vracel jsem se do Plzně opět pendolínem v 6.34 z Chebu, jel jsem 1. třídou, ale příště už nesmím zapomenou jet tichým oddílem. První třída je totiž plně obsazena nádražáky. Zato jsem se dozvěděl, když se průvodčí chlubil známé, že dosud nezažil ani jedno policejní zjišťování ohledně cíle cest. Zase jiná ženská se vesele chlubila, že měla na víkend vnoučka, ale to se prý smí, hlídat někomu děti. Vláda se chválí, jak uzavření okresů zabralo, a jak je správné, že třítýdenní uzávěra běží už čtvrtý týden a její konec je v nedohlednu. Já však souhlasím s Prymulou, že ona uzávěra je zbytečná. Je zřejmé, a okres Cheb to potvrzuje, že zabralo nošení resporátorů, a dále zavření škol a školek spolu s testováním zaměstnanců. Ačkoliv je nutno připustit, že zavření škol a školek pomohlo jen částečně, protože matky malých dětí, když nemohou jet do jiného okresu, tak jedou do nákupního centra. Opakovaně se mi stalo, že jsem musel strpět matku s dětmi ve třináctce; malé děti pořád žvanili a roušku pochopitelně neměli, a matky nakonec roušku také neměly. Něco říci jsem se neodvážil, aby na mne nenaprskaly bacily. A když byla Ivana u dětstké lékařky, viděla tam hned dvě ženské s nemluvňaty, hlavičky pěkně u sebe a něco si špitaly. A že neměly respirátory? Vždyť jsou u lékaře, takové čisté prostředí. Ale ne dosti na tom. Petr chtěl jet s dětmi za prarodiči na Moravu, ovšem nepojede. Děti se totiž podle jejich maminky nutně musí zúčastnit oslavy narozenin jejich spolužačky. Ano ano, můj milý deníčku, čteš dobře. Okresy jsou zavřené, rozdělení partneři se nesmí scházet, to je přísně zakázané, ale dětičky musí mít oslavu narozenin s kamarády. Neuvěřitelné! V pondělí 22.3. stále ještě kvetl střevíčník, vydržel opravdu hodně dlouho. Snad se ho podaří zachránit. Jedna naše spolupracovnice je doma, neboť její manžel, už rok pracuje z domova, si koupil prošlý antigenní samotest na koronavirus a vyšel pozitivní. Při testování v podnicích je zhruba polovina testů falešně pozitivní, ale jestli jsme vše dobře pochopili, onoho manžela už PCR testem neověřovali a rovnou všem nasadili karanténu. Divíš se, můj milý deníčku? My také. Před plzeňským nádražím vysadili na podzim pás velkokvětých šafránů, bílých, fialových i žíhaných, spolu s narcisy. Je to moc pěkné, jenže na takovém místě, že to není odnikud vidět. Navíc se někdo potřeboval zbavit nepotřebného stavebního materiálu a tak se na polovině pásu staví potkávací centrum s rozhlednou pro malé chlapečky s výhledem na hlavní silnici, aby se dali dobře pozorovat tramvaje a trolejbusy. Ondřej někde vyhmátl ruský (sic) animovaný film Alenčiny narozeniny. Opravdu se mi líbil, na rozdíl od mírně řečeno chudičkého pokusu z dob SSSR nazvaného Záhada třetí planety. Tento novodobý pokus, je z roku 2008, je nesrovnatelně lepší nejen co se týče například fázování pohybu, ale i výtvarným pojetím, scénářem, nebo různými nápaditými vychytávkami, jako je zobrazení dějin vesmírného moru pomocí 8bitové počítačové hry. O svlékacím mariáši ani nemluvě. Hodně jsem si zavzpomínal a zobrazení epidemie je nesporně značně současné. Nabízí se otázka, zda u nás v poslední době natočili něco srovnatelně dobrého. Škoda, že mi odkaz na youtube nejde nahrát sem na i-boys. Kdo by si film sám našel, doporučuji ten kousek po 32. minutě.
Později: tak jsem si všiml, že jde již o pětistý příspěvek. To jsem se mohl více snažit, nemyslíš můj milý deníčku?