Rozervané srdce.
Byl zimní chladný den a já čekal tvůj příjezd mrazivý vítr foukal a já v očekávaní na tebe tě vyhlížel.Znenadání světla tvého auta stál jsme a najednou tě viděl zatočil se celý svět.Věděl jsem v tu chvíli že jsme si souzeni nevnímaje chlad vyklouzl mi úsměv na tváři zaujmout tvou pozornost.Kráčel jsi za mnou pár kroku a ja tě vzal dál.V hlavě spousta myšlenek ale já nedal nic znát usedl jsi do křesla a ja se vytratil jako stín abych přitáhl tvou pozornost vykouzlil jsem večeři.Tiše jsme seděli pozorovali jeden druhého snad tréma či ostych a povídal si odhodit stud.Věděl jsem že budeš osudový že spolu prožijeme spoustu krásného i špatného.
A tak plynuly dny a my se sbližovali jeden krůček za druhým až nás svedl osud úplně k sobě.Přišla po kručcích láska a ty jsi kouzlil každým dnem úsměv na mé tváři.Štěstí láska cit byl mezi námi a ja ztratil hlavu každá myšlenka úsměv patřila jen tobě.A tak dny utíkaly a byl jsi jako něžný vánek i vichr v jednom city sílily až jedno dne s úsměvem na tvé tváři jsi mne požádal o stvrzení všeho co bylo mezi námi. Zprvu jsem váhal zda ano či ne ale lásce a srdci člověk neporučí kývl jsem a stál se tím co v mých snech bylo vždy přáním. Byl jsi vším co jsem si mohl přát vším co mi život mohl dát.Bezhlavě jsem tě miloval vzdal se všeho a oslepen šel za tebou mé srdce i já patřil vždy tobě ať před slibem tak i po.Roky utíkaly byly dny krasné ale i dny kdy tvé splíny šly víc znát ač jsi říkal že se nic neděje.Žil jsem šťastný a jen pro tebe snesl bych modré z nebe a prošel skálou jen abych získal tvou pozornost a uznání.Nikdy jsem víc nemiloval ať přišly dny kdy jsem měl oči plné pláče tiše trpěl jen abych tvou pozornost neztratil.Dny všední dny plné stereotypu já je bral že prostě jsou.
Pak přišla doba temna a já stále doufal že ať udělám cokoliv získám zpět uznání že získám tvou pozornost pohlazení a místo toho jen chlad noci pláče ale stále víra že přijde den kdy zase vykouzlíš úsměv na mé tváři že mne pohladíš a dáš mi svůj obdiv i uznání.Cítil jsem že se měníš že se vzdaluješ ale ať jsem dělal cokoliv vzdaloval jsi se čím dál víc a ja se tiše trápil.Stále jsem doufal že vše přejde a vrátí mi to tebe zpět.Člověka kterého jsem vždy miloval který plnil místo vedle mne člověka který mi dával mysl života.Čas tento však sílil a rozerval jsi naše srdce na kusy ani kousek lítosti v sobě šlapal jsi po všem co mi bylo milé co mi dávalo smysl žití.Prosil jsem v duchu každý večer ať se mi vrátí ten člověk co mne rozesmál ale jen chlad a chlad mezi námi najednou ledová stěna a tvůj únik.Šel jsem ti z cesty a jen doufal že se to vše zlomí že přijde zas ten můj princ který každý večer vedle mne usínal který mne objal a ja cítil jeho dech a teplo.
Každá noc bez tebe byla utrpením a slzavým údolím nebyl den minuta kdy mé myšlenky mne netáhly k tobě nebyla vteřina kdy má láska stále doufala že vyjdeš z toho ledového království.Přišel den kdy jsi rozerval vše na kusy pošlapal vše co já miloval a miluji doposud nechtěl jsem tě nikdy ztratit bohužel láska ve tvém srdci umrzla.
Co teď když mé srdce krvácí a láska stále v něm je co teď když bloudí a hledá tě v každém koutě v každém stínu a stále touží po zázraku. Každý pohled myšlenka patří jen tobě aniž bys o tom věděl.
Na obrázku může být: Tomáš Tomík, smiling , standing , suit , wedding a indoor