jak už možná víš, zúčastnil jsem se ozdravného gaylesbického pobytu s dětmi, tj. dvě děti, jejich biologičtí rodiče, bývalá a současná přítelkyně biologické matky a přítel biologického otce, to jako já můj milý deníčku. Musíš uznat, můj milý deníčku, že se jedná o značně neobvyklou sestavu, donedávna těžko představitelnou. Vše probíhalo celkem hladce, dokud se nezačala Mariana chlubit, že nakupuje vejce z podestýlky. Připadá mi k smíchu, něčím takovým se chlubit, ostatně sám nakupuji vejce z podestýlky také, ale jen když se mi to hodí a nedělám z toho životní styl. Mariana k tomu má sklony, může si to asi dovolit, při svých zmnožených příjmech. Pokud bychom chtěli být důslední, nesměli bychom kupovat nic průmyslového, co obsahuje vejce, protože tam jistě nebudou používat dražší vejce. Pravda, klecové chovy nejsou zrovna šetrné k ubohým slepicím, na druhou stranu slepice si neuvědomuje, že by mohlo být lépe, to víme jen my lidé. Nakonec i domácí chov se může snadno změnit v čirou hrůzu, stačí aby se do kurníku dostala nějaká šelma. A je pravdou, že slepice snáší vejce z jiných důvodů, než aby jimi krmili nenasytné lidi. A pak to vypuklo. Byl už jsem trochu unavený a tak když se Mariana začala chlubit, že se jí jednou stalo, že po ní požadovali dát vyšší plat muži, aby si ho udrželi, někdy se tomu říká přeplatit někoho, tak že podobný postup nesnáší a z pozice odešla. Řekl jsem jí, že důvodem je dobře známá skutečnost, že ženy mají děti, a ještě jsem prohlásil, že je to jejich povinnost, mít děti, vždyť i ženské u nás v práci říkali, vezmeme Martina, je to muž, nebude těhotný a nebude pořád s dětmi doma. A moje spolupracovnice v Krči měla vyšší tabulkový plat než já a kdykoli se něco Chaje stalo, musel jsem udělat svoji práci a dodělat i tu její, za což už jsem ovšem zaplaceno nedostal. Naštěstí měla matku, Chajinu babičku a ta odhlídala většinu nemocí. Ostatně, tak otázka nestojí. Ve skutečnosti je to otázka nabídky a poptávky a nikoli rovnoprávnosti mužů a žen. Jestliže je o muže na trhu práce větší zájem, a nemusí se nám to líbil, ale je tomu tak, pak se za ně zkrátka platí vyšší cena, leda by ceny byly úředně upravované, jako například v tabulkových platech. A je to skutečně nespravedlivé? Kdysi jsem na chmelové brigádě dostal nejmenší plat, neboť jsem prokazatelně udělal nejméně práce. Ale bylo to skutečně spravedlivé, když jsem byl stejně prokazatelně nejudřenější? Je snad mojí vinou, že jsem byl slabý na těle? A odpustila by madam Mariana svému manžílkovi, kdyby přinášel domů méně peněz, než ona? Co myslíš, můj milý deníčku? Takže muži drží spolu. A jejich manželky je v tom podporují, vždyť pro ně je také výhodnější, aby měli vyšší platy. A pak se Mariana vytasila s obrazem ubohé svobodné matky. Hahahahahahaha. Tak to opravdu přehnala. Kdykoli si vzpomene, přicupitá Petrova máma až odněkud z Libhoště, to je tuším někde za Uralem, přespává u Petra v Chyňavě a v šest ráno stojí před domem, aby hlídala děti. U Mariany totiž nocovat nemůže, ne ne ne, to nejde. A pak tu máme tatínka, jenž vždy přiběhne na zavolání, no je to muž podle Marianina gusta, a kdyby nestačil, máme tu ještě maminku Zuzanu. A ještě jejich rodiče. To nemá ani většina vdaných paniček. A zrovna tahle si dovoluje dělat ze sebe chudinku. Fuj. A to že si v práci vybudovala postavení paní nepostradatelné, je také její práce. Já tyhle typy ženských dobře znám. Osobně bych se nad to povznesl, ale Petr byl pochopitelně dost zdrchaný. Snad mi odpustí. Zkusím si příště madam Mariany nevšímat. Bavit se zjevně nemáme o čem. A pokud si děti pořídila jen proto, že je to její povinnost vůči budoucím pokolením, je mi jí opravdu líto. Ale nebyly pochopitelně jen hádky. S Petrem jsem se konečně podíval do Německého Brodu. Připomínám, že jsem rok studoval v Jihlavě a léta jezdil přes Havlíčkův Brod do Lednice a samotné město navštívil až dnes. Ke svému nezměrnému překvapení jsem zjistil, že ač není památkovou rezervací, určitě stojí za návštěvu. Kolem náměstí je několik zajímavých a pěkných domů, dále je zde NKP, pozoruhodně dochovaný vesnický dům, socha Karla Havlíčka a Cimrmanův střed Evropy. Největší atrakcí je ovšem pravý kostlivec na budově radnice, jenž při odbíjení klape zubatou čelistí. Také jsme navštívili jihlavský akvapark, kde, jak jsem byl zjistil, není plavecký bazén, lépe řečeno je, ale jen v teplých měsících. Tak jsem alespoň zkusil knaipův chodník. Dále jsme pouštěli s Lenkou a dětmi před příchodem Ježíška, děti ještě věří na Ježíška, asi proto, aby maminka nemusela vysvětlovat, proč jim to nebo ono k vánocům nekoupila, teplovzdušný lampion. Na závěr jsme s dětmi prožili menší dobrodružství v zasněženém lese. Prý už je zamluvena chata na příští rok, jen nevím, zda se počítá i se mnou.
Zdálo se mi několik zajímavých snů. Tak například jsem byl na vycházce k přehradní nádrži Skalka, ukazoval jsem ji tuším Petrovi, a ta byla úplně vypuštěná, ale kus dál od hráze proti proudu byl jakýsi jez s velkým přepadem vody a tam jsem stáli a tuto atrakci pozorovali. Bylo to dost zvláštní.
Teď ve stručnosti další události. Zúčastnil jsem se oslavy příchodu nového roku s Petrovými dětmi a jeho rodiči, jimž jsem byl formálně představen, v domku u Petrových rodičů. Byli jsme bobovat v Beskydech na Horní Bečvě, sněhu bylo celkem dost, stavěl jsem sněhuláka, po letech a po letech jsem také jel na bobech. Cesta zpět do Chyňavy byla únavná, děti ke konci dost zlobili, nudili se totiž, Ninka dokonce prohlásila, že už k Petrovým rodičům nikdy nepojede, že je to moc daleko. Nejzajímavější bylo ovšem zjištění, že všude se říká vánočnímu pečivu cukroví. Ti lidé jsou opravdu divní. Po novém roce mne Petr vytáhl na běžky, jeli jsme vlakem v 7.50 na Špičák, Ivana mu říká sněhulák, vydrápali se na Hofmanky a pak celkem pohodlně dojeli do Železné Rudy, zkratkou přes Gerlovu huť a přes Samoty. Celkem asi 12 km, dost mne to zdrblo, je vidět, že krním a vůbec nechodím. Jinak mám běžecké lyže s vázáním, boty, trochu vetší, než by se patřilo, takže se mi v nich shrnuje vložka a trochu kvedlá noha, běžecké kalhoty a hůlky kratší o 15 cm. Do Krušných hor musím ještě něco dokoupit.
Asi jsem se , můj milý deníčku, zamiloval.