takhle špatně mi už hodně dlouho nebylo. Tentokráte viry sestoupily na průdušky, takže trpím oblíbenými záchvaty kašle, při nichž vykašlávám nechutné hleny. Horní cesty dýchací na tom nejsou o nic lépe. Jedu do Prahy do kina, mám nějaké ujímání v útrobách, snad už se rozjíždí střevní infekce vyvolaná nedostatečně tepelně upraveným masem, jež jsem neprozřetelně snědl v jednom pákistánském bistru, navíc zamořeném šváby, že by si tam člověk nedal ani rohlík. A nebo jde o projev únavy spojené s virózou. Takhle zničený jsem nebyl už hodně dlouho, co si pamatuji, tak v Plzni určitě ne. Tuhle tak koukám z okna a vidím, že po Rokycanské si to štrádují hasiči. A za chvíli další. A ještě další, zkrátka hotové manévry a výroční cvičení císařské armády. Řekl jsem si, že na druhý den musím zjistit, co se dělo. A bylo to opravdu veliké. Ve vlaku, jenž projížděl ejpovickým tunelem, byl menší požár, však se vlakové četě podařilo ho uhasit, veškerá doprava však byla zastavena a lidé z vlaku evakuováni, za pomoci hasičů, museli jít potupně pěšky druhým tunelem. No, alespoň by to měl člověk kousek domů. Dnes byly zase manévry v Černicích. Policie, zásahová jednotka i sám policejní ředitel chytali nebezpečného zločince, jenž ohrožoval zbraní obsluhu hotelu Purkmistr, vloupal se do pneuservisu a do několika dalších domů. Uniformovaní příslušníci prohlíželi trolejbusy, pročesávali Černice a nakonec zoufalého Slováka chytili. Všechno jsem to vyčetl na krimiPlzeň. V práci sice šli jakési pověsti, ale věřte tomu. Prý uprchlý ozbrojený vězeň. Také se opět rozběhl pořad cizinci a české národní tradice. Mám se opět, můj milý deníčku pohoršovat nad názory omezených úzkoprsých australanů? Pražská kavárna k nim zbožně vzhlíží, popravdě nevím proč? Jejich představa, že po světě pobíhají davy nadržených úchyláků, vrhajících se na nebohé dítky by byla směšná, kdyby jí ovšem nevnucovali celému světu. Brrr. Ale, a to je můj milý deníčku skutečně zajímavé, objevilo se další tradiční české jídlo, tentokrát játra na cibulce, jež znají v Číně. Tak to už nemůže být náhoda, to je zřejmé. Představuji si to tak, že z nějakého sarmatskoalanského vývojového středu se kulturní výdobytky rozšířili jak na východ, tak na západ. Proto taková obliba prasete u nás i v Číně. Také teď čtu zajímavou knihu sovětského autora Kira Bulyčova Agent kosmické flotily z roku 1984. Je zde skrytě cítit rozladění z vleklé války v Afghánistánu a jsou zde též zajímavé postřehy ohledně vztahu změkčilé západní multikultury a drsné kultury horalů, což můžeme dnes posunout směrem k islamistům vůbec. Například toto: Vás nechrání vaše skutečná síla, ale strach jiných z vaší síly. Tváří v tvář násilí nejprve nový člověk couvá, utrpí oběti, ale nakonec zvítězí jeho humanismus. Doufejme, že to tak bude i nadále a že se hrubému násilí přeci jen ubráníme, že nedopadneme jako římská říše. Je ale nezbytné vidět nepřítele tam, kde je doopravdy a ne tam, kde bychom si ho přáli.
Střevíčník letos nakonec přeci jen rozkvetl, ale květ byl malý a rychle opadl. Bojím se, že je na tom dost špatně a možná nevydrží. No, bude ho škoda. teď mi ty orchidey moc nejdou. Zato Tilandsia ionantha opět kvetla. Neboť je málo světla, tak listy téměř nezčervenaly, květy jsou ale nádherné, tentokrát jsou tři. také kvete eucharis a dokonce i vánoční hvězda. Jinak Petr má prokázaný zápal plic a já se pořád nedokáži vyhrabat z té choroby. Teď mne trápí vleklá zadní rýma. Nemohu kvůli ní spát, neboť se dusím.