Ksukolznovu    (53/190/65)

– Plzeň-město
Palačinka Můj milý deníčku,
Petr mne vytáhl do Žitavy. Bydlelo se v Čechách, jednu noc, první den Žitava, Großschönau a koupání v Olbersdorfer see, druhý den Zhořelec, koupání v Berzdorfer see a gaynuda u Olbersdorfer see. Žitava je celkem zajímavá, ale je znát, že jsme v jednom z nejchudších okresů v Německu, z kostelní věže je ovšem nádherný rozhled. Pochopitelně, na Žitavě je nejzajímavější skutečnost, že se do ní z Čech jede přes Polsko. Vzhledem ke špatnému počasí jsme nejeli koupat se k jezeru, ale na prohlídku Velkého Šenova, kde je možno obdivovat velký soubor podstávkových domů, o čemž není na české wikipedii ani zmínka, což považuji za ostudné. Pak jsme zkusili podvečerní deštivé koupání v Olbersdorfer see. Byla tam skupina stanujících mladíků, jinak nikdo, koupat se ale dalo, bylo totiž celkem teplo. Následovalo ubytování v Chrastavě, v pensionu s povinnou večerkou v 22.45, což je v dnešní době poněkud neobvyklé. Ráno se jelo do Zhořelce, Görlitz, což je asi 55 tisícové město se dvěma tramvajovými linkami, rozsáhlým historickým centrem a velkou čtvrtí výstavných činžovních domů z přelomu 19. a 20. století, vystavěnou pro potřeby vysloužilých prušáckých úředníků. Proto se Zhořelci říká město důchodců. V památkové rezervaci je řada zajímavých renesančních a barokních domů, několik opravdu zajímavých věží, také jsme přešli na polskou stranu města, ta však zajímavá příliš není. Co je v Polsku zajímavé, je velký uhelný lom a přisedlá elektrárna u Bogatyně. Je to od Poláků mazané, umístit hlavní znečišťovatele do výběžku obklopeného Čechy a Německem. Ti ať si trhnou nohou, hlavně že my se máme dobře. Také jsme projížděli kolem nechvalně proslulých světelněsmogových skleníků. Koupání v Berzdorferském jezeře je příjemné, voda je čistá, platí se jen za parkování auta, samotné jezero je obrovské, jde o zatopený lignitový důl, o něco větší než Medard, pláž je vytvořena z navezeného písku. Nejhezčí tělo měl jeden mladý tatínek poblíž, jen jsme nemohli pochopit, kde přišel k takové výrazně plnoštíhlé prasnici. Trochu jsme se smočili a vyrazili na gay nudu. Tentokráte dost svítilo slunce, trochu jsem se spálil, takže jsme tam sami nebyli, dojem uzavřené společnosti kazil jeden heteropár, ale zdálo se nám, že manžel chvílemi pokukoval po mužích. Tři jedinci mne blíže zaujali. Jeden z nich byl poněkud silnější, ale spíše díky osvalení, než tukovými zásobami, měl ho docela tlustého. Víme to, neboť ho měl částečně ztopořeného. Trochu jsme ho propírali s Petrem, jemuž se moc nelíbil, na rozdíl ode mne. Neznámý si nás hned všiml, mne přehlížel, zato Petr měl u něj úspěch. Později se ukázalo, že jde o Čecha a že už musí, ke své lítosti, jít na vlak do Žitavy. Dalším byl poněkud podezřelý mladý cyklista, takový jasně německý štíhlý typ, přijel, svlékl se, nechal se chvíli okukovat, oblékl se, zmizel, posléze se zase objevil a tak ještě několikrát a nakonec nás vesele zdravil, když jsme odcházeli. Neměl ho moc velkého, ale přírodně ochlupeného. Voda nebyla tak křišťálově čistá, jako u většího jezera, ale také jsme byli v okrajové části. Poslední cyklista se usadil až kousek dál, aby měl více soukromí a vytasil se slušnou výbavou, podvázanou koženým páskem. Chvíli se bavil s Petrem ve vodě, pak na nás mrkal, ukazoval se nám, ale úplně jsme nepochopili, jestli netoužil po něčem bližším. Nakonec nám také mával, když nás míjel při návratu. Hádám, že jeho mateřštinou byla též němčina. Nakoupil jsem také nějaké dárky, hlavně potraviny. Všude se propírá dvojí kvalita potravin, že v Německu jsou lepší, takže jsem koupil celkem drahé kočičí jazýčky a když jsme je v práci otevřeli, zjistili jsme, že zhruba třetina jich byla zašedlá, jak někdy čokoláda bývá, zvláště stará. Prošlé ale nebyly, koukal jsem se. Chutnaly také úplně běžně. Myslím proto, že dvojí kvalita patří do říše bájí a pohádek, přinejmenším v Žitavě. I v D-testu jim to tak vycházelo.

Prcal jsem tady šikovného kluka. Byl moc spokojený. Dal mi na čuráka pusu. Tyto věty jak z foglarovky jsem našel napsány na lavičce s reklamní plochou na trolejbusové zastávce v Černicích. Ostatní nápisy byly žel z větší části stržené. Škoda, nejspíše by byly také zajímavé. Také se mi zdál šílený sen. Byl jsem v bytě po babičce a najednou začala ze stropu téct voda a tak jsem nosil lavory a řešil, kdo bydlí nade mnou. Ráno jsem se zapomněl podívat na strop, zda nepršelo doopravdy.