nějak nemám štěstí na Bolevecký rybník, kdykoli dorazím na pláž, že se budu opalovat, do dvaceti minut slunce zaleze za mraky. Zato jsem tam naposledy objevil úpor trojmužný. Doufal jsem v trochu jiný úpor, ale marně. 14.9. máme odlétat do Říma. Naše vláda se však rozhodla, že promoří obyvatelstvo a tak ač počty nakažených hrozivě stoupají, opatření jsou stále v nedohlednu. A ještě musíme snášet divadelní výstupy, jako že v Praze se mohou zavést opatření až za týden, aby si podnikatelé stihli zařídit dovolenou. Hlavně se nesmí nařizovat opatření před koncem týdne, aby všechny ty bary, kluby a diskotéky nepřišli o nakoupené zásoby chlastu a mladí dospělí lační zábavy neostrouhali a pěkně se promořili. No nevím, nepřipadá mi účelné chránit podnikatele, živící se na lidských neřestech. Takhle opravdu hrozí, že nám jiné státy vyhlásí stopku a už tak řídké lety ještě prořídnou. Však nám České aerolinie už jednou let přesunuly. Rozumím tomu tak, že bary a diskotéky obětovat nemůžeme, ale leteckou dopravu ano? Nebo té jako pomůže stát? A jak k tomu přijde Moravskoslezský kraj, kde se mohla vyhlásit opatření ze dne na den? Tam nebyly bary a diskotéky? Vždyť těch případů tam bylo o dost méně. Opatření se měla vyhlásit už v polovině srpna na celém území. Teď už je nejspíše stejně pozdě. Také mne zaujalo, když se mi tuhle na Slovanech zase poštěstilo spatřit nahého snad čtrnáctiletého chlapce, že se nejspíše vyholuje. U šestnáctiletých budiž, ale tahle brzo? No, když začnou růst chlupy, tak musí prostě pryč. Ale to jsou zbytečnosti.
V neděli 6. září jsem byl s Petrovými dětmi, měli rýmu, jinak jim nic nebylo. Už v pondělí mi večer bylo divně, ale co jsem mohl dělat. V úterý ráno jsem pocítil změnu a zhruba v poledne v práci už bylo zřejmé, že je zle. Začalo mne bolet v krku, občas jsem pšíknul, ale zatím se mi všichni smáli, místo aby řekli, běž okamžitě domů, tvoji práci za tebe doděláme. Ve středu devátého už bylo jasné, že je zle. S vypětím sil jsem se dovlekl do práce, dokončil rozdělanou analýzu, dokončil nějaké věci přes internet a zhruba ve 14 hodin vypadl domů s tím, že do 24.9. mám volno. V úterý jsem ještě vtipně, protože svítilo slunce, vyrazil na Bolevec, tam jsem se půl hodiny pokoušel opalovat, ale už to moc nešlo, poté jsem pobíhal kolem rybníka, neboť domů se mi tak nějak nechtělo. Ve středu jsem pak ještě na sluníčku jen v trenkách cvičil tai-ťi, to bylo naposledy, kdy mi bylo alespoň trochu dobře. Bylo mi stále hůře, všechno mne bolelo, večer mi vyskočila horečka na 38 stupňů, měl jsem zimnici, což už jsem nezažil kdoví kolik let. Dal jsem si paralen, zpotil se, teplota poklesla, ve čtvrtek jsem měl už sotva 37 stupňů, ale cítil jsem velkou slabost, v podstatě celý den jsem ležel, i když jsem stihl zamést podlahu, občas něco pojíst a vysprchovat se. A rozjela se mi rýma, což dost možná vrací do hry děti s jejich rýmou. Na koronáč jsem se testovat nenechal, nechci spadnout do karantény, v pondělí 14. září máme letět s mými rodiči do Říma. Pokud všechno vyjde, já se uzdravím, Itálie nám nevystaví stopku a matka nechytne v divadle koronáč. Ve Fr.L. je všude, ale máma nutně musí dělat uvaděčku, že. Vždyť mají všichni roušky. Dnes je pátek, je mi stále stejně, chvíli lépe, chvíli hůře, mám nějaké trávicí potíže a zítra chce přijet Petr. No snad už nebudu infekční, co myslíš, můj milý deníčku? A nabízí se otázka, proč zrovna já. Do barů nechodím, kolektivní sporty neprovozuji. Pravda, měl jsem hodinu s trenérem, byl jsem v sauně a bazénu na Lochotíně a jezdíval jsem denně MHD. Abych se dal dohromady, nasadil jsem úplně všechno, s vyjímkou zázvoru: vitamín C, pulmoran, inhalace máty, Vincentku, preventan, citróny, dokonce nějaké zlaté z Lidlu, jeden za 15 KČ, med, tekutiny, kloktání Florsalminem, odpočinek, bitusilky, laktobacily, hojné větrání, divím se, že jsem ještě naživu.
Tak v pondělí na letišti mne dost uklidnila I., neboť její manžel měl v podstatě totéž, příznaky dobře seděly a jeden z nakažených byl na testech a neměl ho. navíc jsem v práci zřejmě nikoho nenakazil. Takže hurá do Říma.