"Ale já jsem ho opravdu milovala."
"To je toho. No tak ses do někoho zabouchla.Ty nevidíš, co se stalo? Ten chlápek hrábl v tvým srdci do větší hloubky, než sis kdy myslela. Prostě tě dostal, děvče. Ale tá láska, kterou jsi cítila, to je teprve začátek. Jenom jsi ji drobátko ochutnala. Byla to jen druhořadá a omezená láska smrtelníka. Počkej, až uvidíš, o co hlouběji dokážeš milovat. Kruci, Kobylko - jednoho dne budeš schopná milovat celej svět. To je tvůj osud."
"Ale já myslím, že skutečný důvod, proč se s tím nedokážu vyrovnat, je to, že jsem vážně věřila, že David je pro mě předurčený."
"To třeba byl. Tvůj problém je v tom, že nechápeš, co tohle slovo znamená. Lidi si myslej, že když je pro ně někdo předurčenej, musí jím ten člověk dokonale padnout. Jenže ten předurčenej je spíš jako zrcadlo, který ti ukáže všechno, co tě drží zkrátka, někdo, díky komu si uvědomíš, jak můžeš změnit svůj život. Skutečně předurčenej člověk je asi ta nejdůležitější postava, jakou kdy potkáš, protože dokáže strhnout tvoje zdi a probudit tě. Ale žít s takovým člověkem? Kdepak. To je moc bolestivý. Předurčený lidi procházejí tvým životem, aby ti ukázali další vrstvu tvý osobnosti, a pak odejdou. A díky Bohu za to. Davidův úkol spočíval v tom, že s tebou zatřás, trochu ti pošramotil ego, ukázal ti tvoje omezení a návyky, zlomil ti srdce, který se tak otevřelo a vpustilo dovnitř nový světlo. Přived tě do takovýho zoufalství, žes prostě musela změnit svůj život, a pak prásknul do bot. To byl jeho úkol a udělal to skvěle, ale teď už je konec.
Elizabeth Gilbert