začínám dělat hrubé chyby. Nejprve jsem zapomněl vrátit otci papíry k autu, a protože matka jde dnes, tj. 16.7. pomáhat Bohuně se svatebními koláčky a otec ji tam poveze autem, musel jsem být ve 12 hodin na nádraží, abych doklady předal. Vyjel jsem s předstihem, takže jsem si při čekání spálil záda, pendolíno mělo zpoždění 25 minut. Ale, pravda, bezmála hodinu jsem se smažil na sluníčku. Navíc jsem se tentokráte neodvážil zneužít na tento výlet pracovní dobu. Dále jsem dlouho do noci, dobře, přeháním, bylo to jen do 22 hodin, opisoval česnek viničný z Květeny, abych ho mohl dát na internet, a také jsem chtěl s Petrem probrat nad D-testem nákup vysavače; vše jsem ovšem nechal doma, takže místo abych psal článek o česneku, smolím hloupostí do deníčku. Pak se nemám rozčilovat. A případný nákup vysavače se zase odkládá na neurčito.
Včera jsem byl v sauně. Letos totiž na Slovanech v Po a Út nabízí sauna prázdninový provoz. Bylo docela nabito, samí neznámí lidé, výhradně muži, někteří dost pěkní, ani jsem si všechny nestihl dostatečně prohlédnout. Také se tam objevil jeden známý neznámý. On mne poznal hned, já jeho ne, ale když se vedle mne postavil ve sprše a začal si ho honit, tak jsem si vzpomněl, že už jsem ho tam kdysi viděl. Pak mne obtěžoval v odpočívárně, dokonce mi na něj sahal, naštěstí mne zachránil jeden starší pán, co tuto pochybnou zábavu ukončil. Příště se musím hned zvednout a odejít.
Dnes je pátek a mám jet na víkend s Petrem a Martinem, co by měl přijet ze Slovenska. Ráno jsem se neovládl a přivodil jsem si opět nepříjemnou erozi na choulostivých místech, přesněji na uzdičce. No, jde o místo dost nešikovné, mám dosti obavy, jak se to bude hojit. Tak uvidíme. Ve vlaku je strašné vedro, máme půl hodiny zpoždění, snad se to zlepší, až konečně vyjedeme. Místenky nejsou značeny, ale to je úplně běžné. Zase je totiž výluka na Klatovy, vlak sice jel, ale končil v Plzni a tady se muselo přesedat. Takže vlak byl přistaven předem a chvíli mi trvalo, než jsem si ho všiml, když jaksi nepřijel od Klatov. Nakonec, ještě že mám místenku.
A teď několik vět k Martinově návštěvě. Sešli jsme se už v pátek v Berouně, Petr nás vzal autem pod Aksamitovu bránu. Místo se myslím líbilo, zvlášť Martinovi, ten byl nadšen. Petr byl trochu unaven. Druhý den jsme vyrazili nejprve na Polabskou černavu zkusit najít hořeček jazykovitý. Neboť je uzavřen most z Chyňavy do Kladna, daly se očekávat potíže. A skutečně, zhruba 15 km před Mělníkem jsme chytili sklízecí mlátičku a ta si to kamsi hasila jakoby nic přes Mělník. To ale ještě nic nebylo. U nechvalně proslulých závor nás dokonale napálila navigace. Tentokráte to vážně posrala. Zahlásila, že máme zahnout doleva, ale chtěla tím říci, že máme zahnout doprava a vzápětí doleva. Řeklo by se, drobný zádrhel, jenže byl tu ten přejezd. Takže, závory spadly a už zůstaly dole. Nejprve přijel motoráček, poté přejel jeden osobní vlak, odjel motoráček, pak dlouho nic, přejel nákladní vlak, pak zase prodleva a další nákladní vlak, v opačném směru, na kolejích dokonce zastavil. Všude smrduté výfuky, takže se moc větrat nedalo, teplota pěkně stoupala a čas letěl. My jsme měli z vedlejší silnice odbočovat doleva přímo přes železniční trať, přičemž na hlavní cestě byl odbočovací pruh, takže auta byla nahromaděna nejen v přímém směru, a že jich bylo, ale po chvíli i ta na odbočení. A těm všem jsme měli dát přednost. Před námi byla dvě další auta, těm se horko těžko podařilo odbočit a opět spadly závory! Když se zase zvedly, jel Petr na hulváta, načež navigace začala zmateně přepočítávat, čímž se Petr ocitl na pokraji nervového zhroucení. Když se trochu uklidnil, přejeli jsme potupně železniční přejezd zase zpět a nevesele pokračovali v cestě, teď už správně. Nejlepší je, že jsem celou dobu nekonečného čekání měl pocit, že je něco špatně, ale jak ty navigace nejsou způsobilé se otáčet ve směru jízdy a jak na mapě není nic jiného než cesty, musel bych si mapu přiblížit a pořádně ji prozkoumat. Proč jsem to neudělal, můj mil deníčku. To je prostě neomluvitelné.
