Ty rád játra, já rád játra.
Můj milý deníčku,
po druhé jsem se účastnil setkání homosexuálů u Máchova jezera ve Starých Splavech. Chata je přízrakem minulosti, umakartové stěny na pokojích, jeden záchod pro třicet lidí, všude zašlá špína, ale cena pokojů tomu odpovídá. 200 KČ za noc není mnoho. Náš pokoj měl dokonce umyvadlo se studenou vodou, zato tam bylo poslední noc opravdu horko. Pan majitel místo zvelebování chajdy zvelebuje zahradu, takže zlepšení je v nedohlednu. Počasí vyšlo slušně, ale mezi účastníky bylo několik mladíků, takže jsme byli svědky toku stárnoucích obšoustníků. Mladíci se tvářili upejpavě, na nudapláži měli samozřejmě plavky, jen ten jeden, tuším Michal, se nakonec převlékl přede všemi, aby nám ho milostivě ukázal, no. Já jsem ovšem vhodný okamžik propásl. Vůbec tenhle Michal se s velkou chutí slunil v obdivu letitých homosexuálů, no natřásal se jako kohout na smetišti, takže jsme se dozvěděli, co všechno musí podnikat, aby si udržel své úchvatně štíhlé a vypracované tělo, též jsem byli poučeni, jakou měl, ó hrůzo, před časem strašnou pneumatiku a až jeho bratr-dvojče, voják z povolání, mu ukázal správnou cestu. Popravdě, přišel mi dost hloupý, konečně, bratr voják, že; prý pracuje v Komerční bance jako analytik. Tak si říkám, jestli bych neměl změnit banku. Michalův milenec se důsledně převlékal v kabince a zdálo se mi, že na mne občas zle blýskl okem. Tak nevím, co jsem mu provedl. Na chvilku dorazil též Michalův přítel Tomáš a ten byl možná nejzajímavější. Občas docela foukalo, ale i tak jsem se opálil a dokonce se smočil v rybníce, ač má jako obvykle zhoršenou kvalitu na stupeň 3. Za vrcholný výkon považuji nahé koupání za svitu úplňku skvícího se přímo nad Bezdězem. No, pravda, bylo to den po úplňku a úplněk vyšel vlastně až po koupání, ale což. Dva spřátelení muži, bývalý a současný milenec pořadatele sjezdu, se rozhodli doplavat až na ostrůvek s bývalou pevnůstkou. Jak si usmysleli, tak i učinili. Po hodině připlavali rozveselení, než jsme je zpražili. Pánové jaksi nedomysleli, že se o ně můžeme také takhle večer bát. Mám dokonce dojem, že jsem slyšel, jak z ostrůvku volají a patrně jsem je při návratu spatřil jako první. My přírodovědci máme cvičené oko na hledání v kupce sena. Při návratu jsme se s Petrem stavili na návštěvu u pana Jiřího v Mimoni, starého a osamělého starého mládence, vnutil mi nezdařenou magnetku, navíc ukrutně velkou, dále jsme navštívili Jablonné v Podještědí, nehoráznou díru s hrobem sv. Zdislavy a působivou barokní bazilikou. Pokračovali jsme po rozkopané silnici na slavnou nuda pláž na Lhotě. Platili jsme 100 KČ za parkovné, příjezdová cesta je plná mohutných hrbolů, vstupné na pláž je 60 KČ, však tam také moc lidí nebylo, ale po sléze začali nápadně přibývat. Při odchodu, kolem 16.00, se ukázalo proč. Budka se vstupným již byla uzavřena, takže zkušení návštěvníci dobře vědí, kdy mají přijít na koupaliště, aby ho měli zadarmo. Ale i tak tam bylo opravdu mrtvo. A to bylo teplo, voda průzračná, byť na březích byla taková ta nevzhledná bílá pěna. Uplaval jsem asi půl kilometru kolem jezírka a už se jelo domů. Po letech jsem opět viděl hrotnosemenku hnědou, pěkný porost na nejstarší části Swampu, celé Máchovo jezero bylo v obležení lidí, po cestách na pláž jsme potkávali nafukovací krokodýly, řvoucí fakany, cyklisty, důchodce, volná místa snad byla jen v obrovském komunistickém hotelu Bezděz, mimochodem moc pěkném, půjčené kolo od Českých drah se osvědčilo, dojel jsem až k Břehyňskému rybníku a na Králův stolec. U Břehyňské průrvy, uměle prokopané, je známá prodejna zmrzliny, mají tam různé neobvyklé druhy, takže jsem nakonec neodolal a zkusil mrkvovou a okurkovou, Petr si dal jahodovou a mascarpone, ta byla asi nejslabší. Zato okurková byla docela osvěžující. Pobavilo nás, že si jeden mladý pár objednal totéž, on okurku a mrkev, ona jahodu a mascarpone. Včera jsem byl v posilovně a nechal si udělat měření, vyšlo mi, že mám tuk těsně pod 5%, což je příznivé, ale svaly opět trochu poklesly, což je už méně příznivé. Moc poslední dobou necvičím, to je to. Také jsem četl příslušné pojednání o stravování kulturistů, takže mne teď trápí otázka, zda Michal dodržoval rýsovací stravovací režim, než jel do Starých Splavů, aby opravdu omráčil. Ale vzhledem k osazenstvu se namáhat nemusel, většina by z něj omdlévala i bez dokonalého vyrýsování. Ale je to věda, to ti povím, můj milý deníčku. Ovšem Petra netrápily břišáky, spíše porovnával, kdo má dražší auto, než on sám. Chtěli jsme též vyzkoušet nudapláž na Borném, ale platilo se vstupné, tak že se raději zeptáme. Mladé slečny vůbec netušily, co je to naturismus, tak starší naturistickou pláž zapřela, ale prý tam stále ještě je. A teď jednu veselou příhodu. Bratrova odloučená manželka měla maminku a té se zhruba před měsícem udělalo zle, snad žlučníkový záchvat, zdálo se. Šla tedy k lékaři, tomu se něco nezdálo, takže se dále vyšetřovalo a tu máš čerte kropáč, metastáze v játrech, jenže se neví odkud. Minulé úterý s ní mluvila moje matka. Eva, tak se nešťastná paní jmenovala, popisovala, že jí do té doby vůbec nic nebylo a že je teď stále unavená a jen by spala. Druhý den nastoupila na Žlutý kopec v Brně na léčbu. Tamní lékař po vyšetření vtipně prohlásil, že je to špatné, že to nebude trvat týdny, ale spíše jen dny. Bratrova manželka si vzala v práci volno a honem jela do Brna, maminku už ale nezastihla při vědomí. V sobotu pak zemřela, bylo jí 58 let. Od prvního záchvatu vydržela zhruba měsíc. Prostě, kdo má zasažená játra a zežloutne, je vyřízený. Zábavné, což, můj milý deníčku? Že ne? Že bych měl rychle utíkat k lékaři, ať mi udělá alespoň sono břicha? Nakonec, kdo ví . . .