náš Kudrna běží z Brna, před ním skáče hnědá skvrna, velká jako malá srna.
Je to skvrna nebo srna? Poví nám to Kudrna, až se vrátí do Brna. To co skočilo Petrovi na auto, když jel ze Lhoty na křižovatku, silničkou osvětlenou šňůrou lamp, byl pořádný srnec. Takže má další pojistnou událost, rozlámaný předek, v trhlinkách dokonce zůstaly chomáčky srsti. Navíc dveře při otvírání pěkně vržou. Takže se zařekl, že za tmy už přes Lhotu jezdit nebude. Už nejezdí přes Chrustenice, takže jsem zvědav, kudy bude jezdit příště. Asi si pořídí v armádním výprodeji obrněný transportér a pak se divá zvířata třeste! Také jsme byli v akvaparku na Kladně. Ten utrpěl citelné zdražení, ale bylo tam hodně pohledných Kladeňáků, dokonce se mi podařilo sušit se vedle jednoho krásného mladíčka, jenž se příliš neskrýval a utíral se opravdu dlouho, až ho musel jeho otec okřiknout, aby si pospíšil. Ne, nebál se, můj milý deníčku, že ho znásilním, alebrž se bál, aby moc nedopláceli pro přetaženou dobu pobytu. To my dopláceli docela dost.
12. listopadu jsme se vraceli z kina a docela hustě sněžilo. Pravda, sníh byl vlhký, ale byl to sníh. Jelo se dost špatně, však také většina aut jela po dálnici rozumně pomalu. Martin se zdržel o jeden den a je zajímavé, že v polovině listopadu dochází skutečně často k ochlazení. Ale ještě než jsme vyjeli z parkoviště u ikey na Zličíně, byli jsme svědky krajně nemilé příhody. Couvající mercedes na férovku naboural zaparkovanou felícii a jak už to tak bývá, sprostě ujel. Kdyby hustě nesněžilo, byl bych zapsal číslo a dal alespoň papírek za stěrač postižené felície. Takhle, pokud nemá majitel felície havarijní pojištění, zaplatí pěkně kulatou sumu za opravu. Beze svědků neprokáže, že není viníkem nehody a bude muset platit. Bohatý majitel mercedesu naopak příhodně ušetří na povinném ručení. Takhle, kdyby byly všude kamery, že můj milý deníčku. Včera, to jest 16. listopadu jsem umyl okno. Neboť bylo docela hezky, Martin na bílém koni již odcválal, tak jsem nebyl zdaleka jediný. Okno pěkně prokouklo. Také jsem si koupil nové boty za 2700 KČ. Měl jsem na výběr mezi velikostí 44 a 45. Velikost 44 seděla dobře, jen se mi zdálo, že palec na levé noze přeci jen trochu tlačí, tak jsem vzal 45 a teď se mi zdá, že jsou mi příliš volné. Jak už možná víš, můj milý deníčku, řeším tento rozpor pravidelně, vždy si říkám, že příště musím zkusit ty těsnější, jestli se nerozšlápnou, ale pokaždé nakonec koupím ty volnější. Tak třeba příště. Výměna bundy se nezdařila; aby kolem neběhaly houfy mužských ve stejných bundách, šijí se jen malé počty od každého vzoru, takže větší velikosti než L byly již u mého typu vyprodány. Začal jsem zpracovávat snímky z Madeiry. První den jsem vybral zhruba stovku obrázků, kolik že jsme tam byli dní, můj milý deníčku?