Dobře, dokodrcali jsme se na Polabskou, Petr byl dost netrpělivý, hořeček jsme nenašli a šťastně dojeli na zubry k Benátkám. Místo zubrů jsme viděli poníky, takzvané divoké koně a také vrabečnici. S tou jsem ale moc parády nenadělal. Následovat měl přesun do Milovic na pratury. Jenže, zlotřilá navigace vybrala opět jakousi zkratku, plnou štěrku a na této zkratce jsme píchly. Nejprve jsme si ničeho nevšimli, ale postupně se objevil podezřelý zvuk. Nejprve na dlažbě, pohybovali jsme se po bývalém vojenské prostoru, zde však se dala větší hlučnost očekávat, když však divné hučení přetrvávalo i na asfaltu, znejistěl jsem. Jakmile si řidič ztěžoval, že na nás auto jedoucí za námi bliká, hned jsem navrhl, že jsme píchli. A také že ano. Takže jsme rozbalili výstražný trojúhelník, našli zvedák, zploštili ho a zase roztáhli, čímž jsme zvedli auto, vyměnili prasklou gumu za dojezdovou rezervu, městská policie, jedoucí okolo, nám poradila nejbližší autoservis a tam nám automechanik za 600 KČ kolo vyměnil za náhradní. Stejný typ neměl. Co bylo ale pozoruhodné, tak se ukázalo, že se dnes používají bezdušové pneumatiky. Bylo zajímavé sledovat profesionála při práci. Ještě jsme stihly pratury a hurá domů. Petr mi pak večer pustil televizní noviny z července 1989. Zajímavá zvláště bylo, jak ve Velké Británii udeřila nebývalá vedra, tenkrát se jim říkalo skleníkový efekt, a jak policejní vrtulník zjišťoval, zda někdo nemá zelený trávník nebo napuštěný bazén. To nás čekají pěkné věci, jen co je pravda. Ještě že nás soudruh Husák tou dobou, ale v roce 1969 ubezpečil, že už víme, co znamená bratrská pomoc spřátelený zemí a SSSR.
V neděli se jelo vlakem do Prahy, následovala návštěva Faty Morgány a BZ Troja. To vše by bylo v pohodě, jenže pak jsem vymyslel, že půjdeme plavat do Šutky. Martina jsme posadili na autobus a sami vyrazili do bazénu. Petr našel šikovné spojení s jedním přestupem. Přesedat jsme museli za největší průtrže mračen, během vteřiny jsme byli promočeni, mne trochu chránila nová pláštěnka z Lidlu, ale ne kdoví jak. Jak tak jedeme, najednou začne kolem autobusu stoupat voda a už se valila škvírou pode dveřmi do autobusu a přetékala sem a tam. Naštěstí nebezpečný úsek nebyl dlouhý, projeli jsme a voda zase vytekla. Bazén měl odstávku, ovšem nebyli jsme sami, koho tato skutečnost zaskočila. A dnes ráno mne vzbudila dotěrná moucha.