babiččini spolužáci z gymnázia kdysi dávno vymysleli pásmo veršovaných otázek a odpovědí na téma výuky fyziky, zpívaných na prostinký nápěv. Babičce utkvěli dvě: Řekněte mi pane (tehdy se posluchačům vykalo), co je fyzika? Fyzika je blbost, pěkně veliká! To nic to nic to nic, to nic nedělá, co se pokazilo, napravit se dá! Řekněte mi pane, co je teploměr? Teploměr je rourka, a v ní petrolej. Tak v mém teploměru nebyl sice petrolej, ale jakési tekuté gálium, nemenší svinstvo. Ale popořádku. Chtěl jsem si změřit teplotu, zda už jsem zdravý, nebo mám stále zadní rýmu a protože se má teploměr držet 7 minut, tak jsem se nudil a nevydržel na židli sedět. Když jsem si znovu sedal, z nejasných příčin jsem židli minul zhruba o jeden sedák, odřel se na zádech i na ruce a udělal si modřiny na noze a přes veškerou snahu mi teploměr vypadl z pod paždí. Žádný div, že se rozbil. Rtuť kdysi dávno dělala šikovné kuličky, jež se daly podebrat a vyhodit. Gálium dělá stříbrné skvrny. Když jsem se je pokusil setřít papírem, akorát jsem je rozmatlal do černa. No, trochu to zkrátím. Nakonec jsem uspěl s vlhčeným toaletním papírem a po hodině úporné snahy jsem podlahu víceméně vyčistil, ale odnesly to dvoje gumové rukavice. Když jsem se převlékal do nočního úboru, zjistil jsem, že mám potřísněnou levou paži i levou nohu. Zabral pro změnu kosmetický ubrousek, neboť toaletní papír se mi pro tento účel ekloval. Má moc nápadnou vůni. Jak se na ně galium dostalo je mi záhadou. Záda ovšem jak se patří pálí, ostatně spáleniny se, jak známo, hojí špatně. To nic, koupil jsem pro jistotu teploměr nový, digitální.
Petr má stále zápal plic, popravdě nevypadá dobře, stále kašle, snadno se unaví, uvidí se v pátek na roentgenu. Také mi pouštěl jeden pozoruhodný francouzský film. Jmenuje se Neznámý od jezera, celý se odehrává na holandě na břehu překrásného jezera, snad bývalého lomu, tamní březové houští nápadně připomnělo holandu u Žitavy. Film spíše než cokoli jiného připomínal erotický thriller, ovšem s nasnímaným ztopořeným údem, s explicitním zobrazením orálního sexu a nechyběl dokonce ani výstřik. Tím však film zajímavý není. Zobrazení holandy, přesněji chování přítomných mužů, je natolik výstižné, že ukazuje na důvěrnou znalost prostředí. Tvůrci, přinejmenším sám režisér, se museli v podobném prostředí pohybovat. Film byl vlastně dost vzrušující, přehlídka krásných těl a údů dostatečná, nechyběli očumující chlípní staříci, předvádění mužné síly, vystavování se na nudapláži, naprosto přesné rozhovory, vše bylo dokonale výstižné. V závěru se však příběh zvrhl v rozvernou taškařici. Ztvárnění vynikalo minimalismem a tvářilo se jako artový film. Jen by mne zajímalo, zda představitel hlavního hrdiny opravdu stříkal, nebo měl za sebe záskok. Ale je to prkotina. Dílko lze pochopitelně chápat jako obraz vyprázdněnosti západní kultury, její neschopnosti najít pevný bod a upnutí se k laciným zábavám. A bloudění v lese neřesti se může chápat jako bloudění moderního člověka od jednoho zážitku k druhému.
Též jsem opomněl popsat, jak to dnes chodí v ordinaci u obvodního lékaře. V čekárně je vedle dveří do ordinace krabička s obrazovkou, do ní se vloží kartička pojištěnce, objeví se nápis, už o vás víme, posaďte se, máte-li kam a nikdo nemůže předbíhat. To jsou mi vymoženosti, můj milý deníčku.