Říkám si, má vůbec člověk někdy šanci někoho potkat? Nebo je mu dáno a souzeno být sám? To je otázka, kterou si dost často pokládám. Proč? Je mi přes 30 let. Za svůj dosavadní život jsem zažil radost, pohodu, ale i pád na dno a to doslova. V tom období jsem si říkal, zda má smysl tady být a nebo to skončit. Dost lidí mě za to odsuzovalo, ale nikdo mi nepomohl. Trvalo to delší dobu, ale z toho dna jsem se dostal. Změnil jsem práci, která mě dusila a zjistil jsem, že se dá i žít jinak, než prací. Dnes vím, že jsem člověk, který si nebude na nic hrát a který se bude k lidem chovat stejně, jako oni ke mně. Podle některých jsem arogantní namyšlené hovado a víte co? Je mi to fuk. Nikdo nežije můj život a neví čím jsem si prošel. Tadz na iboysu jsem poznal pár super lidí, ale vztah nebo něco stálého tady nikdy nenajdu a myslím si, že nebudu jediný. Dnes je vše virtuální a v reálu se nemáme jak bavit. Skrýváme se za nickama a co z toho? Ano, rád bych člověka, který bude fajn, reálný a zkousne i mou povahu, ale to je jen sen, který se mi asi nesplní. Nebudu ale házet flintu do žita a počkám si. Všem ostatním přeji, aby našli svou druhou polovinu :)