Ksukolznovu    (53/190/65)

– Plzeň-město
Umořen Můj milý deníčku,
V Berouně postavili úžasně krásná nová nástupiště, no rozhodně jsou snesitelnější než ta nová chebská a co jsem dnes neobjevil. Na všech rovných plochách jsou usazeny tenké kovové trny, jenž mají zabraňovat ptákům, aby tam vysedávali. Jenže na svítilnách jsou trny usazeny natolik nedbale, že holubi věžáci nejen mezi trny dokáží usednout, ale dokonce do trnů vplétají své hnízdo. Soudruzi udělali drobnou chybičku.
tak jsem se včera upsal na dva roky mobilnímu operátorovi. Měl jsem u nich dlouho předplacenou kartu, takže se mne nejednou snažili zlákat, abych jim za nic posílal peníze každý měsíc, jakési palmáre, pro zloděje z telekomunikací hotové terno. Zvláště uvážíme-li, že téměř netelefonuji. Podle sdělení té osoby, co mne zastihla oslabeného a nepřipraveného, mám mít 80 minut měsíčně, 50 MB dat a 100 zpráv, vše za 220 KČ. Pokud ta osoba nelhala, měl bych tratit asi tak 50-70 korun měsíčně, přijde na to, ale uvidíme. Teď zpětně si uvědomuji, že mne zpracovávali nejméně dva lidé, každý z nich používal trochu jiný způsob nátlaku, takže jsem ztratil přehled, komu jsem kdy co řekl. Nebesa, to jsem opravdu tak slabý, že nedokáži prostě říci, že nemám zájem a snažím se nějak nenápadně vymluvit? Jako že si to musím rozmyslet a podobně. Napadá mne, jak bych se choval při výslechu jako nepřítel lidu? No přesně tak, jak popisuje Solženicin. Však také ty jejich způsoby dobře poznávám. Pravda, mohl bych smlouvu odmítnout, ale přijde mi to trapné. Kurýr, co přinesl smlouvu k podpisu a kvůli němuž jsem musel čekat v práci, si ofotografoval občanský průkaz, přičemž ho strčil do zvláštního pouzdra, zakrývajícího některé části, například fotografii, aby se místo ní dala snadněji nastrčit jiná. Do vagónu se natáhla otravná skupinka postarších hlučných lidí. Když se mladí chovají pošetile, je to roztomilé, když staří, je to prostě trapné. Jejich oplzlé stařecké žvásty mi opravdu vadí. Bééé.
Konečně se mi podařilo, asi na patnáctý pokus, ukázat Petrovi kvetoucí střevíčníky, snad se líbily. Ale největší úspěch, rozhodně v práci, měla výří mláďata. Však to už je něco.
A 1. června udeřila vedra.