Můžu říct, že vlastně ani nevím jak začít, když tak nad tím přemýšlím, je toho opravdu hodně co napsat. A proto raději píši, než o tom mluvím, takhle to bude mít alespoň hlavu, ale kde to bude mít patu, to fakt nevím :D.
V prvé řadě, by se asi dalo říct, že jsem na jednu stranu neskutečně složitá osobnost, na druhou stranu neskutečně jednoduchá, jak je to možné, sám nevím. Stále se na to ale snažím přijít. Pak jsem člověk, který je dá se říci skutečným jednorožcem ve společnosti, jako by nestačilo to, že jsem bukvice, tak ještě mám úplně odlišné vnímání světa. (Je mi jasné, že se hned taky považuješ za jednorožce, ale v klidu dočti a možná si i nakonec budeš připadat průměrněji a normálněji než já.) Na světe jsem nějakých 24 let a snaha žít ve společnosti trvá nějakých 18, řekněme, že to už jsem vzdal, při té proměně jsem totiž pochopil, že já budu vždy ten divnej, k normálu mám asi tak blízko, jako lidstvo k návštěvě hvězd v souhvězdí Orionu. Zároveň mi to ale dalo ještě jednu věc, mám mnohem konkrétnější pohled na to, koho vedle sebe chci. To slovo „chci“ je velice podstatné, není to totiž tak jednoduché jak to vypadá, je to totiž naprostý ideál a ten se asi jen tak neobjeví, takže mantinely jsou v mnoha věcech značně uvolněné, ale o tom později.
Naučil jsem se žít, sám se sebou, a v jistým slova smyslu vlastně ani nikoho nepotřebuju. Vytanula mi ale otázka: „Ale co ve stáří, opravdu chceš zůstat úplně sám a nakonec se stát oním „lovcem“ na serveru?“ Odpověď zní samozřejmě „Ne“.
Co je podstatné a celkem důležité, je to, že se můžu zdát hodně náladový. Je to tím, že se v určitých věcech hledám, je tedy možné, že v jednu chvíli se na tebe budu usmívat a v druhé tě pohledem vraždit, ale to asi pouze v případě, že tě snaha nepřejde do posledních řádků těchto slohů :D
Další věc, nenech se zmást mým věkem, to že mi je 24 ještě neznamená, že jsem tak nedospělý, jak se doposud zdálo. Ano rád se chovám dětinsky, čemuž říkám, že mi „hrábě“, a to z toho důvodu, že moje hlava neumí vypnout a tak si rád užiju alespoň moment bezstarostnosti. Konec konců i tenhle text vznikl právě v momentě, kdy mi v práci mohla hlava vypnout, ale jaksi postrádám to tlačítko ON/OFF. Bavím se převážně s lidmi 35+, se svou generací si jaksi nerozumím. Většina mi přijde dosti omezena materialismem a touto „moderní“ dobou internetu, soc. sítí apod. Ti starší mi ale připadají uvolněnější a tak je i mnohem snazší se třeba někam vydat na výlet, nebo do společnosti atd. neznamená to ale, že házím všechny do jednoho pytle ;) znám i přesné opaky.
Co se týče mého chování vůči lidem, tam už je to složitější. Od školky až po střední jsem se setkával, se šiknou vůči mé osobě, často se mě ti lidé snaží šikanovat i teď, a to neplatí jen o nich, nejspíše se zdám jako snadný cíl a tak na mě útočí i noví lidé i v současnosti, a snaží se mě ponižovat atp., takže se mi mnohdy stává, že sahám po ironii, sarkasmu a dalších spíše negativních komunikačních prostředcích. Trpíval jsem méněcenností a to je jedna z věcí, které jsem už vyřešil. Takže si u mě lidé těžko získávají důvěru a naopak neskutečně rychle ji mohou ztratit. Tzn., že pokud se budeš ke mně chovat jak hulvát a kokot, tak ti to dám na krásno sežrat.
Rozhodně nepatřím mezi slečinky s upnutýma spoďárkama, vykasanými uplými nohavicemi, ze kterých trčí dvě párátka a kabelkou přes rameno. Jsem muž, vypadám tak a chovám se tak. Lidově řečeno se s ničím neseru, nemám to v povaze. Ve společnosti opravdu dobrých přátel a v soukromí, se pro pobavení tak tvářit dokážu, nicméně mě to celkem brzy přestává bavit, rozhodně se tak nehodám předvádět ve společnosti cizích lidí. Takže když sedneme na pivo/kafé, stydět se za mě nebudeš. Můžu o sobě říct ještě jednu věc, než se vrhneme na koníčky, jsem vcelku slušný člověk, a nestojím o potíže, hádky a podobně. Každopádně teď použiju jednu větu z jedné sarkastické stránky: „Když jsem fakt nasranej, tak i démoni tiše sedí a koukají se. „Jsem celkem spontánní člověk a množství aktivit je podřízeno momentální náladě a nápadu. Níže jsou vypsané koníčky a s těmi to má hodně společného.