sedím v narvaném mnichovském expresu, ještě že jsem si zavčasu koupil místenku, do Plzně musím nějak vydržet. Vracím se od bratra. U něho se celkem vzato nic nezměnilo, posun k lepšímu je jen pozvolný. Matka přišla s nápadem, že bratr soutěží s manželkou o přízeň dětí, takže v Lysé mají děti křečíky, zatímco v Boleslavi mají hada. Je dost dlouhý, však je to užovka červená a podařilo se mi ho spatřit celého. Většinu dne je totiž zahrabána v rašelině a vylézá jen za účelem zhltnutí myšky. Čerstvě svlečená je ovšem krásná. Matěj prohlásil, že ji nakrmí křečíky. V tomhle u něj zvítězil tatínek. Bratr byl opět dost nepříjemný, pozval si k sobě mne i rodiče, načež byl v sobotu dopoledne v práci a odpoledne nás vyhnal s tím, že mu přijde návštěva, maminka s přítelkyní nejmenší dcery. Ta na návštěvu už dávno zapomněla. Kdyby to řekl hned, mohl jsem přijet až v sobotu a ušetřit si jednu noc. Něco mne tam pokousalo, doufám, že ne štěnice. V úterý měla Anežka, ta prostřední, narozeniny, takže se jelo autem do Tropicalu. Při pozdním návratu bratr zabloudil do Polska, domů se dostali někdy ve dvě ráno, takže děti nešli druhý den do školy, neboť je tam bratr nebyl schopen na 7.45, kdy začíná výuka, dopravit. Prostě by nevstal. Možnost, že by jeli vlakem a přišli asi o 15 minut později, ho asi nenapadla, lépe řečeno je otázka, zda by toho děti byli vůbec sami schopny. Jinak děti tropicaly milují a manželka tam s nimi nepojede. A pak to přišlo. Bratr se vytasil s fotografií nějaké paní s kupou dětí. Ukázalo se, že dvě děti jsou bratra, zbylé paní. Je z Pelhřimova, rozvedená, má tři děti o málo mladší než Ondřej a schází se spolu od března. Někdy mají společný víkend s dětmi, někdy bez dětí. Jestli se schází i v týdnu jsme se neptali. Už se tedy vysvětlilo, proč najednou nemá čas a nepotřebuje s ničím na domě pomoct. Tentokráte měl tedy víkend s dětmi, ale bez paní. Seznámili se na inzerát.
Včera udeřila vlna veder, v Chebu bylo hnedle 35°C, v Plzni ještě o stupeň více. Bylo opravdu nechutně horko, takže na zahradě jsem nic moc neudělal, ale zdravínek jsem nafotil. Měl jsem totiž tři dny dovolenou, kvůli tomu zdravínku.
Tuhle jsem se přihlašoval do svého seznamáckého e-mailu a objevilo se upozornění, že se někdo na můj účet přihlásil z Malajsie a pokud jsem to nebyl já, mám si změnit heslo. Dal jsem najevo, že já jsem v Malajsii nikdy nebyl, toho bych si snad všiml, důsledkem čehož byla nutnost změnit heslo. Přidat jedno písmeno k původnímu jaksi nestačilo, musel jsem narychlo vymyslet jiné. Při dalším přihlášení se celý proces opakoval, tentokráte jsem zadal stejné heslo, jako mám na výplatní pásce. Je nezapamatovatelné, ale mám ho napsané, na stole. Tak si tak říkám, jestli jsem neměl říct, že jsem právě v Malajsii. Už několikrát chtěl seznam, abych jim poslal telefonní číslo, takže už dosáhli svého a schránku mohu otevřít jen v práci, nikde jinde. Papírek přeci nebudu někam tahat, ještě bych ho ztratil.
Takže, když jsem měl zdravínkovou dovolenou, napadla mne ošklivá myšlenka, že sice máme mít s Petrem společný víkend (viz bratr), ale že Petrovi rodiče opravují rodinný dům, proto se může snadno stát, že bude muset do Libhoště a že jsem tudíž vůbec nemusel plýtvat dovolenou a mohl se spolehnout na tento předpoklad a jet domů jako obvykle o víkendu. Dopadlo to přesně jak jsem předpokládal, Petrův otec by si raději dal useknout pravou ruku, než by dal tisícovku nějakému Ukrajinci, aby mu odvozil suť z vybouraných oken. A protože Petr chtěl jít na besídku dětiček ve školce (viz Růžičková jako muchomůrka), lépe řečeno musel, tak šel z práce ve 14 hodin. Druhý den musel dávat děti do školky on, jenže se jelo na výlet, takže žádné děti do školičky před sedmou a honem na vlak do práce, nýbrž hezky na nádraží na 7.50. Jen tak tak stihl přijít na devátou do práce. Protože jsme se dlouho neviděli, dojel na návštěvu do Plzně, aniž by mi řekl, že mu chybí 2 hodiny a že bude vstávat ve 2.50 slunečního času, což už je opravdu nesnesitelné. Jak říkal jeden pekařský učeň, brzké stávání je, když budík začíná dvojkou. Pochopitelně mi to neřekl předem, moc dobře tušil, že bych mu přijet zakázal. Mimochodem, nejen jeho ničí mateřské školky. Alena, jako svobodná matka s nimi měla potíže opakovaně, zvláště pak v létě, a párkrát její včas nevyzvednutou dceru vezla veřejná bezpečnost do sběrného tábora. Ivana se dokonce přiznala, že jeden rok měla přes prázdniny paní na hlídání a všechno, co v práci vydělala, šlo na její plat. Školky nějak zapomněly, že vznikli v 19. století proto, aby rodiče mohli do práce, a pracovalo se nejméně 12 hodin!, aby děti nemuseli být na ulici. Dnes se nesmyslně předpokládá, že školky jsou tu kvůli dětem a jejich vychovatelkám.