představ si ráno na berounském nádraží, první pondělí po zavření většiny obchodů, bazénů, hospod, posiloven a vůbec všeho, neb školy už jsou zavřené dávno, mimo několika zmatených tuláků prázdné, vždyť nikdo nikam nejezdí a do toho dva otevřené stánky s občerstvením; prodej je uskutečňován z okénka a tudíž povolený. Výloha stánku s rozpékanými dobrotami se směje plnými policemi, připravenými na pondělní nápor cestujících. Usměvavá stará paní mi prodává dva koláčky za 32 KČ a dál čeká na hladové zákazníky. Zázrak se prostě nekoná, všichni jsou zalezlí doma a paní večer spláče nad výdělkem. Nemluvě o možném ohrožení jejího zdraví. Snad si ale nemůže dovolit zavřít. I mne příště poveze Petr autem, abych nemusel jet vlakem. Pozdě mne napadlo koupit dobrot více, pro celé oddělení, snad bychom je přeci jen nějak snědli. Ten obraz mi tak nějak připomíná celý současný svět. Ve vlaku sedím v kupé sám až do Rokycan, kde nakonec přeci jen někdo přistoupí. Ale za tu chvíli jsem se zřejmě nenakazil. Po ulicích potkávám osamělé divné lidi v rouškách, s pohledy lidí štvaných zlomyslnou krutovládou. V trolejbusu se k mé nelibosti smějí a baví dvě mladé dívky, ostatně nepatří k ohrožené skupině obyvatel. Sedáme si co nejdále od sebe, prostor u řidiče je vůbec přehrazen. Otci zrušili operaci, neboť lékař se sestrou jsou v karanténě. V práci se vymyslelo, že se rozdělíme na dvě směny, aby jedna byla v přední linii a druhá v záloze, která dříve padne do karantény. První týden volna trávím u Petra, čtyři dny jsme hlídali děti, nemají totiž školku, teď jsem u něj doma a on sám je na směně v práci. Také se rozdělili na poloviny. Jak to bude dál se neví, osobně si myslím, že nějaká dohoda se zaměstnavatelem by byla spravedlivá, ale nevím, ostatní by asi nebyly pro a bezohledně by chodili do práce, byť té je zřetelně méně. Hrůza v Itálii nekončí, vím to, ač jsem si zakázal koukat na zprávy, i u nás utěšeně nemocní přibývají, to nám ta báječná lyžovačka v Itálii přijde ještě draho, že můj milý deníčku. Petr mi pouští Pasoliniho trilogii života, docela zábavnou přehlídku bobrů a žížal. Hmmm, zvláště ten Sicilián je hezký. Ani zapadlá Chyňava není v bezpečí, viděl jsem zde zacouvávat na dvůr kamion, je pátek, takže se řidič vrací domů rozsévat bílou nemoc. Konec hlášení.