Větší město skýtá více anonymity, více možností na seznámení, více tolerantních lidí, kteří tě berou takového jaký jsi a neřeší, že dva kluci spolu jsou prostě něco divného. Člověk se tak snáz odváží chovat se přirozeně a nemusí řešit, co řeknou sousedi, lidi které potká na ulici, když se vede za ruku s klukem. Ale netvrdím, že to bylo ze dne na den po přestěhování. A že bych se takhle vodil příliš často.
Určitě to zažil každý, kdo se přestěhoval. Pokud navštívíte poprvé gay podnik, jste rázem v centru zájmu. I když nejsem žádný velký krasavec, stalo se to částečně i mě a stačilo k tomu jen mládí a být nový neokoukaný ksicht. A mohlo začít seznamovaní a poznávání. První se jmenoval Dan, druhý byl Ondra, potom Honzík a čtvrtý .…..
Ne, nebudu tu dělat výčet kluků, s kterými jsem se poznal. Bohužel většina potenciálních vztahů skončila skoro dřív než začala. Ale jen možnost, moct se líbat s klukem na diskotéce a nemuset přitom mizet někam do tmy, aby nás někdo nezahlédl bylo moc fajn. Byl jsem i trochu divočejší, vylézt na podium k tyči, svléknout se do půl těla (do půl pasu, pro moraváky) nebyl problém. I když o můj chlupatý propadlý hrudníček nebyl zrovna zájem, občas jsem se i někomu zalíbil.
Však co, byl jsem sám, poznával svět a snažil se najít lásku nebo alespoň někoho blízkého, s kým by se dobře povídalo, sexovalo a snad i žilo. Nevím, co člověka žene za potřebou mít k sobě někoho. Chtěl jsem mít vztah, chlapa pro život, lásku, je asi jedno, jak se to pojmenuje. Prostě člověk je tvor společenský a od přírody jsme nějak naprogramovaní, že i když to není za účelem reprodukce druhu i gay chce mít někoho k sobě.
Abych to zkrátil, uplynuly dva roky marným hledáním, bilance - tři měsíce nejdelší "vztah". A pak jsem uviděl vystoupení jedné travesti skupiny. Přivezli si s sebou nádherného námořníčka. Krásný chlap, svalnatý a nepřevlékal se za ženskou, byl jen doplněk vystoupení (a i když to vystoupení bylo vtipné a opravdu dobré, pro mě stačil doplněk). Asi byl tenkrát hodně nametený, protože mi stačilo, abych na něj udělal posunek prstem, aby šel tančit za námi a on opravdu přišel. Už si nepamatuji o čem jsme si povídali, protože jediné co si pamatuji, byl poslední polibek na rozloučenou, když už se musel se svými "společnicemi" vydat na hotel. Jeden polibek, co mi podlomil kolena a nick na iboys. Odjel. No, ale světe div se, na iboysu i odpověděl a domluvili jsme se na setkání. A díky tomu jsem poznal Brno. Bohužel první výlet za námořníčkem dopadl tak, že byl mnohem víc opilý než poprvé (možná tam bylo i něco víc, ale nechci pomlouvat), já byl v cizím městě na diskotéce nakonec sám a říkal si, tak sem už nikdy, za to mi to nestojí.
No, a bydlím tu už jedenáct let, námořníčku díky :-).
A příště možná něco o náhodách, jak jsem nakonec skončil v Brně a jak to bylo dál, pokud aspoň někdo napíše, že by si to rád přečetl :-))))