tak jsem zase jednou cestoval do Libhoště, pomoci s úklidem po výměně oken. No, pracovat se moc nepracovalo, spíše se opravovalo zahradní koupací jezírko, nakonec je docela hluboké, takže jsem spadlé kameny ze dna musel sbírat já a aby mi nebyla zima, svlékl jsem se do naha, z čehož Petr málem omdlel. Po všech těch spalujících vedrech už byla trochu zima, ale jakmile vysvitlo sluníčko, bylo zase dobře. Plavky by ale akorát studily. V jezírku udělám asi tak dvě a půl tempa. Hluboké je tedy až až, spíše je krátké. Cesta tam šla bez větších zádrhelů, zato při cestě zpět jsme uvízli asi na 39 km a až po 26 km se víceméně stálo. Pak se najednou jelo, ač jsme byli ještě v zúžení. Tohle nechápu, není nehoda, všichni chtějí jet a snad i jedou a přesto se stojí. Můžeš mi to, můj milý deníčku nějak objasnit? Nemůžeš. Zpoždění bylo zhruba 35,7 minuty. Také mne Petr vzal na svoji oblíbenou nudapláž u Větřkovické přehrady. Ta je poněkud vyschlá, s horší kvalitou vody a dost studená, takže jsem se jen na chvilku ponořil, ale přežil jsem. Několik pohledných mužů se také našlo. Bylo to pěkné. Okolí je ovšem krásné, to zase ano. Také přišla na přetřes Petrova sestra, co si v 37 letech pořídila děťátko. Úplně z něho šílí. Takže, co už známe od bratra. Žádné umělé, jen látkové pleny, šátek indiánské babičky, žádný dudlík, co od Ondřeje neznám, je posunková řeč. Takže nemluvňátko asi nikdy mluvit nebude, protože už používá posunky a zdá se, že mu budou muset stačit. Řeč jako takovou už se nenaučí a z nemluvňátka vyroste hluchoněmec. Vlastně hluchoněmka. No, Matěj také začal mluvit kdoví kdy, možná tam byly i posunky, jen se nám s tím nechlubili. Od druhého dítěte už se bratrova rodina chovala po obvyklém způsobu. Takže dudlík, kočárek, jednorázové pleny, odvar z makovic.
Když jsme jeli tam, nabrali jsme na Devíti křížích stopaře. Dnes řídký jev a všimni si můj milý deníčku, že dnes se stopuje tak, že oslovuji lidi u pumpy nebo na odpočívadle. Tvrdil, že je řidič kamionu a že jede z Rozvadova, kde musel nechat nákladní vůz, neboť v pátek odpoledne je jízda velkých nákladních vozů zakázána, až do Buchlovic. Vzali jsme ho do Slavkova k pumpě u hlavního tahu na UH a jak tak celé dny seděl sám v kabině auta, potřeboval se vypovídat, takže hubu nezavřel. Dozvěděli jsme se, jak ti kamioňáci musí předjíždět, a jak to vůbec provozu nevadí, jaká jim hrozí nebezpečí na hranici Francie a VB, kde se celá záležitost staví tak, že vinen je vždy řidič, ať už se mu do auta dostali uprchlíci jakkoliv. Ani čekisté by se za takový přístup nemuseli stydět. Dále jsme se dozvěděli, jakého měl psa a jak složité ho bylo dostat do VB a tak. Také si stěžoval na stav D1 a nedostatek odpočívadel na našich dálnicích. S tím ale musí každý souhlasit.
Včera jsem byl v posilovně a dnes ráno jsem si řekl, že si dám ještě umělou stravu od britských R, abych pěkně tloustl. Připravil jsem si láhev s míchadlem a zapomněl jsem zacvaknout víčko picího otvoru. Výsledkem bylo, že při třepání z něj vystříkla tekutina s ještě nerozpuštěným pěkně drahým práškem, čímž byla potřísněna zeď, zkoušel jsem ji umýt, ale šmouhy zůstaly, okno, skříň, stůl, deska dokonce i zespoda, podlaha, košile, i na zádech. Naopak víceméně uchráněny byly čisté kalhoty. Takže místo abych šel do práce, pilně jsem vytíral. Pak pochopitelně nic nejelo z důvodu letního jízdního řádu.