tak jsem vzal Petra na jižní Moravu. Pálava byla propadákem, měl jsem se více soustředit, kostce byly beznadějně odkvetlé, mandloň nízká také, navíc jsem našel jsem porost u polní cesty, zcela zřejmě vysazený. Zato rozhledy ze stupňovité Velké Slunečné byly skvělé. Výhled z Minaretu je patrně ještě hezčí, prý je dokonce vidět až do Vídně. Na jisto je z něho ovšem vidět luxusní vinařství U Kapličky hned se dvěma rozhlednami. Ale samotná stupňovitá hora je také svrchovaně zajímavá. Jak jsem byl rozladěn z kosatců, nechtělo se mi fotografovat podezřelou bažanku. Jak už jistě tušíš, můj milý deníčku, musela to být bažanka vejčitá, ale důkaz mi chybí. Také jsem viděl nějaké katrány, hrachor chlumní a celé porosty sasanky lesní. Místo je pěkné, ale bez auta obtížně dosažitelné. Ubytování v Břeclavi bylo spartánské, navíc jsem tam poškodil otevírání okna. A těch lidí všude. Když jsme chtěli v Pavlově obědvat, se zlou jsme se potázali. Všechna restaurační zařízení měla plno, no však byly velikonoční svátky, ať hospůdky páté cenové skupiny či luxusní restaurace, všude plno, takže na oběd jsme čekali hodinu, smažený sýr 155 KČ, přesolený gulášek z kližky 180 KČ, hovězí vývar 45 KČ. Avšak najedli jsme se, to za komunistů bychom nejspíše odešli s dlouhým nosem. A parkovali jsme u vinic na mezi. Lednice je už nějakou dobu v UNESCO, takže tam bylo lidí snad ještě více a to i na tak dříve opuštěných místech, jako jsou Tři Grácie nebo Rybniční zámeček. Koupaliště u Apolla je sice zrušeno, pozůstaly pouze kostry houpaček a vodní skluzavky, ale už se nějaký otužilec koupal. Ovšem teplo bylo, to zase ano. A v rybnících je, žádný div, málo vody.
Zbytek svátků jsme strávili v Libhošti. Nejprve byl nasávací večírek v chaloupce, konečně je vidět z Petrova pokoje, málem se zvrhl v orgie. Na druhý den jsme vyrazili na Svinec, kde jsem se mohl dosytosti kochat vstavačem bledým, odpoledne jsme se prošli po Novém Jičíně. V podstatě vše jsem už viděl, jen zajímavé funkcionalistické kino jsem trapně přehlédl. A v bývalé nádražní budově zrušené trati žije docela roztomilý mladý cikán. Oběd v hotelu Praha byl luxusně připravený, snad i chutný, jen ty prašivky, ty se mi nějak nezdály. Vepřová panenka chutnala zvláštně, ale nic mi po ní nebylo, stejně jako po králíku na česneku. A ceny jen o málo vyšší než v Pavlově. Jídelna je navíc příjemně honosná, jen ten nezbytný dětský koutek se tam hodí jako prdel na hrnec. Návrat po dálnici byl podle předpokladů otřesný, plus 1,5 hodiny na zácpy u četných opravovaných úseků.
Také jsem jel na origami setkání, než dorazí v květnu jistý Kanaďan, musím hodně cvičit, abych si nepřivodil ostudu. 24. dubna již v Praze plně rozkvetly šeříky, ani pavlovnie nejsou moc pozadu, tady v Plzni kvetou jírovce, no hrůza hrůz. Prý má pršet, ale já tomu nevěřím, možná někde spadne pár kapek a to bude vše. Čeká nás nejhorší sucho všech dob. Možná.
Také jsem chytil nějakou rýmičku, takže jsem se dvakrát za noc vzbudil se záchvatem kašle, jak mne dráždily hlenotoky na patře. A valí se na mne nebývalé nepříjemnosti! Můj milý deníčku, v našem panelovém domě se rozhodli provést výměnu řadů neboli trubek, v mém pronajatém bytečku je ovšem jádro vyzněné, takže se bude muset bourat. To si vůbec neumím představit, ale vůbec. Už teď jsem z toho na mrtvici. A Matrinova svatba mne stála 1000 KČ.
My se chtěly napít, ne koupat. Mimořádně prorocké.