je pátek 19.30 a já sedím v práci a čekám, kdy a jestli vůbec pro mne přijede bratr, abychom jeli domů do Fr.L., protože tentokráte musel nutně jet pomáhat s úklidem po malování, místo aby uklízel u sebe doma. Měl mne vyzvednout v rozumných 18.30, pročež někdy kolem 18 hodiny mi přišla zpráva, že musí ještě do Senohrab. Nejsvětější Nebesa, to si nemohl vyvzpomenout dříve? Už jsem mohl být doma. A tak je to s milým bratříčkem vždycky a se vším. Když se matka dozvěděla, že bratříček přijede, byla dost otrávená a jak vidno právem. Ještě ani nedorazil a už dělá potíže. Petr objevil skutečnou normalizační perlu, propagační seriál na téma socialistická armáda. Tento útvar, jmenuje se to Velitel, byl sice obsazen dobrými herci, ale příběh je natolik nepravděpodobný a natolik přecpaný neostalinistickými klišé, že už to snad ani není k smíchu. Ovšem jeden z dílů se točí kolem Spartakiády a nakonec dojde i na záběry cvičících vojáků na Strahově. Nádhera, záběrů bych snesl i více, avšak seriál asi ne, ani technická kvalita internetové kopie není zrovna vynikající, ale i tak jsem si tyto části pustil několikrát. Když jsem včera od Petra ráno odjížděl, stala se mi pěkně drahá nehoda. Při odchodu jsem otočil klíčem v zámku a nechal ho otočený. Petr si vzal jiné klíče, zabouchl a zjistil, že nemůže zamknout a hned mu došlo, co se stalo. Omluvil se v práci, aby mohl odejít dříve a domluvil si zámečníka na 16 hodin. Zámečník, poněkud nerudný, se dostavil na čas, podíval se na typ klíče, vybral vhodný šperhák a za tři vteřiny práce si naúčtoval 1400 KČ. Vlastně nenaúčtoval, prostě si o ně řekl. Kdyby účtoval, připočítal by si daň, tedy další tři stovky navíc. Tomu říkám hodinová mzda. Petr byl na mrtvici, ale Ivana se v práci podivoval, jak lacino Petr pořídil. Ona sama platila přes dva tisíce.
Nebesa, takového povyku, kvůli naprosto neškodné houbě.
Zase byl vítr a co myslíš, můj milý deníčku, měl vlak zpoždění? Ano, uhádl jsi, měl, čistou hodinu. A bratříček jel domů pomáhat proto, že dnes, to jest v neděli, k večeru instaluje origami výstavu v Dubí u Teplic. Původně chtěl z Fr.L. jet přes Klínovec, že si zalyžuje, ale nakonec ho zradila záda. Takže jede rovnou tam. Dokonce otci zprovoznil tiskárnu, ten zoufalec si totiž nechal na počítač nasadit desítky, ale jenom proto, že potřeboval natisknout cedulky k vystavovaným modelům. A mimochodem, je neděle a zase je vítr a co myslíš, můj milý deníčku, je zpoždění? Jasně že je!