poslední rehabilitace byla dosti krušná, neboť fyzioterapeut měl na zácvik mladou slečnu, takže se před ní předváděl. Shodou okolností ten samý den šel na masáž též manžel spolupracovnice a doložil, že se návštěva konečně za ty peníze vyplatila, že masáž opravdu pocítil. Dnes ráno jsem se bavil na křižovatce na Slovanech, je na výpadovce na Černice, jede se buď rovně nebo se odbočuje doleva. Je tam též vyklizovací šipka. První řidič v řadě jaksi nepochopil smysl vyklizovací šipky a čekal, až mu naskočí. Auta na něj troubila, objížděla ho a vůbec bylo veselo, vzhledem k tomu, že jde o výpadovku, tak přímý směr má zelenou docela dlouho. V autoškole nám říkali, že na křižovatce se nemá stát, že se má co nejrychleji opustit.
Když jsem včera jel trolejbusem do posilovny, přistoupil u vodárny štíhlý červenolící jinoch se dvěma slečnami a pojízdným prknem, do půl těla svlečený a až hříšně krásný. Měl čistou hladkou, hebkou pleť, rašící knírek, husté tmavé obočí, krátké chloupky v podpaždí a zřejmě byl zamilovaný do jedné ze slečen. Avšak zdálo se mi, že později bude mít sklony k tloušťce. A kousek od něho seděl uhrovitý mladíček, jenž se stále tahal za ty své řídké fousky.
Takže, strávil jsem týden u Petrových rodičů, i s dětmi. Jelo se autem, děti se nabírali v Brně. Když jsme vyjeli, navigace nás vedla na dálnici opačným směrem, ne na Olomouc, ale na Prahu. Chvíli nám trvalo, než jsme odhalili příčinu a pak už bylo pozdě. Zhruba hodinu jsme krokem popojížděli v zácpě, protože nějaký mladík měnil na dálnici, v pruhu pro pomalá vozidla, kolo a smetl ho rozjetý kamión. Zmatený mladík ušetřil za asistenční službu, neboť auto je na šrot a on sám skončil na krchově. Nákladní auto spadlo do příkopu, kolem se projíždělo jen v jednom pruhu, zasahovala policie, hasiči, jakýsi koroner nebo co. Vůbec můžeme být rádi, že byl průjezdný alespoň jeden pruh ze tří. Nehoda se stala krátce než jsme vyjížděli z Brna, ve 14.15 a ještě v 18 hodin nebylo hotovo. V rozhlase jsme se pak doslechli, že i objízdná trasa byla ucpaná. Děti pak ke konci dost zlobili, ale jinak jsme dojeli bez nehody. Děti dostali od prarodičů vodní skluzavku, což je pás umělé hmoty položený na trávník, podél něhož je hadice s otvory, z nichž stříká voda; po zvlhčené ploše se pak dá docela dobře klouzat, ale jen holou kůží, plavky se ani nehnou, takže nejlepší je být nahý. Šestileté děti se mohli zbláznit. Nevýhodou ovšem je, že voda zvlhčující kluznou plochu jen tak odtéká, takže provoz není úplně levný. Zkusili jsme také houby, ale zavadit v lese o houbu bylo, jak se ukázalo, téměř nemožné. Ovšem, hlásili to i v rozhlase. Také se Petrovi povedlo uhájit jeden soukromý výlet pro nás dva a sice na Noříčí horu, kde měl právě kvést značně okrasný oměj moravský, jež jsme díky Petrově postřehu nalezli. Avšak nejprve jsme se zastavili u rodného domu Ivety Bartošové a věnovali jí tichou vzpomínku. Beskydy mají dosti prudké svahy, my se rozhodli jít po spádnici. Převýšení nebylo velké, jen asi 547 m, ale místy jsme lezli málem po čtyřech. Zpět jsme se vraceli pohodlnou, byť o něco delší cestou. Noříčí horu můžeme označit za předstupeň Radhoště, samotný vrchol je v lese, ale místy jsou holiny s pěknými výhledy, kdyby ovšem vrcholky Beskyd nebyly v mracích. Zkrátka, pokud se mha nezvedne do jedenácti hodin, už zůstane sedět na Beskydech do večera. Pak mne Petr vzal do hospůdky Miura. Sídlí v takovém příšerně modernistickém zájezdním hostinci z rezavého plechu a hrubého betonu, což se projevuje například tím, že betonová podlaha na záchodcích vypadá jako pochcaná a uprostřed pokoje je dizajnové umyvadlo. Prostě nádhera. Ceny mají více než sebevědomé, polévka probíhá tak, že se přinese talíř se zeleninou a zavářkou a do něj se před hostem vyleje vývar. Polévka z kuřátek za 130 KČ mne nenadchla, květák byl tvrdý a drožďové knedlíčky vypadají vždy odpudivě. Růžový pstruh za 320 KČ byl ovšem vynikající, zato brambory byly hnusné, nicméně nebyli sami, kdo měl špatné brambory. Výhled na Beskydy byl nádherný a celkový dojem zůstal příznivý. Krvežíznivý hmyz byl natolik dotěrný, že jsem málem vypatlal letité zásoby fenystilu. A ačkoliv se to celé odehrávalo v okrese Frýdek-Místek, nikdo si na koronáče nehrál. Návrat po D1 byl také výživný, tentokrát jsme dali na navigaci a sjeli u Větrného Jeníkova. Vše by bylo krásné, kdyby nás ovšem navigace netáhla zkratkou přes tankodrom, místo pohodlné cesty přes Humpolec. Na mapě zkratka nevypadá tak strašně, ale museli jsme více než kilometr jet krokem a i tak jsme skákali sem a tam. Je div, že jsme ještě celí. A teď to nejlepší. Navigace nás bez mrknutí oka vedla přes uzavřený úsek silnice. Nebyl sice dlouhý a dal se projet, ale stejně. V neděli jsme pak šli na Džbán na nudapláž a koho jsme nepotkali? Jendu, můj milý deníčku. No, vypadá pořád celkem dobře, jen Petra pohoršil piercing.
Dnes ráno jsem měl štěstí, chytil jsem zpožděný expres, jenž neplánovaně zastavil v Berouně a hodný průvodčí mi umožnil nastoupit. Úspora činila 30 minut proti plánovanému příjezdu Berounky.