Ksukolznovu    (53/190/65)

– Plzeň-město
Nouzový nouzový stav Můj milý deníčku,
zdál se mi uhozený sen: šel jsem k zubařce, aby mi spravila další zub. Byla to jiná zubařka, pracovala sama a křeslo měla umístěné v jakési hale, kudy procházeli lidé, například celá mateřská školka i s učitelkami a já se strašně bál koronaviru, neboť jsem pochopitelně neměl respirátor.
Po řadě let je zima jak má být, byť Úslava zamrzlá není, mráz i přes den a spousty sněhu, nějaký i v nížinách. Jen náhodou v době, kdy koronavirus omezil průmysl, cestování a hlavně létání. Nebo tomu tam není, co myslíš můj milý deníčku? Zima, alespoň k ránu je skutečně slušná, auto nám zamrzlo zevnitř, což je značný zádrhel, neboť nemáme vypuklou škrabku. Petr použil rozmrazovací rozprašovač, což je ovšem smradlavé jedovaté svinstvo nevhodné do vnitřních prostor. Deset minut jsem tvrdnul ve Vráži a další půl hodinu v Berouně. Vlak měl pochopitelně zpoždění, takže jsem olitoval, že jsem si nevzal svoji nejteplejší košili. Nějak jsem opomněl, že ráno v Berouně bude minus 18 stupňů. Ten čurák v jedničce pochopitelně nemá roušku a ještě pokašlává. Pak se tady nemá šířit koronavirus. Mimochodem, můj milý deníčku, z Evropských zemí jsme na tom nejhůře a příčiny nejsou úplně zřejmé. Ale uvážíme-li, že ve všech okolních státech zcela bez řečí prodlužují nouzový stav, jen u nás si opozice prosadila svůj názor a nouzový stav padl uprostřed nárůstu případů, jako by se nechumelilo, možná zase o takové překvapení nejde. Vždyť přeci opozice má právo, ne? Od toho je opozice, aby vládě zatápěla, ať to stojí, co to stojí, nebo-li jak říkávali komunisté, čím hůře, tím lépe. A občané? Ti se zařídili podle toho. Když se politická verbež není schopna dohodnout, zda nějaká opatření zavádět, tak se přeci ani žádná dodržovat nemusí. Ještě aby! Však jsme to viděli o vánocích v Mezihoří, jak se lidé bavili u stánku s občerstvením bez roušek. Jen si vzpomeňme: Kdo že chodí v Bochumi k Ukrajince na hodiny klavíru, protože za klavír dali 30 tisíc euro? Němci snad? Ale kdež, Češi přece! A co má větší cenu? Ústavní právo, nebo životy lidí. Nejspíše to právo. Okamuru a jemu podobné bych nahnal na kovidové oddělení chebské nemocnice. Ony by je ty roupy přešly.