в доме отдыха хорошо. Když teď nemohu za Petrem, byl jsem opět doma u rodičů. Na ulicích lidé docela poctivě nosili respirátory, asi zabralo zděšení, vyvolené pokutami. Tedy až na blba u Lidlu, jenž telefonoval bez zakrytých úst a bacily vesele prskal na lidi procházející kolem. Stal čurák totiž přímo ve vchodu, kde na něj nepršelo. Škoda že jsem nepožádal chlapíka z ostrahy, aby ho umravnil. Lidem už beztak otrnulo, v pendolínu bylo v pondělí ráno v první třídě osm lidí, což už mi přijde opravdu dost, navíc si jeden muž objednal kávičku, párečky a tak. No, párečky mu do Plzně nestihli přinést a kávu naštěstí pil tak, že si vždy loknul a zpět nasadil respirátor. Ale jedna ženská stejnak prchla z vozu. A v Plzni? Jel jsem třináctkou a nějaký obejda tam telefonoval, pochopitelně bez roušky. Takže jsem vystoupil a počkal 10 minut na další. Ve třicítce se opakovalo totéž v bledě modrém. Takže dalších 10 minut. A kde byli strážníci? Zjišťovali, zda někdo nepřekračuje neoprávněně hranice své obce? Pravda, ve vlaku žádná kontrola nebyla, ale spolupracovnice tvrdila, že ji minulý týden při cestě z Dobřan prověřovali třikrát. Jinak jsme s matkou dost zmokli. Říkal jsem jí, ať si koupí u okénka kávu, ale to nechtěla. Pak doma zjistila, že už je pozdě, že už by nemohla usnout a tak už si kávu nedala. Navíc by nás ten největší slejvák chytil v Lidlu a ne na cestě domů. Zdrželi bychom se totiž pitím kávy. Jedu zrovna na druhou dávku vakcíny. Jedu obyčejným rychlíkem ve 12.22, expresy totiž nejezdí, pravidelný příjezd je ve 13.50, což bych měl do Střešovic na 14.42 stihnout. Ale uvidíme, zda nebude zpoždění, máme jet odklonem přes Krč. Už jsme stáli nebezpečně dlouho ve Zdicích.
Na očkování jsem dorazil úplně přesně, v pohodě se setkal s Petrem, šťastně jsme minuli dvě kontroly, jednu u vjezdu na dálnici, my jsme ovšem sjížděli, a další na rozhraní okresů Kladno a Beroun u Dědkova mlýna. Večer mi ještě nic nebylo, jen rameno začalo bolet. Ve tři hodiny ráno, zhruba 12 hodin po očkování, jsem měl první záchvat třesavky a nad ránem už bylo zřejmé, že je zle. Měl jsem horkost, bylo mi opravdu hodně špatně od žaludku, bolely mne všechny svaly a klouby, zkrátka nebyl jsem schopen vstát z postele. Teprve na oběd jsem se přinutil sníst jogurt a jeden starý rohlík a mohl tím pádem zapít panadol. Trochu se mi ulevilo, takže jsem mohl na chvíli vylézt z postele. Kolem 19 hodiny jsem utrpěl další záchvat zimnice, teplota vyskočila na 38.2 stupňů, ale i tak jsem se cítil o něco lépe. Kolem 20 hodiny jsem něco málo snědl k večeři a zapil další panadol. V noci jsem se ještě jednou zpotil a po 24 hodinách se mi konečně ulevilo. Dnes už jsem jen mírně unaven, ještě nemohu dobře jíst a rameno je červené a oteklé. Zítra už ale musím do práce, děj se co děj. Větší část spolupracovníků se totiž dala očkovat ve čtvrtek. Ve středu jsem si vzal dovolenou už dopředu, neboť mne strašili, že to může být krušné, nakonec jsem si ji o den prodloužil, stejně jsem musel do konce března vybrat 2,5 dne, takže mám splněno. Petr měl ve středu na starosti děti, takže mino on-line výuku jsem se je snažil hlídat. Občas mne zalehli, často jsme si četli a tak. Alespoň mi to rychleji uběhlo.
Кремлёвские звёзды над нами горят,
повсюду доходит их свет!
Хорошая Родина есть у ребят,
и лучше той Родины нет!
Широка страна моя родная,
много в ней лесов, полей и рек!
Я другой такой страны не знаю,
где так вольно дышит человек.
Наша Родина:
У нас заводы. На заводах машины. У нас колхозы. И в колхозах машины.