ze zubního mi volaly, že mají bližší termín. Tentokrát jsem si už pohlídal, že jsem měl na přesun do Vysočan 45 minut, což bylo akorát. Paní zubařka mne trápila přes hodinu, výstup byl hlavně s umrtvovací injekcí, tu jsem snášel hodně špatně. Vyvrtala mi dva zuby, mezi nimiž objevila kaz a vyplázl jsem 4 tisíce, ani jsem nemrkl. To koukáš, můj milý deníčku, což? Ještě by mi paní zubařka ráda spravila další zuby, když jsem bral termín na další, řekl jsem, že předčasně volat nemusí, že do dubna určitě vydržím. Musím se nejprve trochu zahojit. Po zubaři jsem vyrazil pěšky na Karlovo náměstí. Cestou jsem se stavil na Křižíkově v pojízdném občerstvení na thajskou rýži s kuřecími kousky. Bylo to celkem chutné, jen rýže byla modrá. Prý proto, že je vařená v pandánových listech a prý bývá zelená ještě mnohem více. U Labiryntu jsem šel do křoví na záchod, bylo to tam samá stříkačka, přičemž mi upadla přezka u pásku. Kalhoty jsou mi volnější, takže jsem pásek potřeboval. Na Karlínském náměstí jsem se ho pokusil spravit, zatím úspěšně. Také jsem si prohlédl novou zástavbu v oblasti záplavové zóny Karlína a na Florenci toho měl dost. Ovšem doplazil jsem se až do BZ Na Slupech, kde už kvetly talovíny, sněženky, vilíny i Chimonanthus neboli zimnokvět. Jen rané zimolezy mi vyklučili, takže jsem je musel najít na Karlově náměstí. Předělávají tam kanalizaci (v BZ), ale říkají tomu vznešeně hospodaření s dešťovou vodou a na plot věšeli cedule s upozorněním, aby lidé nevolali hasiče, že skleník bude plánovaně zadýmen proti škůdcům. V neděli jsme s Petrem jeli lyžovat na Měděnec. Vymysleli jsme to tak, že pojedeme autem do Kadaně a tam přesedneme na autobus do hor. Autobus měl odjezd ve 12.13, časová rezerva byla, ale do Kadaně jsme s vypětím sil přijeli v pravé poledne. Ani dálnice na KV nebyla valně uklizena, levý pruh byl k nepoužití, natož pak okresky kolem Kadaně. Tam to byla jedna hrůza. Převlečení do lyžařského jsem stihl jen tak tak. Cesta autobusem byla v pohodě, až na skutečnost, že místní prostě kašlou na roušky. Pak se nemá koronáč utěšeně šířit. Užili jsme si žlutého sněhu zbarveného pískem ze Sahary a pěkně si zajezdili v mladých lesích, ať už z bříz, pichláků nebo našich smrků. Na pláních se moc jezdit nedalo, byla tam rákosníčkovská mlha, ostrý vítr a pořádná zima. Vousy jsem měl namrzlé vlhkostí z dechu. Ujeli jsme jen asi 6 km, ale stačilo mi. Poté jsme se ještě stavili v zasněžené Kadani, prošli nejužší naší uličkou a nakoupili výtečné zákusky v cukrárně U zlaté konvice. Paní vypadala dost ráda, že vůbec něco prodal, což je škoda, neboť dortíky byly opravdu výtečné. Následovalo břečkové rallye do Plzně, naštěstí za Kralovicemi sníh zmizel. V Plzni začala zima až v pondělí. Ačkoliv předpověď počasí byla jasná, mělo sněžit a sněžit, silničáři zůstali v klidu. Ráno jsem se probudil do zasněžené Plzně. Z cesty do práce jsem měl trochu obavy, zvláště proto, že lidé na zastávce byly trochu nervosní a jely hned tři patnáctky po sobě, ale dojel jsem zázračně hladce. Opravdu zázračně, neboť jsem později zjistil, že byl v Plzni dopravní kolaps, třicítky padaly do příkopů, osm jich stálo v Lobzích v řadě za sebou, tramvaje nejezdily vůbec, kamiony stály a podobně. Kolem poledne se ovšem doprava uklidnila, břečka na hlavních silnicích odtála. A zima zatím nepolevuje, už i na Šumavě klesá teplota a nejspíše dojde i na Jižní Moravu, kde dnes bylo přes den místy ještě i nad nulou.
Později:
Jak už možná víš, můj milý deníčku, měl jsem na chodbě našeho panelového domu staré tenisky na vynášení smetí a jiné krátké pochůzky. Už je nemám, někdo je ukradl. Snad obtěžovali službu vytírající společné prostory, když se to stalo v úterý. Dostávají za to zaplaceno, tak co by se pachtili s nějakými škrpály, nebo ne?