Určitě už jsi někdy zažil tu euforii, když potkáš někoho nového, kdo se ti líbí. Má krásné oči, pusu nebo celý obličej, hezký účes, hezkou postavu nebo hezký zadek a u některých vyvolených jedinců se to navíc sejde jako na potvoru kompletně. A máš pocit, že jsi se potkal s bohem (nic proti věřícím, ale v kostele jsem nikoho takového ještě nepotkal, no možná tam jen málo chodím). A co dál? Jak navázat kontakt, jak upoutat pozornost, oslovit ho nebo ho jen významně pozorovat, až začne mít pocit, že vlastně šilháš a ten pohled nepatří jemu, ale osobě sedící proti tobě u stolu?
Nepatřím k těm nejodvážnějším, kteří za někým rovnou přijdou a zeptají se, jestli si nechceš trochu užít. Celkem by mě zajímala jejich statistika, kolik oslovených případů z deseti souhlasí a kolik odmítne, i když bude rozhodně záležet na vizáži dotyčného a povaze osloveného, ale rád bych věřil, že většinu takový přístup odradí, obzvlášť na Moravě, ale nebudu soudit Pražáky. Nepatřím ani ke kategorii božské vizáže, abych to nemusel řešit a jen čekal až dotyčný přijde sám a oslovení vyřeší za mě. Tak co s tím? Co říct, pokud odvahu sebereš a chceš se vrhnout do té možná poslední šance ho oslovit, která se nemusí opakovat, protože tu je jen náhodou na návštěvě, dovolené nebo pracovně, a už se nikdy neobjeví? Nebo na sebe jen nebudete mít štěstí.
Nejlepší je tu odvahu sebrat. Mě k tomu pomohlo dát si panáka a jít na to. Po pár nešťastných pokusech (a láhvi Tequily) jsem si naštěstí uvědomil, že ono je vlastně skoro úplně jedno na co se zmůžu, pokud to není úplná blbost, protože když o tebe bude mít aspoň trochu zájem, stačí se zeptat kolik je hodin a nemít při tom hodinky na ruce nebo nedržet mobil v ruce a dotyčný se třeba také pokusí něco k tomu dodat. A začnete si povídat. Samozřejmě pokud se ti podaří vymyslet i něco více smysluplného, čím zaujmeš nebo pobavíš, šance na úspěch v konverzaci se zvýší.
Výhodou dřívější doby byly "čisté" gay podniky. Bohužel už za mých "mladých" let se pomalu proměňovaly ve friendly podniky, které mladí skoro nevyhledávají, protože nemají potřebu se někde schovávat, ale byla to dost velká výhoda, když se člověk nemusel bát někoho oslovit, aby to nebyl heterák, který si tam jen léčí nešťastnou lásku a nechce ženské vidět. Nedej bože se o to pokusit na heterácké diskotéce a splést se a dostat rovnou přes hubu.
Ne, že bych úplně záviděl těm, kteří zažili ještě minulý režim a opravdu úplně čisté gay podniky a najít někoho k sobě muselo být asi o dost náročnější. Ale na druhou stranu nevážili si toho třeba mnohem víc, když někoho našli? Umíš si v dnešní době představit vyměnit si telefonní číslo na pevnou nebo adresu. Nebo odpovědět na inzerát, poslat dopis a čekat pár dní na odpověď? A jestli vůbec nějaká přijde? Když se domluvíš na setkání, tak tam musíš opravdu být a včas a ne napsat zprávu, že mám zpoždění.
Moderní doba nás "hýčká" technologiemi, všechno se zrychluje a skoro každý se za něčím honí a někam pospíchá. Chceš rychlý sex, mrkni na seznamku, domluv se a jdi na to. Za jak dlouho takový člověk vypotřebuje poptávku a musí změnit působiště? Chceš vztah, mrkni na seznamku a hledej. Hodně štěstí! Znám jeden pár, kterému to přes seznamku vyšlo a byli spolu pár let. Ano naděje umírá poslední a je potřeba doufat.
Myslím, že pořád nejspolehlivější je osobní seznámení přes známé nebo i to oslovení v baru nebo diskotéce. Ten tě seznámí s tím, druhý s třetím a čtvrtý bude třeba sympaťák na zbytek života. No, pokud vynecháš sex se všemi předchozími v seznamovací řadě, tak by to i mohlo vyjít.
Rád si počtu jaké kuriózní seznámení před vztahem předcházelo tobě. Tak pokud se tu někdo nudí, klidně popiš do zprávy tvé seznámení :-).