jedu pendolínem do Prahy, musel jsem předčasně odejít z práce, abych stihl vlak, jenž měl mít pohodlný příjezd do Prahy s ohledem na kino Ponrepo od 18 hodin. Ale ouha, poruchachacha trakčního vedení ve stanici Plzeň-Křimice způsobila, že od Prahy nepřijela obvyklá expresní souprava vozů, ale pendolíno, cestující byli vyhnáni z vlaku a my nastoupili. Ještě jsme museli čekat, až od Chebu dojede vlak a lidé přesednou do pendolína. Prostě výměna vlaků, lépe řečeno cestujících. Zpoždění nejméně 25 minut a hned budu mít co dělat, abych kino vůbec stihl a to i když pojedu metrem ze Smíchova. Kdybych to byl tušil, mohl jsem ještě nakrmit sekvenátor a mít celou analýzu z krku. V pátek máme jet na Slovensko, na přestup je půl hodiny, Nebesa, to vůbec nemusí stačit! Hu. Ještě perlička, honič ze sauny na Slovanech cestuje též a zřejmě s manželkou. A jéje.
V květnu proti všemu nadání vypukla zima, po roce 2000 něco nevídaného, 3. května byla dokonce slušná chumelenice, ale alespoň se neprohlubuje sucho. Hloupé je, že rostlinstvo se zarazilo, takže netuším, co už bude nebo nebude kvést.
Na chebském nádraží už zlovolně zničili poslední nástupiště a celkem mne pobavilo, že nové se již začalo propadat. Dotčené místo je dokonce oploceno. Hahaha. Ti proradní komunisti, zničili, co mohli.
Tuhle mne začalo bolet v krku, víceméně jen na pravé straně, sám jsem v krku žádný zánět neviděl, občas mne též píchalo v pravém uchu a navíc jsem měl na dotek citlivé temeno hlavy, ovšem teplotu jsem neměl. I zašel jsem na ORL. Lékař se mi podíval do krku, do uší, do nosu, do něj dokonce sondou, jen hala bala sterilizovanou a vyslovil závěr, že je to buď od zubů nebo od krční páteře a že si tudíž mám dojít na rehabilitaci nebo k zubaři. Proto jsem zašel do bazénu a skutečně, při plavání mne bolest v krku při polykání povolila. Že by skutečně šlo o krční páteř? Škoda že bazén neměl trvalý účinek, ta bolest je celkem obtěžující.
Tak jsem Petrovi ukazoval Milskou stráň s rozkvétajícím vstavačem nachovým, bylo to krásné, ale Petr byl unaven po práci. Pak jsem zkusil najít střevíčníky pod Velkým štítem, to se zase Petr nudil, že to dlouho trvá, navíc ještě nekvetl. Zrovna velký úspěch jsem neměl.