Zažil jsi někdy opravdový strach? Bát se můžeš lecčeho, někdo má strach ze ztráty práce, někdo z pomluvy, jiný se bojí pavouků nebo myší, někdo má strach ze stárnutí, z tloustnutí, z šedého vlasu. Rodiče se bojí o své děti, napadený svého útočníka, movití o svůj majetek. Strach může mít různou podobu a být různě silný. A co strach o vztah nebo ze vztahu?
Určitě jsi zažil, jak je to krásný pocit, když začíná nový vztah. První rande, první pusa, první společné zasmání, první výlet, první sex. Vyplavené endorfiny ti působí pocit štěstí, píšete si každou půlhodinu sladké nesmysly a těšíš se na každou chvíli, kdy se se svým vytouženým uvidíš. Hodina se táhne jako den a nevidět se celý den je nepředstavitelné. Poznáváte se, zjišťujete své přednosti a nedostatky, prostě se sbližujete a těch poprvé ubývá.
Zamilovanost se ale postupně vytrácí a přecházíte do partnerského vztahu. Ty šťastnější páry mají za sebou první půlrok. Růžové brýle lásky odložíš a začneš vztah posuzovat i rozumem. Opravdu s ním chci strávit zbytek života nebo ještě najdu něco lepšího? Myslí to se mnou pořád vážně nebo už hledá nové vzrušení jinde? Nastává čas pro důvěru a nic jiného ti stejně nezbyde, protože hlídáním se nedá budovat vztah, a když ten druhý bude chtít, stejně si někoho najde.
A je tu strach, že on si někoho opravdu najde, že ztratí zájem, že už nejsi ten pravý a jediný, že potká někoho lepšího než jsi ty. Postupem času se zmenšuje, pokud to klape. Přejde rok, druhý, třetí a ten strach je skoro pryč. Když už je se mnou tak dlouho, tak to přece vydrží. Proč bych se měl bát, věříme si.
Je správné o ten strach přijít úplně? Mít pocit, že už se nemůže nic stát. Není lepší dát občas trochu toho strachu najevo, aby i ten druhý cítil, že o něj máš ještě zájem a že ti není úplně lhostejný? Určitě není vhodná hysterická scéna, když se sejde s kolegou z práce (pokud to není krásný model a gay :-)), ale jak najít správnou hranici, kdy to ještě bude projev zájmu a obavy, a kde nastupuje jen pocit vyčítání a zakazování něčeho.
Je to tenká hranice, která může zničit celý vztah. Kdo ublíží víc, ten kdo důvěru nedá nebo ten kdo ji zklame? Jak dlouho trvá než se poznáte tolik, že o sobě víte všechno? A co jste ochotni si odpustit? A jak jsi na tom se svými strachy, které třeba ukrýváš i sám před sebou?
Já osobně se bojím hodně věcí. Mám strach ze zesměšnění, tak se raději směji. Bojím se výšek, tak je raději překonávám. Bojím se dostat facku, tak se jim raději vyhýbám. Mám strach, že jsem ublížil a nedostanu odpuštění. Ale největší strach mám z toho, že nikdy nenajdu tu správnou hranici důvěry v mém novém vztahu.