotu ošetření, musel bych tam dorazit do půl osmé, což znamená vyjet z Plzně v šest hodin, po změně času, prosím. Takže vlastně v pět. Býval bych to stihl, neboť jsem se vzbudil za deset minut čtyři a už pořádně neusnul. Nakonec, jak už to bývá, jsem málem nestihl ani vlak v 7 hodin, neboť takhle brzy ráno jezdí trolejbusy trochu jinak a také jsem vstal pozdě, nějak mi nedošlo, že musím na nádraží ještě nějak dojet.
Také se mi zdál sen, a sice že jsme s Petrem byli někde v Jugoslávii, šli jsme takhle od pobřeží a tu vidíme, jak si nás prohlíží dvě holčičky, úplná dvojčátka, s velkými mašlemi ve vlasech. Když jsme trochu popošli, tak jsme si všimli, že jejich rodiče se mezitím věnují pohlavnímu styku a holčičky vlastně čekají, až budou hotovi. Pak jsme zašli do nějakého rozpadajícího se domu, byla tam spousta pochybných existencí, docela z nich šel strach. Jeden z nich byl ovšem národností Slovák a ten mne požádal o ořezávátko (sic!). Proti všemu nadání jsem jedno našel, ačkoliv od ztráty původního penálu už ořezávátko ssebou nenosím. Vzápětí, co Slovák někam odběhl, jsem našel v batohu jiné, větší, a tak jsem se ho vydal hledat, abych mu ho vnutil, že je lepší. Otevřel jsem dveře do jakési místnosti, tam zrovna probíhaly orgie, takže jsem se bál, že se na mne vrhnou.
Můj milý deníčku, paní doktorka Miňovská trhla rekord. V čekárně jsem strávil dvě hodiny 15 minut, byla už úplně prázdná, když mne konečně vzaly, strávil jsem v ordinaci přesně 20 vteřin a odešel s papírkem na koloidum forte, jež si mám koupit. Prý jde o bradavici a nemám na ni zbytečně sahat, jde o virus a je nakažlivá. V práci koloidum dobře znají, běžně se dává na bradavice dětem. V čekárně mají místní televizi a z ní jsem se dozvěděl, že policie žádné zvláštní kontroly na velikonoce nechystá. Následovaly velikonoce u Petra, jeho maminka mu totiž balíkovnou poslala bochánek, tlačenku i beránka. Nejprve jsme byli s dětmi, chlapec vyslovil uznání, že jsem dovezl moře; uhrál jsem jeden čestný poklad. Také jsme byli na výletě na Velíz, na tamním hřbitově tlí autor známé písně Čechy krásné, Čechy mé. A mimochodem, byl to učitel Antonína Dvořáka. Děti se ale nudili. Zato se jim líbilo na venkovním hřišti v Berouně, kde jsem pro změnu prskal já; byly tam davy lidí. Co také mají s těmi dětmi pořád dělat, když se nikam nemůže a všechno je zavřené. Mají tam slušnou venkovní posilovnu, využil jsem ji a také lodní telefon, vtipné. Ještě v neděli bylo celkem hezky, takže jsme si udělali, už jen s Petrem, pěší výlet na Markův mlýn, což je PP v okrese Kladno, v povodí Kačáku (Loděnice), ano ano můj milý deníčku, porušili jsme čurácká opatření, s výskytem křivatce českého a koniklece lučního. Křivatec byl již odkvetlý, koniklece ale zrovna začínaly a po cestě jsem navíc viděl i křivatec rolní. Byl to hezký desetikilometrový výlet. V pondělí byla zima a sníh, což trvalo i v úterý, kdy jsem šel k zubařce na opravu zubu. Prý jsem měl uvnitř hrbolek, takže mne zub stál 2700 KČ. Ale o den jsem si prodloužil volno. Také se mi zdálo, že jsem byl s Petrem v bytě plzeňské babičky ve Stehlíkově ulici, docela se nám byteček líbil. Když jsem potom přecházel ulici, všiml jsem si, že mladíkovi v teplákách naproti pořádně stojí. Když jsem dnes jel tramvají, nestačil jsem se divit. Přistoupil obejda, neměl ani roušku a vesele mluvil přímo nade mnou. Ještě že jsem očkovaný. Dále jsem koupil u Kabáta předražené čajové pečivo; vypadalo hezky, ale nebylo dobré, asi je žluklé, ač trvanlivost má až do 14. dubna 2021. A už jsi byl, můj milý deníčku, v desinfekčním rámu v Metropoli Zličín? Zavřete oči . . .