protože jsem to už dlouho neměl, přepadl mne po delší době divoký sen. Spal jsem sám v opuštěném bytě na matraci položené na zemi a najednou slyším ze společné chodby bytového domu jakési prudké odfukování, nikoli nepodobné tomu, co slyším při pravidelném čištění sekvenátoru. Když jsem koukal špehýrkou na chodbu, všiml jsem si tlupy podezřelých mladíků a jejich velitel si všiml, že na ně koukám a smál se mi přes špehýrku do očí. Zamknul jsem pro jistotu takový ten přídavný zámek na kličku a šel někam do kuchyně. Jenže způsob, jakým mládenci otevírali zámky byl natolik účinný, že naprosto tiše a hravě oba zámky otevřeli, začali se drze procházet po bytě a jejich velitel se mi nestydatě smál do očí. Vše samozřejmě mělo silný erotický podtext. Připomnělo mi to jeden dávný zážitek, jak ve Fr.L. na naši zahradu, když jsem tam byl sám, vtrhla skupina asi pěti světlovlasých bratrů a začala se chovat, jako by jim to tam patřilo a ten nejstarší, mohlo mu být nejvýš 17. let, se nějak dovtípil mé sexuální orientace a aby mne tím spíše vyvedl z míry, strčil si ruku do rozkroku, aby si jakože upravil přirození, měl jsem dokonce dojem, že když ruku vyndaval, něco jsem zahlédl. Pak naštěstí odešli.
Když jsem přikvačil před svátky domů, vytasil se otec s nápadem, že dostanu k vánocům nový, chytrý mobilní telefon (Huawei, viz níže), neboť si u T-mobilu prodloužil smlouvu a dostal tento telefon za výhodnou cenu. Moc se mi do toho nechtělo, bojím se totiž čínských komunistů (viz níže), ale co se nestalo. Přijel také bratr, mimochodem, stará paní je už konečně odstěhována, a tak mohl otci ukázat, jak se takový chytrý telefon ovládá a otec si ho nakonec rád ponechal. Můj siemens C35i se tím pádem stále více podobá muzejní raritě. Letos rozkvetl střevíčník 15.12. Jednu chvíli jsem na jaře měl pocit, že už je s ním ámen, zatím je ale ámen jen s Cambrií.
Také jsem navštívil vánoční trhy v Chebu, tentokrát později odpoledne, abych viděl stromeček. Což o to, stromeček je hezký, kolotoč také, ale co je zvláště povedené, je vánoční výzdoba náměstí. Hlavní budovy jsou totiž ověšeny světelnými řetězy a vypadá to moc pěkně. A jak to tak bývá, každý den je nějaké hudební číslo, my jsme s matkou chytili, hahaha, Lunetic. No, chlapci vypadali trochu jako přestárlí mladíci, bylo jich na pódiu šest, těžko říci, zda vůbec něco dávali živě, ovšem na nějaké zřetelné hodnocení jsme stáli moc daleko a slyšeli sotva dvě písničky. Pak to matku přestalo bavit a šli jsme na autobus. Na jejich stránkách jsem zjistil, že jsou asi tak v Petrově věku a mají celkem nabitý program, stále nějaké soukromé vystoupení. Kolik si asi tak účtují? No nic. Také se mi zdál po delší době sen o bytě chebské babičky, byl jsem v něm s Petrem, ale jinak si ho moc nepamatuji.