včera jsem byl v bazénu a v sauně. Ve sprchách si jeden moc krásný, řekněme čtrnáctiletý jinoch sundal plavky, byl útlounký, měl pohlednou tvářičku s něžným pohledem, měl pěkné tmavé chlupy a tak se mi tak trochu zdálo, že ho neměl úplně v klidu. Že by našinec? Byl tam s bratry a otcem, tak proto si sundal plavky. Otec ostatně také nebyl k zahození. Pak dorazil ještě jeden mladíček, snad sedmnáctiletý, už s pěknou výbavou, ale chlupy měl oholené. Též se proti zvyklostem nestydatě ukazoval. A do třetice v sauně byl jeden pěkný mladík, řekněme kolem dvaceti let, pařil jsem se dokonce chvíli vedle něho. Vůbec bylo v sauně dost pěkných mladých mužů a stihl jsem si je i celkem slušně prohlédnout. Takové žně nebývají pokaždé!
Strávil jsem doma kratičkou dovolenou, měl jsem si vzít i úterý, na pondělí jsem byl objednán na pracovnělékařskou prohlídku, tak to jsem musel do práce, ale měl jsem se vykašlat na SMA, stejně byl výpadek proudu a asi to vliv mělo, vůbec nevím, zda se podaří vzorky vyhodnotit. Snad alespoň některé půjdou. Ve středu jsem byl s botaniky na mapování NPP Bublák a niva Plesné. Odjezd byl v 7.30, vlastně tedy v 6.30, což nebylo zrovna o dovolené příjemné. V nivě Plesné, jinak dost hrozné, se ukrývá mimo veškeré nadání nečekaně pěkné rašeliniště, dokonce se zbytkem hrotnosemenky bílé. Jinak bylo dost horko. Ostatně, zatímco všude jinde pršelo, u nás ani nekáplo a sucho úspěšně trvá. Pyly kvetou, bez prášků bych byl vyřízen. Ve čtvrtek jsem jel na Soos, tam se buduje nové infocentrum, ale pan M. nedorazil, jak se ostatně dalo očekávat. No, alespoň jsem si našel pomněnku různobarvou. Takže teprve v pátek jsem mohl skutečně odpočívat a v sobotu už jedu do Plzně, naši se totiž vrací z dovolené. Zjistil jsem, že bez auta se o sobotách a nedělích dá z Fr.L. dostat tak leda pendolínem. Jinak člověk musí tři čtvrtě hodiny tvrdnout v Chebu.
V neděli jsem byl v bazénu, později jsem litoval, že jsem si nekoupil dvě hodiny, mohl jsem se pěkně slunit, pak se ochladit ve venkovním bazénu a po páře se také příjemně zchladit. Ve sprše byl jsem pohledný chlapík s pořádnou výbavou a vedle mne v dráze plaval dosti pohledný mladý muž, světlý typ, potkal jsem ho i ve sprše, kde nic neskrýval a určitě si všiml, že ho pozoruji. Bylo to dost dráždivé. Ještě v sobotu jsem musel důkladně uklidit po výměně trubek, takže jsem nejprve umyl okna, pak setřel prach, zametl a dvakrát vytřel savem. Našel jsem po nich koleno, šroub a nějakou vložku. A záchod natéká ještě pomaleji než před tím. V té souvislosti mne napadá, jak mne rozčilila skutečnost, že opět zpřísnili požadavky na stavbu rodinných domů stran zateplování a jiných ekoteroristických nesmyslů. Kdyby raději přemýšleli, jestli je ekologické převážet pořád něco někam. Třeba cibuli z Austrálie do Čech, nebo růže z Keni do Evropy a tak. Stavba takového domu se notně prodraží a pochybuji, že navýšení ceny snížené náklady za topení někdy zaplatí. Co takhle zakázat dovoz vína z Austrálie? Stejně lepší než naše není.
Také se mi zdál nesmyslný sen, šlo o jakousi soutěž družstev, kde dvě družstva Indů (sic!) závodila v tom, kdo se z nich dříve svlékne, přičemž soutěžící museli zůstat ležet na zemi, nesměli se ani přizvednout. Jeden pořád zaostával.
Neboť jsem neměl v neděli co na práci, uklizeno už bylo, šel jsem se projít do lobezského parku, jak pokračuje revitalizace. No, žádná velká sláva to není, ale řekl bych, že výsledek je zřetelně lepší než ve Fr.L. Hned na začátku parku jsem slyšel nějaký hluk a skutečně, nad majákem se pořádala jakási akce pro lidi se zdravotním postižením, zrovna začal zpívat Foret. No, je stále ještě mladý, svalnatý, hezky se pohyboval, měl lehce rozdrbané džínsy, zpěv byl bez vážných chyb, ale za 180 KČ trochu málo. Ještě že snad alespoň část dostanou postižení. Na nástěnce jsem se ale dočetl, že večer bude mít hodinové vystoupení Daniel Landa, jen s kytarou, takže bylo zřejmé, co budu dělat po večeři. Ještě před Landou byla ukázka párku maorských tanečníků, ti se blýskli Sladkým mámením (sic!), českou hymnou (je opravdu těžká) a nějakým šíleným národním tancem s halekačkami. Následovala ukázka paraboxu, tedy boxování na vozíku, jenž má v Plzni podle všeho velkou základnu. Jakmile Landa vešel na pódium, notně opilí skalní příznivci se začali dožadovat Orlíku. Landa se je snažil umravnit, že tohle už nedělá a sem se to ani nehodí, zprvu marně, později se sami unavili. Landa dost žvanil, třeba že se učil na kytaru jen kvůli tomuto vystoupení, takže asi bude kazit, ale to že je na jeho koncertech naprosto běžné: a skutečně, několik písní bylo přerušeno, jednou dokonce se zvoláním, že to bylo správně, ale z jiné sloky. Jindy zase vyprávěl, že když se zase jednou vyboural při automobilových závodech, tak navigátor se divil, že prý jestli neviděl ten štěrk? Tak šel Landa k očnímu a dostal brýle a najednou vidí úplně jiný svět. Bílý, ozval se někdo z posluchačů. To bylo popravdě dost vtipné, Landa chvíli přemýšlel a pak řekl, že byl takový čistší. Ženským jeho chlapské žvásty dost vadili a doporučovali, aby raději zpíval, ale řekl bych, že Pokondři jsou mnohem trapnější. Když pějí, je to dost hrůza, zato když mluví, stávají se nesnesitelnými. Když naladil kytáru, spustil první píseň, Pozdrav z fronty. Zprvu se schylovalo k pořádnému masakru, ale jakmile se soustředil a přidal na důrazu, bylo to zpět. Škoda, že jsem ho nezastihl v nejlepších letech. Znal jsem zhruba polovinu písní, druhou ne, ale skalní fandové znali všechno. Na závěr naběhli čtyři hudebníci, Foret měl jen dva, a Landa si střihl parádní Vltavu i s působivými výskoky. Jako přídavek přihodil už bez doprovodu refrén z Čecha. Takže nakonec došlo i na Orlík. Lidí na něj přišlo podstatně více než na Foreta.
Ukrajinci, stavějící ten náš barák shodili trička. Všichni jsou pěkní, zvláště jeden je opravdu k sežrání.
Tento měsíc žádný třináctý plat nebyl. Že by příští? Ajajaj.