R je stále ještě dosti vysoké, hodnota 0,8 je na hranici epidemie, tedy hromadného výskytu koronáče. A to je stav před čtrnácti dny. Nicméně otec nutně musel jít na operaci očí, takže dnes mu operovali jedno oko a na neděli 24. května je objednán na druhé oko. Včera si doma oko rozkapával, ráno ho měl ovšem krvavé, jasné znamení, aby se na operaci vykašlal, ovšem lékař si poradil, prostě odstranil šedý zákal na druhém oku. Zítra jede opět autobusem na kontrolu k očařce, 14 dní nesmí nic dělat, 6 týdnů pak nesmí dělat nic namáhavého, hlavně kašlat. No, kdyby chytil koronáče, a v Chebu pořád výskytů přibývá, tak je to asi jedno, že si vykašle oči. Také jsem byl s Petrem a dětmi v Libhošti, Petr pracoval a já hlídal, což též nebylo bez námahy. Také mne dost naštvala holka, jenž si vynucovala pozornost a nedopustila, aby si chlapeček kopal s míčem. Holku to nebaví a není přece myslitelné, abych si já hrál s Kubou a jí se chvilku nevěnoval. Takže vytrvale kazila hru. Myslím, že je ta holka hodně rozmazlená a Kubík je chudák. Nemyslím si, že by si s ním maminky někdy kopaly s míčem, jinak řečeno, musí si stále jen hrát holčičí hry. Totéž se týkalo tetris, jež Nince opravdu nešlo a tak vytrvale kazila hru. Když si přece Kuba hraje s tabletem, tak ona musí také. Co z něho vyroste? Bačkora ochotná se kdykoli podřídit nějaké sufražetce? Nebo naopak? Bude se potýkat s nenávistí k ženám? Jeden půlden jsme ale byli na výletě na Libhošťskou hůrku s nádhernými výhledy na moravský Betlém. A co jsme nenašli? Hned dva vstavače: bledý rostl rovnou u cesty, zato mužský byl docela schovaný, byť rostl také u cesty. Nalezli jsme jen několik jedinců , i tak nám udělaly radost. Také mne zaujal hojný výskyt pryžce mandloňovitého a několik statných jedlí. Nince se líbil orlíček, to pro kluky není.
Od středy už budeme chodit do práce všichni, tak uvidíme, kdy to tu bouchne. Druhého května jsme s Petrem vyrazili na výlet do Pošumaví na známou lokalitu, PR Nad Zavírkou, kam jsem se už dlouho chtěl podívat. Až na místě mi došlo, že auto necháváme stát v Javorníku. Ano, můj milý deníčku, právě v tom Javorníku, pošta Stachy, v němž dosud provozují dětskou ozdravovnu, jež se v mém případě pojí s řadou nepříjemných vzpomínek na měsíční pobyt, mezi první a druhou třídou základní školy. A také s první erotickou vzpomínkou. Na místě jsme zjistili, že hlavní louka je drze oplocena. Plot byl zjevně nový, ale já se nedal zastrašit a vloupal se na louku, kde rostlo opravdu hodně prstnatců bezových, několik vstavačů obecných a také nějaký ten prstnatec májový, a to i přes všudypřítomné sucho. Po chvíli ale přiběhl rozzuřený dědek nikoli s holí, ale s mobilním telefonem, že si nás nafotí, ale kosa narazila na kámen a když Petr pohrozil žalobou, že mu nedáváme s fotografováním souhlas, spokojil se s prostým vyhnáním z ráje. Sousední, volně přístupná louka nebyla zdaleka tak pěkná. V lesíku se mi pak podařilo najít ještě poslední kvítek dřípatky. Ačkoli jsme neměli dalekohled, rozhodli jsme se pro výstup na Javorník, horu památnou tím, že byla se svými 1066 m n.m. nejvyšší horou Čech v dobách Protektorátu (nejvyšší horou celého Protektorátu byla pochopitelně Lysá hora). Rozhledna byla kupodivu přístupná, a když se nám podařilo vypudit předchozí skupinu, mohli jsem vylézt na vyhlídkovou plošinu. Byla poněkud závraťovitá, ale byl krásně vidět Temelín, Strakonické komíny, Rabí, Velký Javor, Ostrý, Roklan, Poledník i s rozhlednou, jen Alpy jsme neviděli. Snad kdybych vzal ten dalekohled. Pak se Petrovi vybil MT, takže jsme nenašli ozdravovnu ani novodobé falešné menhyry, ale nádherný kostel ve Strašíně ano. Tam jsme pro změnu propásli zázračnou studánku v důlku velkého balvanu. Nevěděli jsme totiž, že ji tam máme hledat a tak jsem z předmětného kamene jen fotografoval věž kostela.
Je zřejmé, že lidé vylezli z nor, neboť na D1 jsme chytili pěknou zácpu, byť už jsme zažili horší, a hádej, můj milý deníčku, kde? No ano, u Mirošovic, tam to nikdá nezklame. Nezdá se ti, můj milý deníčku, že pravicově zaměření lidé by rádi udělali z koronáče čtvrtý pilíř důchodové reformy? to za komunistů si pořád nějací kverulanti naříkali, jak je okolí panelových domů hnusné. Měl jsem možnost vidět okolí novodobých paneláků v Chýních. Nebesa, to je tedy díra. Okolí je rozděleno mezi parkoviště a soukromé zahrady přízemních bytů. Obyvatelé tedy žijí mezi parkovištěm přecpaným auty a zahrádkářskou kolonií se vším všudy, tedy každý pes, jiná ves: tu je bazén, tam trpaslík, jinde buřeň, tam zase psí hovna. No, krása nesmírná. O lákavé vůni grilovačky ani nemluvě. Nějak se mi ten kapitalismus příčí. O fotbalgolfu nemluvě. Howgh, domluvil jsem.